Slovenská republika
1. 1.1993
de iure (právně) se zřekla 1. Slovenské republiky (1939-1945)
---------------------------------------------------------------------------------------------------
Slovenský štát (fašistický stát, název 14.3.1939-21.7.1939).
Slovenská republika (21.7.1939-8.5.1945)
Státní symboly: státní vlajka, válečná vlajka, státní znak,
prezidentská standarta a státní hymna: Hej Slováci.
vlajka Slovenského štátu, 1939-1945
prezidentská standarta Jozefa Tisa,
pod státním znakem
je žlutě napsané heslo:
"VERNI SEBE
SVORNE NAPRED"
znak Slovenského štátu
Na znaku Slovenského štátu (1939-1945) jsou ramena kříže vyklenutá ven a tři vrchy jsou mírně do špice.
Hymna (1939-1945): Hej, Slováci (původní název Hej Slované).
slova: Samuel Tomášik, složil 2.11.1834 (na návštěvě v Praze), na hudbu polské písně Jeszcze Polska nie zginiela. (Samuel Tomášik *8.2.1813, +10.9.1887, evangelický pastor, básník a historik).
Slovensky
Hej, Slováci, ešte naša slovenská reč žije,
dokiaľ naše verné srdce za náš národ bije.
Žije, žije, duch slovenský, bude žiť na veky.,
Hrom a peklo, márne vaše proti nám sú vzteky!
Jazyka dar sveril nám Boh, Boh náš hromovládny.
Nesmie nám ho teda vyrvať na tom svete žiadny.
I nechže je koľko ľudí, toľko čertov v svete.
Boh je s nami: kto proti nám, toho Parom zmetie(*).
I nechže sa aj nad nami hrozná búrka vznesie.
Skala puká, dub sa láme a zem nech sa trasie;
My stojíme stále pevne, ako múry hradné.
Čierna zem pohltí toho, kto odstúpi zradne!
Česky
Hej, Slované, ještě naše slovanská řeč žije,
pokud naše věrné srdce pro náš národ bije.
Žije, žije duch slovanský, bude žít na věky.
Hrom a peklo, marné vaše, proti nám jsou vzteky.
Jazyka dar svěřil nám Bůh, Bůh náš hromovládný.
Nesmí nám ho tedy vyrvat na tom světě žádný.
I nechať je tolik lidí, kolik čertů v světě.
Bůh je s námi, kdo proti nám, toho Perun smete (*).
I nechať se též nad námi, hrozná bouře vznese.
Skála puká, dub se láme. Země ať se třese !
My stojíme stále pevně, jako stěny hradné.
Černá zem pohltí toho, kdo odstoupí zrádně !
(*) Parom, Perun = hromovládný bůh pohanských Slovanů.
-------------------------------------------------------------------------------------
1) Jozef Tiso 1939–1945
*13.10.1887 Veľká Bytča, +18.4.1947 Bratislava, pocházel z rodiny řezníka. První tři třídy gymnázia vystudoval v Žilině. Studia dokončil na piaristickém gymnáziu v Nitře. Teologii vystudoval na Paznámeu (univerzita) ve Vídni. Vysvěcen na kněze v r. 1910. Po studiích obhájil doktorát teologie (ThDr.). Velice zaměřený maďarsky a změnil si jméno na József Tiszó (Tiso). Po vzniku ČSR se angažoval pro rozvoj Slovenska.
V letech 1920–1923 tajemník biskupa Karla Kmeťka (1875-1948) v Nitře, 1923–1924 farář v Rajci nad Rajčankou a 1924–1945 děkan v Bánovcích nad Bebravou, kde vyučoval náboženství a slovenštinu. Patřil k významným slovenským politikům v předsednictvu HSĽS (Hlinkova slovenská ľudová strana).
V letech 1927–1929 ministr zdravotnictví a sportu (tělesné výchovy). 261. papež ct. Pius XII. ho za politickou činnost suspendoval (sesadil) z kněžství. I přes papežský zákaz chodil v kněžské klerice a sloužil jako farář v Bánovcích, až do svého zatčení v roce 1945.
V roce 1935 velice silně podporoval zvolení Eduarda Beneše prezidentem republiky. 1.10.1938 bylo Československo přejmenováno na Česko-Slovensko. Jozef Tiso se stal 1. předsedou slovenské autonomní vlády. Slovenský sněm 14.3.1939 vyhlásil samostatnost Slovenska. Tiso se stal představitelem státu s prezidentskými pravomocemi. 21.7.1939 vznikla oficiálně Slovenská republika (Slovenský štát). Zvolen za prezidenta Slovenského štátu 26.10.1939. Jeho heslemo: „Svorni sebe svorne napred.“ Během svého prezidentství Tiso rozhodl o deportaci 70 000 slovenských Židů. Na konci války v roce 1945 sesazen z funkce prezidenta. První a poslední prezident Slovenského státu.
Utekl do bavorského kláštera v Altötingu, kde byl 6.6.1945 internován spojeneckými vojsky. Na příkaz prezidenta Eduarda Beneše byl 2.12.1946 zatčen a vydán do Československa. Odsouzen Národním soudem v Bratislavě 15.4.1947 jako válečný zločinec. Požádal prezidenta Beneše o udělení milosti. Ten rozhodl, že pokud vláda a SNR (Slovenská národní rada) milost schválí, on ji udělí.
16.4.1947 se sešla vláda a 17 z 23 ministrů hlasovalo pro popravu Jozefa Tisa. SNR pro popravu hlasovala jednomyslně. O udělení milosti pro Tisa žádal Československo Vatikánský stát, který nezpochybnil Tisovu vinu o holokaustu Židů na Slovensku, ale rozhodnutí ponechal na prezidentovi Československé republiky Eduardu Benešovi.
Jozef Tiso byl 18.4.1947 oběšen a pohřben na hřbitově v Bratislavě. 15.10.2008 byly ostatky Jozefa Tisa převezeny a pohřbeny v kanovnické hrobce v katedrále sv. Jirmama (Emeráma) v Nitře.
--------------------------------------------------------
1.1.1993 nová Slovenská republika nenavázala na Slovenský štát a právně se od něj distancovala.
Přesto za necelé tři měsíce, při 54.výročí vyhlášení Slovenského štátu 14.3.1993 NR SR (Národní rada slovenské republiky, slovenský Parlament) Jozefa Tisa rehabilitovala, a to i přes protesty České republiky.
------------------------------------------------------------------------
Slovenská republika (SR – 1993)
Slovenská republika se právně (de jure) distancovala od Slovenského štátu v letech 1939–1945.
Státní symboly: státní vlajka, státní znak,
státní pečeť a státní hymna: Nad Tatrou sa blýska.
vlajka Slovenské republiky znak Slovenské republiky
Vlajka Slovenské republiky se skládá ze tří podélných pruhů: bílý, modrý, červený. Na přední polovině listu je státní znak.
Znak Slovenské republiky tvoří červený štít. Na něm je dvojitý stříbrný kříž vztyčený na prostředním vrchu modrého oblého trojvrší. Kůl i ramena kříže jsou na koncích rozšířená a prohloubená dovnitř. Ve znaku Slovenského štátu (1939-1945) byla ramena kříže vyhloubená ven a každý vrch měl mírnou špici.
I tímto rozdílem ukázala Slovenská republika svůj distanc od bývalého Slovenského štátu.
Standarta prezidenta Slovenské republiky
Prezidenti Slovenské republiky
--- Vladimír Mečiar 1. 1.1993 – 2. 3.1993
předseda vlády s prezidentskými pravomocemi
1) Michal Kováč 2.3.1993 – 2.3.1998
*3.8.1930 (v rodném listu uvedeno 5.8.1930) Ľubiša. +5.10.2016 Bratislava. Po studiu VŠE v Bratislavě zde učil do roku 1967. V letech 1965-1966 učil v Bankovní škole na Kubě. Pracoval v letech 1956-1989 ve Státní bance československé. V roce 1970 byl vyloučen z KSS (Komunistická strana Slovenska). 1989-1991 se stal ministrem financí SR (v rámci ČSSR). 1990 byl zvolen poslancem do Sněmovny lidu Federálního shromáždění. 1992 předseda FS (Federálního shromáždění - Parlament).
Zvolen Slovenskou národní radou (SNR) 2.3.1993, jako první prezident samostatné Slovenské republiky. Po skončení volebního období odevzdal prezidentské pravomoci vládě Slovenské republiky. 1.9.2000 dostal od svého nástupce Rudolfa Schustera státní vyznamenání Řád Ľudovíta Štúra 1. třídy za zásluhy o demokracii a lidská práva.
30.9.2016 byl hospitalizován v bratislavské nemocnici sv. Michala, kde zemřel na selhání srdce. Státní pohřeb se konal 13.10.2016 na Bratislavském hradě, odkud byly ostatky prezidenta převezeny k prezidentskému paláci. Na počest exprezidenta Kováče bylo vypáleno 20 dělových salv. Po státní hymně "Nad Tatrou se blýska" bylo tělo prezidenta Kováče převezeno do katedrály sv. Martina, kde se uskutečnila zádušní mše (rekviem). Michal Kováč byl pohřben na Ondřejském hřbitově v Bratislavě, kde jsou pohřbené významné osobnosti Slovenska.
Manželka Emília, dva synové: Juraj a Michal (1962).
vakát (prázdné místo)
--- Vladimír Mečiar 3.3.1998 – 14.7.1998
předseda vlády s prezidentskými pravomocemi.
--- Ivan Gašparovič 14.7.1998 – 30.10.1998
předseda vlády s prezidentskými pravomocemi. V letech 2004-2014 prezident Slovenské republiky.
--- Mikuláš Dzurinda 30.10.1998 – 15.6.1999
předseda vlády s prezidentskými pravomocemi.
2) Rudolf Schuster 15.6.1999 – 15.6.2004
*4.1.1934 Košice. Původem z německé rodiny na Slovensku. 1964-1990 člen KSS (Komunistická strana Slovenska), 1983-1986, 1994-1999 primátor Košic, 1989-1990 předseda SNR (Slovenská národní rada-Parlament). První prezident Slovenska zvolen občany v přímé volbě 29.5.1999.
3) Ivan Gašparovič 15.6.2004 – 15.6.2014
*27.3.1941 Poltár u Lučence. V letech 1959-1964 studia na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. V roce 1968 se stal na Univerzitě Komenského profesorem a v roce 1990 prorektorem. 1990-1992 generální prokurátor ČSFR. Bývalý předseda vlády, prezidentské pravomoce měl už v r. 1998.
V roce 2002 zakladatel a předseda Hnutie ze demokraciu. V roce 2004 byl zvolen prezidentem republiky občany v přímé volbě.
Doc. JUDr. Ivan Gašparovič, CSc. podruhé zvolen 21.3.2009. Stal se prvním prezidentem Slovenské republiky, který byl zvolen podruhé. 6.3.2013 mu udělil český prezident Václav Klaus Řád Bílého lva.
4) Andrej Kiska 15.6.2014 – 15.6.2019
*2.2.1963 Poprad. Dvakrát ženatý, z každého manželství 2 děti. S 1. manželkou Marií má syna Andreje (*1987) a dceru Natálii (*1991). S druhou manželkou Martinou má dceru Veroniku (*2005) a syna Viktora (*2009). Podnikatel a filantrop (humanista). Vystudoval v Bratislavě na Elektronické fakultě Slovenské technické univerzity. Po studiích v roce 1986 pracoval jako projektant ve firmě Naftoprojekt. V roce 1982 chtěl být členem KSČ (KSS-Komunistická strana Slovenska), ale nebyl přijat, protože nevedl kolektiv k rozvoji socialistické vlasti.
V letech 1990-1992 pracoval v USA. Po návratu na Slovensko založil a vedl společnost Tatracredit a úvěrovou společnost Quatro. Jeho další podíly jsou v mnoha českých i slovenských firmách a bankách. V roce 2006 založil organizaci Dobrý anděl na pomoc rodinám s dětmi, které mají rakovinu. Údajně člen scientologické církve, která je na Slovensku zakázaná.
29.3.2014 byl zvolen slovenským prezidentem. Do úřadu byl uveden 15.6.2014.
5) Zuzana Čaputová 15.6.2019 – 15.6.2024
*21.6.1973 Bratislava. Rozená Strapáková. V letech 1991-1996 vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě. Do roku 2017 pracovala v právnické společnosti VIA IURIS. V září 2018 se rozvedla s manželem Ivanem Čaputou, s kterým má dvě dcery: Lea (2001), Emma (2004). V únoru 2019 přiznala vztah s hudebním umělcem Petrem Konečným.
30.3.2019 byla zvolena prezidentkou Slovenské republiky. 15.6.2019 uvedena do úřadu v Redutě, budově Slovenské filharmonie. Po složení prezidentského slibu převzala prezidentský palác od Andreje Kisky. V římskokatolické katedrále sv. Martina se zúčastnila slavnostní ekumenické bohoslužby se zpěvem Te Deum laudamus (Tebe Bože chválíme).
V roce 2020 se stal jejím partnerem Juraj Rizman, se kterým pracovala ve VIA IURIS.
20.6.2023 oznámila, že se nebude podruhé ucházet o prezidentský úřad a ukončila své působení v prezidentském úřadu.
6) Peter Pellegrini 15.6.2024 – ..20..
*6.10.1975 Bánská Bystrica. 6.4.2024 byl zvolen prezidentem Slovenské republiky, 15.6.2024 byl inaugurován v budově Slovenské filharmonie Reduta. Po složení slibu a projevu odjel do katedrály sv. Martina, kde se zúčastnil katolické mše, kterou sloužil arcibiskup bratislavský Stanislav Zvolenský. Na závěr zaznělo poděkování Te Deum (Tebe Bože chválíme). Po mši promluvil zástupce evangelíků a židů.