Čeští panovníci

Korunovační klenoty českých králů

České královské korunovační klenoty prohlásila vláda ČSSR za národní kulturní památku v roce 1962.
 

Soubor Českých korunovačních klenotů: Svatováclavská koruna, tři mitry (čepičky): mitra červená z hedvábného sametu (nejstarší: renesanční), mitra červená z hedvábného atlasu (1723), mitra ze zlatého a stříbrného brokátu s červenými ornamenty (1723)-obě pro Karla VI.; červená poduška (polštář) s 22 erby českých lvů; královské žezlo; říšské jablko; korunovační plášť; korunovační svatováclavský meč; korunovační ostatkový kříž; tři kožená pouzdra na korunovační klenoty: na korunu, na žezlo, na jablko.
Tento ucelený soubor byl během staletí rozdělen. Ve Vídeňské klenotnici zůstal královský pluviál (plášť), královské rukavice, královský manipul (široký zdobený pás nošený na levém předloktí) a kurfiřtský klobouk / baret (český král byl jeden ze sedmi říšských kurfiřtů a při volbě císaře byl nejvyšším číšníkem).

Královská svatováclavská koruna je symbolem České země. Karel IV. nazval své království Země Koruny české, země Koruny svatováclavské. Trvalým majitelem koruny je svatý Václav, dědic České země. Svatováclavská koruna měla být, podle nařízení Karla IV., položena na hlavě sv. Václava.
Každý panovník si korunu od svatého Václava pouze půjčoval na den korunovace nebo při slavnostní příležitosti. Za půjčení koruny musel král zaplatit kapitule u sv. Víta 200 kop grošů (12.000 grošů=mzda 200 dní. 60 gr.=denní mzda). O svatováclavskou korunu se starala svatovítská Metropolitní kapitula. Po smrti krále byla svatováclavská koruna položena u jeho rakve.
 Odcizení, prodání nebo zastavení koruny mělo být potrestáno a zloděj by byl exkomunikován (ex communicare=vyloučení z církve). Na žádost Karla IV. vystavil papež Klement VI. listinu na ochranu svatováclavské koruny (viz níže: Papežská bula).

Korunovační klenoty jsou od roku 1962 Národní kulturní památkou číslo 2. Mohou být vystaveny pouze na území Pražského hradu, který je Národní kulturní památkou číslo 1. Korunovační klenoty jsou trvale uloženy v korunní komoře katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha nad Zlatou bránou a kaplí sv. Václava. Dvě malá okna, která vedou do korunní komory, jsou vidět na mozaice Posledního soudu na Zlaté bráně. Třetí okno bylo zazděno před zhotovením mozaiky.

Korunní komora je pro veřejnost nepřístupná.

Vstup do korunní komory vede ze Svatováclavské kaple ve svatovítské katedrále. V roce 1867 byly do korunní komory zhotoveny nové dveře se sedmi zámky. Původní pozlacené dveře byly prodány ve veřejné dražbě. Roku 1874 je koupil starosta Královských Vinohrad Karel Hartig (1833-1905). Stavitel Hartig  zazdil dveře v domě č. 388 ve Vítkovské ulici (dnes ulice Pod Vítkovem 143) na Žižkově (https://www.bejvavalo.cz/clanky.php?detail=472). Dveře se dochovaly do roku 2017, jejich další osud je neznámý.
Čelní západní stěnu korunní komory zdobí erb Svaté říše římské: černý orel na zlatém štítu a erb království českého: stříbrný lev na červeném štítu. Na severní zdi je erb markrabství moravského: stříbrná červeně šachovaná orlice na modrém poli a erb vévodství slezského: černá orlice se stříbrným perisoniem na zlatém poli. Na jižní stěně jsou dvě okna, která směřují na 3. hradní nádvoří. Původně byla na jižní stěně tři okna, ale prostřední bylo zazděno a na jeho místě je zvenku mozaika Posledního soudu. Na východní stěně je erb  arcidiecéze olomoucké: na červeném poli 6 (4+2) stříbrných hrotů, a erb arcidicéze pražské: na černém poli je položeno zlaté břevno. 
V komoře je na čelní stěně dřevěná zdobená novogotická skříňka, kterou nesou čeští lvi, dubový stůl a osm židlí z roku 1867. Ve skříňce je trezor z roku 1945, kde jsou uloženy korunovační klenoty. Skříňka má tvar relikviáře a je zamčena na sedm zámků, které jsou stejné jako zámky na dveřích do korunní komory. Na štítu relikviáře je polopostava Ježíše Krista, pod ním na dvířkách je sv. Václav sedící na trůnu a na každé straně dvířek je jeden anděl. První má u nohy erb se svatováclavskou plamennou orlicí a druhý má erb s českým lvem. Na boční stěně relikviáře je vyobrazen 1. český král Vratislav I., na druhé straně římský císař a 11. český král Karel I. (císař římský Karel IV.). Komora byla rekonstruována v roce 1868 a 1911.
V roce 2007 byla v hradním archivu nalezena kovová krabička, kde bylo uloženo 5 původních klíčů od Svatováclavského korunního archivu z roku 1791.
V krabičce byly také uloženy dva tkalouny. Na jednom z nich byl označen obvod hlavy krále Ferdinanda V. Podle tohoto tkalounu zjistila tehdejší hradní historička umění PhDr. Eliška Fučíková, CSc. (*1940), nositelka francouzského Řádu rytíře věd a umění (2003), že by král měl mít korunu o 4 centimetry větší. Králi Ferdinandovi V. byla svatováclavská koruna malá.
To je vidět i na obraze, kde má král Ferdinand V. korunu na hlavě. Tím vysvětlila záhadu, proč si panovník na hostině ve Vladislavském sále asi za hodinu korunu sundal, i když to etiketa a zvyklosti nedovolovaly.

  Svatováclavská koruna (1346)

             čelní a levá strana koruny                              zadní a pravá strana koruny

  Korunu českých králů zhotovili pražští zlatníci pro korunovaci Karla IV. 2.9.1347. Na vytvoření koruny byla použita i přemyslovská knížecí koruna sv. Václava. Proto Karel nazval korunu svatováclavskou a daroval ji českému a svému patronu sv. Václavovi.
   Původní čelní stranou byla dnešní zadní strana koruny. Král měl nad čelem tři kříže: pět červených drahokamů na lilii vytváří kříž, vedle kterého jsou dva malé křížky také z pěti drahokamů. Tyto tři kříže symbolizovali Nejsvětější Trojici - Boha Otce, Syna i Ducha Svatého.

  Koruna váží 2.358,3 gramů, je zhotovena ze zlatého plechu silného 1 mm s ryzostí 22 karátů. Obvod koruny je 61 cm a je složena ze čtyř dílů čelenky s lilií, které jsou spojeny závlačkami. Lilie byly vytvořeny podle koruny francouzských králů a jsou symbolem duchovní čistoty Panny Marie. Díly koruny jsou vysoké 19 cm. Průměr koruny je také 19 cm.
    Korunu spojují dva pásy zvané kamáry s ryzostí 19-20 karátů, které pochází z opasku Blanky z Valois, první manželky Karla IV. Podle záznamů ve francouzských archivech ho dostala jako svatební dar od svého bratrance francouzského krále Karla IV. Sličného, 1294-1328 (někdy bývá uveden dárce její nevlastní bratr Filip VI. Francouzský, 1293-1350).
   Svatováclavská koruna je relikviářem. Na vrcholu koruny je křížek se safírovou kamejí, na které je zobrazen ukřižovaný Ježíš Kristus. V kameji na křížku koruny byl uložen trn z Kristovy trnové koruny. Po obvodu kříže je nápis: HIC EST SPINA DE CORONA DOMINI (Zde je trn z koruny Pána/Páně).
    V roce 2003 bylo zjištěno, že dutina v křížku je prázdná. V říjnu 2022 byly klenoty znovu zkoumány odborníky, kteří zjistili v křížku další dutinu, ve které je trn z Ježíšovy trnové koruny. Trn z Ježíšovy trnové koruny věnoval Karlu IV. jeho švagr francouzský král Jan II. Dobrý z Valois, synovec Blanky z Valois, který měl za manželku sestru Karla IV. (1319-1369), Jitku Českou-Bonu Lucemburskou (1315-1349). 
 Na koruně je celkem 96 drahokamů. Z toho je nejcennějších 18 modrých safírů, 1 akvamarín z Cejlonu (Srí Lanka), Barmy a a Siamu (Thajsko), 31 červených spinelů z Cejlonu, 15 rubínů, 1 rubelit (červená odrůda turmalínu), 25 zelených smaragdů z Horního Egypta a 20 perel z Indického oceánu.
 Největší kámen na koruně, který byl do roku 1998 považován za rubín, je rubelit (červená odrůda turmalínu) má 250 karátů a je největší na světě. U turmalínu se rozlišuje pět set odstínů barev, od průhledné po sytě černou. Safír je po diamantu druhý nejtvrdší kámen na světě. Drahokamy váží 0,75 kg. Všechny kameny na koruně mají symbolický význam. 
Karel IV. dal korunu v roce 1354 a 1377 upravit a dozdobit dalšími drahokamy, které byly použity na jiném klenotu, protože mají vyvrtané otvory na jiné přidržení. Na dolním okraji koruny je 70 milimetrových dírek, na kterých byly přidělány perly. Ty dal císař Karel odstranit při druhém vyzdobení koruny. Pravděpodobně Karel použil některou korunu svých předků. Tak velké množství drahokamů by jako chudý moravský markrabě za několik let nepořídil. 
Ke svatováclavské koruně patří červená mitra (čepička do koruny) z atlasu (arabsky = jemný, hladký, hedvábná látka s lesklým povrchem). Původní mitra Karla IV. se nedochovala, císař Maxmilián II. (1527-1576) dal ke své korunovaci v roce 1562 zhotovit novou mitru.
Druhá mitra ze zlatého brokátu s červenými ornamenty byla zhotovena roku 1723 ke korunovaci Karla VI. Třetí mitra je z červeného sametu.  
    
Koruna je položena na polštáři s 22 českými lvy, který byl zhotoven v roce 1866, v době prusko-rakouské války.

Královské žezlo (1527)

Žezlo vytvořil augsburský zlatník Hans Haller (1505-1547) pro Ferdinanda I. (1503-1564)  z 18 karátového zlata. Váží 1013 gramů a má délku 67 cm. Zdobí ho 62 perel, 4 modré safíry, 5 červených spinelů a rubín, který je na vrcholu žezla. Žezlo je symbolem moci panovníka. Vzniklo z pastýřské hole, stejně jako biskupská berla (v církvi), nebo velitelský palcát (v armádě).
   Jedná se o vrcholnou renesanční práci. V roce 2008 bylo zjištěno a potvrzeno, že žezlo a jablko byly vyrobeny pro Ferdinanda I. (24.2.1527). 
Žezlo Karla IV. zůstalo ve vídeňské klenotnici. K záměně došlo v 18. století, kdy bylo z Vídně do Čech přivezeno žezlo Ferdinanda I.

Královské jablko (1527)

Jablko bylo vytvořeno zlatníkem Hansem Hallerem v Augsburgu pro Ferdinanda I. z 18 karátového zlata. Jablko je tvořeno dvěma polokoulemi, přes které je zdobený prstenec. Výzdobu jablka tvoří 8 modrých safírů, 6 červených spinelů a 31 perel. Na výšku má 22 cm a jeho váha je 780 gramů. Jablko je symbolem světa (zeměkoule), nad kterým vládne Kristus (kříž).
Velký kříž na vrcholu jablka má zezadu nápis: DEVS CELVM REGNAT ET REGES TERRE (slova napsané chybně: celum-caelum, terre-terrae. Bůh nebi kraluje a králové zemi). Na ramenech kříže jsou symboly Řádu Zlatého rouna. Pod křížem je nápis: DOMINE IN VIRTVTE TVA LAETABITVR REX ET SVPER SALVTARE TVVM EXVLT (ABIT) (Pane v moci Tvé raduje se král a nad pomocí tvou jásá). Kruh pod křížem je ozdoben šesti sfingami.  

Jablko Karla IV. zůstalo ve vídeňské klenotnici. K záměně došlo v 18. století, kdy bylo z Vídně do Čech přivezeno jablko Ferdinanda I.

     Na dolní polokouli jsou reliéfy z knihy Genesis (Stvoření, 1. kniha Mojžíšova):
     Adam klečící před Bohem Stvořitelem.
     Bůh svěřil ráj Adamovi.
     Bůh Adamovi a Evě zakázal jíst ze stromu poznání.
     
      Na horní polokouli reliéfy ze života krále Davida (1. kniha Samuelova):
      Pomazání Davida na krále od proroka Samuela.
      David a Goliáš.

Pouzdro na korunu

Kožené pouzdro na korunu dal zhotovit v roce 1347 Karel IV. Po obvodu pouzdra je na čtyřech řádcích červený nápis: ANNO DOMINI MCCCXLVII DOMINUS KAROLUS ROMANORUM REX ET BOHEMIAE REX ME FECIT AD HONOREM DEI ET BEATI WENCESLAI MARTIRIS GLORIOSI
( Léta Páně 1347 pan Karel římský král a český král mě udělal ke cti Boží a blahoslaveného Václava mučedníka oslaveného ).
Pouzdro je zdobené čtyřmi erby. Na horní části je říšská černá orlice na zlatém poli a český stříbrný lev na červeném poli, na dně je zlaté břevno na černém poli (erb pražského arcibiskupství) a bílý půlkůň na červeném poli (erb arcibiskupa Arnošta z Pardubic). 

Pouzdro na žezlo

Pouzdro z kůže bylo zhotoveno v 17. století a vytvarováno podle žezla s rozšířenou hlavicí.

Pouzdro na jablko

Původní kožené pouzdro ze 17. století má tvar jablka s křížem. Představitelé nové Československé republiky nechtěli použít "katolický symbol kříže" a dali v roce 1929 podle návrhu profesora Františka Kysely zhotovit nové pouzdro. Po obvodu je nápis DVACÁTÝ OSMÝ ZÁŘÍ. Na horní části jsou roky milénia (1000. výročí) smrti svatého Václava 929 a 1929. Rok 929 byl tehdy uznávaný rok smrti sv. Václava. Na zadní části pouzdra je nápis: MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ A NÁRODNÍ OSVĚTY.
Na přední části pouzdra je střední znak Československé republiky s erby zemí, které tehdy patřily do ČSR: Čechy (lev), Slovensko (dvojkříž na vrcholcích), Podkarpatská Rus (pruhy a medvěd), Morava (šachovaná orlice) a Slezsko (černá orlice). 

Královský korunovační pluviál (plášť) (1617)

Plášť je nejmladší v souboru korunovačních klenotů. Byl utkán ze zlatohlavu pro korunovaci krále Ferdinanda II.  Zlatohlav je hedvábná tkanina, vyrobená v Itálii a tvořená dracounem, zlatým (drátkem) obtáčeným kolem hedvábné niti.
Plášť je lemován hermelínem (zimní bílou kožešinou z lasice hranostaje), je široký 312 cm a 236 cm dlouhý. Korunovační plášť je uložen na Pražském hradě.
Jako český panovník měla plášť při korunovaci na sobě i královna Marie Terezie v roce 1743. Ostatní královny byly oblečeny do honosných šatů. Plášť byl naposledy použit při korunovaci Ferdinanda V. v roce 1836.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

  Před útoky švédských vojáků byly v roce 1637 klenoty tajně odvezeny do císařské klenotnice (Schatzkammer) ve Vídni. Tam byly uloženy do roku 1791.
  Ve Vídni došlo k záměně jablka a žezla, zhotovených ve 14. století ke svatováclavské koruně za Karla IV. Vyměněny pravděpodobně v 18. století k české královské korunovaci císaře Karla VI. nebo jeho dcery české královny Marie Terezie.
  Na portrétu je císař Matyáš zobrazen jako český král se svatováclavskou korunou, s původním žezlem a jablkem od Karla IV.
   Insignie v souboru českých korunovačních klenotů byly zhotoveny pro císaře Ferdinanda I. (1526-1564).
České královské žezlo a jablko Karla IV. ze 14. století vystavené s kurfiřtským pláštěm českého krále, čepicí a rukavicemi ve vídeňské klenotnici (Schatzkammer) s popisem: 

INSIGNIEN DES KÖNIGREICHES BÖHMEN     
      (Insignie českých králů)  

Szepter       Reichsapfel       (Žezlo   Říšské jablko)

Prag,                                            (Praha)  

3. Viertel 14. Jh.                        (3. čtvrtina 14. století)

Silber vergoldet                       (Pozlacené stříbro)
  

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kopie svatováclavské koruny.
   První kopie svatováclavské koruny byla vytvořena v roce 1966 na světovou výstavu Expo 67 v Montrealu, později vystavena v Ósace, Moskvě, Petrohradu (Leningradu), Budapešti a Lucemburku. V roce 1979 Prezidentská kancelář nechala zhotovit ke koruně kopie žezla (1979) a jablka (1980). Koruna je součástí sbírek Pražského hradu. Korunu vytvořil zlatník Jiří Belda se spolupracovníky.
   Druhá kopie svatováclavské koruny byla vytvořena roku 1998 pro hrad Karlštejn, kde je vystavena. Korunu vytvořil prof. Jaroslav Prášil s kolektivem šperkařů v Turnově.
   Třetí kopie svatováclavské koruny byla zhotovena v roce 2000, vystavena na výstavě Příběh Pražského hradu ve Vladislavském sále. Korunu vytvořil Jiří Belda se synem Jiřím.
    Čtvrtá kopie svatováclavské koruny byla vytvořena v roce 2010 pro výstavu Praha lucemburská. Korunu vytvořil zlatník Jiří Urban, jablko a žezlo manželé Blanka a Matúš Cepkovi z Bratislavy. 
    Pátá kopie svatováclavské koruny byla zhotovena Pražskou mincovnu, která korunu vystavuje v Obecním domě od roku 2011. Korunu vytvořil Jiří Urban a předal ji 20.7.2010. Koruna byla vystavena v Itálii a roku 2015 na Slovensku.
   Šestá kopie svatováclavské koruny byla 20.7.2010 vytvořena pro Obecní dům v Praze.
   Sedmá kopie svatováclavské koruny byla zhotovena s jablkem a žezlem v roce 2013 pro výstavu České korunovační klenoty na dosah. Vytvořil je Jiří Urban. Poprvé vystaveny 25.10.2013. V roce 2016 doplněné replikou svatováclavského meče od mečíře Patrika Bárty. Klenoty vystaveny na zámku v Pardubicích.
    Osmá kopie koruny byla vytvořena v roce 2015 pro výstavu Magičtí Lucemburkové (pořadatel JUDr. Oldřich Beneš), vystavena 17.5.2015 v Ostravě. Korunu vytvořil Jiří Urban. 
    Devátá kopie koruny byla vytvořena v roce 2016 pro Středočeský kraj. Vystavena ve Středočeské galerii v Kutné Hoře. Korunu vytvořil Jiří Belda mladší. 
    Desátá kopie byla zhotovena roku 2020 Spolkem pro obnovu Českého království pro JCKV Karla k jeho 60-tým narozeninám (*11.1.1961). Z důvodu pandemie koronaviru mu byla koruna později předána ve Vídni 28.5.2021. Vystavena v sídle Řádu sv. Jiří. Korunu vytvořil Jiří Urban. 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

V roce 1993 byla vytvořena zmenšená kopie českých klenotů a v roce 2007 věnována klenotnici  katedrály (dómu) Panny Marie v Cáchách (viz foto).

Historický omyl v Cáchách - ostuda !!!

převzato z deníku Právo pondělí 11. května 2009, Peter Kováč (citát):

"Slavná pokladnice v německých Cáchách skrývá četné zlatnické poklady středověku, které sem mimo jiné věnoval ve 14. století císař Karel IV. Nyní by se tento panovník asi obrátil v hrobě, kdyby se dozvěděl, že v pokladnici právě vystavují zmenšené kopie českých korunovačních klenotů a co tam o nich Němci píší. Jde především o Svatováclavskou korunu, kterou Karel IV. nechal vyrobit u pražského zlatníka.
 

U této kuriozity v Cáchách je následující popis:
     
Kopie říšských klenotů
     
Římské říše národa německého (originál ve Vídni).
Dar českých poutníků ze
Svaté cesty 2007.
 Správně má zápis znít: Kopie českých korunovačních klenotů, jejichž originály jsou na Pražském hradě, v katedrále sv. Víta."

https://www.novinky.cz/clanek/kultura-karel-iv-by-se-v-hrobe-obratil-40226157

Pouť do Cách se konala od 1.5. do 30.5.2007 z Velkého Meziříčí. V Cáchách se sešli poutníci k Panně Marii z celé Evropy. Tak to zde při své korunovaci na římského krále roku 1349 nařídil Karel IV.
Poutníci přišli do Cách (německy Aachen) poprvé po 231 letech. Tradici, kterou zákazem přerušil Josef II., obnovil děkan ve Velkém Meziříčí P. Jan Peňáz.
Z Velkého Meziříčí vyšlo pěšky pět poutníků. Další věřící cestovali autobusy, které vezly 200 poutníků. Pouť se konala: "Na poděkování za svobodu a za to, že už padly hranice mezi evropskými zeměmi. Na usmíření za všechny války a křivdy, ke kterým došlo dávno i nedávno na obou stranách. A s prosbou za obnovu křesťanských kořenů Evropy, protože nechceme, aby uschla.“ Poutníci darovali na sochu Panny Marie v Cáchách šaty, korunu, žezlo a jablko. Korunovační klenoty jsou poloviční zmenšeninou českých korunovačních klenotů (česká bižuterie z Jablonce z roku 1993).
 Korunka, žezlo i jablko byly posvěceny při bohoslužbě v kapli Sv. Kříže na Karlštejně 26.3.2007 pražským arcibiskupem Miloslavem kardinálem Vlkem. Při bohoslužbě pro pěší poutníky do Cách v arcibiskupské kapli paláce na Hradčanech 1.5. byly tyto klenoty vystaveny. P. Jan Peňáz. (Katolický týdeník 26.9.2007)

 -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Korunovační kříž-ostatkový kříž (1354/7)             ukazovací-ostensoriový kříž

Korunovační kříž (ostensorium=nositel dané věci) dal zhotovit český král a římský císař Karel IV., který dal do kříže uložit několik relikvií (ostatků) spojených s památkou na Ježíše Krista. Kříž byl vytvořen podle korunovačního kříže císařských korunovačních klenotů.
Původně byl používán na Karlštejně. Do korunovačního souboru se dostal v 17. století. Celý kříž je ze zlatých plátů. Přední polovina kříže je zakryta křišťálovým sklem, aby byly vidět uložené ostatky. Na druhé straně kříže je také křišťálové sklo, pod kterým je uloženo dřevo z kříže Ježíše Krista.
Konce kříže jsou ozdobeny kamejemi z antiky, z byzantské doby i ze středověku. Pod kamejemi jsou uloženy další relikvie (foto Alexandr Veliký).

Korunovační kříž, dříve nazývaný Zlatý ostatkový a později Zemský kříž, je součástí souboru korunovačních klenotů. Je to schránka na velice vzácné relikvie v Českém království: část provazu, kterým byl svázán Ježíš Kristus, dva trny z jeho trnové koruny, několik kousků dřeva Ježíšova kříže, hřeb, kterým byl Ježíš přibit na kříž, část houby, kterou mu voják dával pít.
Relikvie spojené s osobou Ježíše Krista (trny a další) dostal Karel IV. od francouzského krále s ověřenou listinou.
  Kříž byl mnohokrát převážen s ostatními klenoty. Po smrti Jiřího z Poděbrad se dostal do zástavy jeho dědicům. Za jejich úschovy se ztratil zlatý podstavec pod kříž, který vážil 30 kg. Ludvík Jagellonský dal v roce 1522 zhotovit nový renesanční podstavec z pozlacené mědi.
  Od 16. století býval kříž postaven na oltář při korunovaci českých králů. V roce 1645 byl uložen na Karlštejně a tím se stal součástí korunovačního souboru.

Svatováclavský korunovační meč

(čepel z 10. století, záštita a hlavice ze 13. století).

Meč je dlouhý 93,5 cm s dvoubřitou čepelí (délka 76 cm). Původní meč používal svatý Václav. Karel IV. dal do meče vyseknout křížek, kam byl ve zlatém pouzdru vložen ostatek sv. Václava. Ostatek se ztratil už v roce 1368. Meč se stal relikviářem, a používal se pouze k pasování nových rytířů, kteří byli nazýváni "Rytíři svatého Václava". Původní pochva z Karlovy doby byla ukradena v roce 1420 jeho synem Zikmundem.

Papežská bula na ochranu svatováclavské koruny

6. 5.1346 vydal papež Klement VI. bulu (listinu).

Klement biskup, sluha sluhů Božích, na věčnou památku této věci:
   Byla nám podána žádost milovaného syna vznešeného pana Karla, markraběte moravského prvorozeného syna, nejdražšího v Kristu syna našeho Jana, nejjasnějšího krále českého. Žádost se týkala toho, že Karel sám z oddanosti a úcty svatému Václavu, kdysi králi českému dal zhotovit nově jakousi velmi drahocennou královskou korunu a že ji věnoval vznešené hlavě tohoto světce, jehož tělo odpočívá v pražském kostele. Na tuto hlavu ji dal vložit proto, aby z ní nebyla snímána. S výjimkou toho, kdyby český král, který byl nově korunován nebo když by tímto králem v městě Praze nebo jejich předměstích byla konána slavnost vyžadující užití královské koruny. Jen v tom případě si může zmíněný král korunu vzít, ovšem jen s tou podmínkou, že je povinen v ten den korunovace nebo slavnosti korunu znovu vložit na tutéž blahoslavenou hlavu.
   Jak se v žádosti podotýká, markrabí se však obává, aby někdo pro velkou drahocennost této koruny nebo z jiné příčiny, se neodvážil  zneužíti tuto korunu k jinému účelu. Poníženě nás proto prosil, abychom proti tomu našli nějaký vhodný prostředek.
   My nakloněni těmto zbožným prosbám markraběte, zakazujeme vážností tohoto listu s velkým důrazem, aby nikdo, ať duchovní nebo laik, jakkoli významný, jakékoli hodnosti a stavu, se neosmělil a neodvážil jakýmkoli způsobem, z jakéhokoli titulu, z jakékoli příležitosti nebo příčiny tuto královskou korunu zcizit, prodat nebo zastavit. Kdo by se tak opovážil, všichni i jeden každý, propadl by kromě jiných trestů daných kanonickým právem i trestu vyloučení z církve (exkomunikace). Této exkomunikace by mohl být zbaven jen v případě, že by znovu vložil královskou korunu na zmíněnou hlavu, a to jen samotným biskupem římským (papežem), s výjimkou případu nebezpečí smrti.
   Nikomu z lidí není dovoleno tento list našeho zákazu a vůle porušit nebo proti němu jednat. Kdo by se toho odvážil a o to pokusil, upadne do hněvu Všemohoucího Boha a jeho svatých apoštolů Petra a Pavla.

Dáno v Avignonu 6. května, ve čtvrtém roce našeho pontifikátu. (6.5.1346)

Korunovační klenoty mohou být vystaveny
pouze na území Pražského hradu.

O vystavení korunovačních klenotů
rozhoduje pouze a výhradně prezident republiky.

Od roku 1993 se vystavují po zvolení prezidenta republiky a jiných významných příležitostech. Prezident České republiky je symbolicky nástupcem českých králů, vystavení korunovačních klenotů při inauguraci prezidenta je státní akt paralelní s královskou korunovací.
    24.7.2024 prezident České republiky Petr Pavel rozhodl o každoročním vystavení českých královských korunovačních klenotů při příležitosti svátku svatého Václava, státního svátku Den české státnosti 28. září. 

 Vystavení korunovačních klenotů pro veřejnost

9.8.1791 chrám sv. Víta - kaple sv. Václava - korunovace Leopolda II.

29.8.1867 chrám sv. Víta - kaple sv. Václava - přivezení klenotů z Vídně.
  

Vystavení korunovačních klenotů ve 20. a 21. století

22. 9. - 6.10.1929 chrám sv. Víta - 1000 let od smrti sv. Václava.

25. - 30.10.1945 chrám sv. Víta - osvobození Československa.

1. - 6.7.1955 chrám sv. Víta - 1. celostátní spartakiáda.

23. 5. - 30.8.1958  Vladislavský sál
                                    - celostátní výstava archivních dokumentů.

26.10. - 3.11.1968  Sloupová síň Pražského hradu (Plečnikova síň) 
                                                                   - 50. výročí vzniku Československa.

2. - 25.5.1975  basilika sv. Jiří - 30. výročí osvobození Československa.

26.6. - 4.12.1978  Karlova síň (Starý královský palác)
         - 600. výročí smrti Karla IV.: Doba Karla IV. v dějinách národů ČSSR.

29.1. - 7.2.1993  Karlova síň (Starý královský palác)
         - vznik České republiky a zvolení Václava Havla českým prezidentem.

24.10. - 1.11.1998  Karlova síň (Starý královský palác)
                                - 80. výročí vzniku Československa,
                                  80. výročí zvolení T.G. Masaryka prezidentem.

3. - 13.8.2003 Karlova síň (Starý královský palác)
                            - 85. výročí vzniku Československa,
                         10. výročí vzniku České republiky 
                                        a zvolení Václava Klause prezidentem.

19. - 29.4.2008  Vladislavský sál - 90. výročí vzniku Československa,
                                                               zvolení Václava Klause prezidentem.

10. - 19.5.2013  Vladislavský sál - zvolení Miloše Zemana prezidentem
                                                                                                          v přímé volbě.

15. - 29.5.2016  Vladislavský sál - 700. výročí narození Karla IV.

16. - 23.1.2018  Vladislavský sál
                          - 100. výročí vzniku Československé republiky
                          a 25. výročí vzniku České republiky.

17. - 21.1.2023  chrám sv. Víta, Václava a Vojtěcha
                          - 30. výročí vzniku České republiky.
                          Vystavena i lebka sv. Václava
                                 a pohřební královské insignie Přemysla Otakara II.

17. - 30.9.2024   Vladislavský sál
                          - státní svátek České státnosti, svátek sv. Václava.

18. - 29.9.2025   Vladislavský sál - Poklad v temnotě (1939-1945)
                          - státní svátek České státnosti, svátek sv. Václava.

 
Držitelé sedmi klíčů od korunovačních klenotů

Klíče ke korunovačním klenotům drží
představitelé státu, představitelé arcidiecéze pražské a města Prahy. 

Roku 1451 byly korunovační klenoty přivezeny na Karlštejn, kde byl ustanoven úřad dvou karlštejnských purkrabí: jeden ze stavu rytířského a druhý ze stavu panského (1625, 1791). Na Hrad byly klenoty přiváženy ke korunovacím. 
  Roku 1500 král Vladislav II. Jagellonský vydal nařízení, podle kterého purkrabí na Karlštejně přísahali, že: „budou chránit hrad i korunu, klenoty a zemská privilegia pod trestem smrti, ztráty cti a majetku a vyhnání jejich potomků ze země.“
  16.5.1625 Ferdinand II. zrušil úřad dvou karlštejnských purkrabí (1451, 1791) a zajistil osobní dohled panovníka nad klenoty (1791).
  Na žádost českých stavů 25.7.1791 Leopold II. opět obnovil úřad dvou strážců koruny a českých korunovačních klenotů, zrušený Ferdinandem II. 16.5.1625. Jeden strážce byl ze stavu panského, druhý ze stavu rytířského. Před Zemským presidiem složili slib o ochraně klenotů a nejvyšší purkrabí jim dal po jednom klíči od skříňky s klenoty.
   Skříňka s korunovačními klenoty byla uložena ve Svatováclavském archivu, který byl uzamčen pěti zámky. Došlo tak ke sloučení dvou klíčníků od skříňky a pěti klíčníků s klíči ode dveří Svatováclavského archivu.
   V roce 1867 byly vyrobeny nové dveře ke korunní komoře, na kterých už bylo sedm zámků. Tím vznikla tradice sedmi klíčů od korunovačních klenotů. Měnili se pouze jejich držitelé, a to jak osoby, tak i úřady, které reprezentovali. Měnilo se i pořadí držitelů klíčů.
Jediný držitel klíče pražský arcibiskup se od roku 1791 nezměnil. Pouze 5 let, v letech 1938-1939, 1941-1944 držitelem klíče nebyl.

Pět klíčníků od Svatováclavského archivu a dva strážci klíčů od korunní skříňky:

1791 - 1850

1) nejvyšší purkrabí Království českého
2) nejvyšší zemský písař
3) arcibiskup pražský
4) probošt kapituly u sv. Víta
5) pražský purkmistr
6) strážce z panského stavu
7) strážce z rytířského stavu

Sedm držitelů klíčů od Korunní komory a korunní skříňky:

 1850 - 1864

1) nejvyšší purkrabí Království českého
2) strážce z panského stavu
3) nejvyšší zemský písař
4) strážce z rytířského stavu
5) arcibiskup pražský 
6) probošt Metropolitní kapituly
7) pražský purkmistr

V roce 1864 jmenoval dva klíčníky český král / císař František Josef I., další dva klíčníky jmenoval Zemský sněm.

 1864 - 1868

1) místodržitel Království českého (jmenován králem)
2) strážce z panského stavu (jmenován králem)
3) nejvyšší zemský maršálek (jmenován Zemským sněmem)
4) strážce z rytířského stavu (jmenován Zemským sněmem)
5) arcibiskup pražský 
6) probošt Metropolitní kapituly
7) pražský purkmistr
 

V roce 1911 se sešli klíčníci se stavitelem Kamilem Hilbertem k jednání o restaurování korunní komory. Zámky byly zrezivělé a musel je násilím otevřít přivolaný zámečnický mistr Antonín Páv.

 1868 - 1919

1) nejvyšší maršálek Království českého (předseda zemského sněmu)
2) předseda zemského výboru
3) císařský a královský místodržitel Království českého
4) člen presidia c.k. místodržitelství
5) arcibiskup pražský 
6) probošt Metropolitní kapituly
7) starosta měst pražských
 

Od vzniku Československa držitelem klíče ke Korunní komoře nebyl prezident republiky, ale zemský president, který byl nejvyšším politickým představitelem každé z našich zemí: země Česká, země Moravská (1918-1928) a země Slezská (1918-1928). Od roku 1928 byla země Moravskoslezská. Zemský president byl jmenován do funkce na návrh ministra vnitra a byl mu podřízený. 
President republiky se stal "klíčníkem" až v roce 1938. Eduard Beneš držel všechny klíče 15.9.-5.10.1938, Emil Hácha 30.11.1938-27.6.1939. Pak je rozdal pověřeným klíčníkům.

8.4.1919 - 1940

1) arcibiskup pražský 
2) předseda vlády
3) zemský president
4) vicepresident zemského úřadu
5) přísedící zemského výboru
6) světící biskup pražský (probošt Metropolitní kapituly)
7) pražský primátor

V roce 1940 napsal říšský protektor Konstantin von Neurath státnímu prezidentu Emilu Háchovi, že "důsledku nových státoprávních poměrů" se mění držitelé klíčů.

1940 - 1941

1) arcibiskup pražský 
2) říšský protektor
3) říšský protektor
4) říšský protektor
5) státní prezident Protektorátu
6) státní prezident Protektorátu
7) státní prezident Protektorátu

19.11.1941 si klenoty přišel prohlédnout nový říšský protektor Reinhard Heydrich. Nechal si přinést všech sedm klíčů (dal si udělat kopie), originální 4 klíče si ponechal a další 3 klíče později předal státnímu prezidentu Emilu Háchovi. Po válce byly kopie klíčů vyzkoušeny a tři nešly zasunout do zámků.

 1941 - 1944

1) říšský protektor
2) říšský protektor
3) říšský protektor
4) říšský protektor
5) státní prezident Protektorátu
6) státní prezident Protektorátu
7) státní prezident Protektorátu

11.2.1944 nechal klenoty zazdít ve Starém paláci Karl Hermann Frank, který je chtěl uchránit při spojeneckých náletech na Prahu, a který potvrdil po skončení války jejich úkryt.

8.10.1945 schválila vláda ČSR nové držitele klíčů.

24.10.1945 - 8.5.1960

1) předseda vlády ČSR 
2) ministr školství a národní osvěty
3) ministr vnitra
4) arcibiskup pražský 
5) zemský prezident v Praze
6) primátor hlavního města Prahy 
7) probošt Metropolitní kapituly u svatého Víta

9.5.1960 schválila vláda ČSSR nové držitele klíčů. Prezident republiky se stal držitelem klíče č. 2.

9.5.1960 - 4.3.1970

1) předseda Národního shromáždění
2) prezident Československé socialistické republiky (ČSSR)
3) předseda vlády ČSSR (Československé socialistické republiky)
4) předseda českého zemského národního výboru 
5) arcibiskup pražský 
6) probošt Metropolitní kapituly u svatého Víta
7) primátor hlavního města Prahy 

Po vytvoření československé federace (28.10.1968) rozhodla vláda ČSSR 4.3.1970 o změně držitelů klíčů. 
Prezident republiky se stal držitelem klíče č. 1.

5.3.1970 - 28.3.1990

1) prezident Československé socialistické republiky (ČSSR)
2) předseda České národní rady (České socialistické republiky)
3) předseda vlády ČSR (České socialistické republiky)
4) předseda Federálního shromáždění ČSSR
5) předseda Federální vlády ČSSR
6) primátor hlavního města Prahy
7) arcibiskup pražský

Po změně režimu a přejmenování Československa na Československou federativní republiku / Českou a Slovenskou federativní republiku (29.3.1990) rozhodla vláda ČSFR 29.3.1990 o změně držitelů klíčů.

29.3.1990 - 13.1.1993

1) prezident Československé Federativní Republiky (ČSFR)
2) předseda České národní rady (České republiky)
3) předseda vlády ČR (České republiky)
4) arcibiskup pražský 
5) předseda Federální vlády ČSFR
6) probošt Metropolitní kapituly
7) primátor hlavního města Prahy

Po vzniku České republiky (1.1.1993) rozhodla vláda ČR 12.1.1993 o změně držitelů klíčů.

 od 13.1.1993

1) prezident České republiky
2) předseda vlády ČR
3) arcibiskup pražský
4) předseda Poslanecké sněmovny  Parlamentu ČR
5) předseda Senátu Parlamentu ČR
6) probošt Metropolitní kapituly u svatého Víta 
7) primátor hlavního města Prahy

-----------------------------------------------------------------------------------