P A N O V N Í C I Č E C H
M O R A V Y
A
S L E Z S K A
48) Ferdinand I. Habsburský 1526 – 1564 +
*10.3.1503 Alcalá de Henares u Madridu (Španělsko), +25.7.1564 Vídeň. Rakouský arcivévoda. 19.český král, vnuk římského císaře Maxmiliána I. Mladší syn kastilského (španělského) krále Filipa I. Sličného Habsburského a španělské princezny infantky Jany Kastilské (Johany zvané Šílená pro její duševní stav). Bratr Karla V. (1500 – 1558), císaře římského a krále španělského (1516 král Španělska, 1519 císař), který v r. 1556 abdikoval na římský trůn ve prospěch Ferdinanda I.
Manželka Anna Jagellonská (sňatek 26.5.1521), spolu měli 15 dětí: Alžběta Jagellonská Habsburská (1526-1545, vdaná 1543, manžel polský král Zikmund II. August), Maxmilián II. (1527-1576, císař a král), Anna (1528-1590, vévodkyně bavorská), Ferdinand II. Tyrolský (1529-1595, královský místodržitel v Čechách. Manželka kuchařka Filipína Welserová/1527-1580, sňatek později uznán za legitimní), Marie (1531-1581, vévodkyně z Bergu), Magdalena (1532-1590, abatyše v tyrolském Hallu), Kateřina Jagellonská Habsburská (1533-1572, vdaná 1553, manžel polský král Zikmund II. August), Eleonora (1534-1594 vévodkyně z Mantuy), Markéta (1536-1566, řeholnice v Hallu), Jan (1538-1539), Barbora (1539-1572, vévodkyně z Ferrary), Karel II. Štýrský (1540-1590, arcivévoda, otec císaře Ferdinanda II.), Voršila (Uršula,1541-1543), Helena (1543-1574, řeholnice v Hallu), Jana (Johana, 1547-1578, toskánská velkovévodkyně).
Ferdinand byl vévoda Dolních i Horních Rakous (Rakouska). České stavy chtěli panovníka, který by jim nezasahoval do vlády, ale reprezentoval je v zahraničí.
Český zemský sněm vybral Ferdinanda z 24 uchazečů o český trůn a zvolil ho v jeho nepřítomnosti 23.10.1526 ve svatováclavské kapli v katedrále sv. Víta českým králem. Ferdinand přijel do Prahy 5.2.1527 a 24.2.1527 korunován za českého krále.
Jeho zvolením začala vláda rodu Habsburků v Českých zemích, která trvala 254 let (poslední Habsburkovnou byla Marie Terezie). Dalších 138 let vládl rod Lotrinků.
--------------------------------------------------------------------------------------------------
V roce 1528 obnovil císař Ferdinand na Zelený čtvrtek (11.4.) biblický zvyk symbolického mytí nohou 12 starcům, který se dodržoval ještě v románské době. Tato tradice připomínala pokoru Ježíše Krista, který omyl nohy 12 apoštolům při Poslední večeři. Na Zelený čtvrtek ráno císař omyl nohy dvanácti chudým a nemohoucím starým mužům a císařovna omyla nohy dvanácti starým ženám.
24 osob bylo přivedeno do Hofburgu po řádném umytí a lékařské prohlídce. Po tomto obřadu dostali muži i ženy postní jídlo, džbán s bílým vínem, stříbrný kalich s císařským znakem, měšec s 30 stříbrnými tolary (připomínka Jidášovy odměny) a balíček jídla domů, kam byli odvezeni císařským kočárem. Tento zvyk dodržoval na Zelený čtvrtek i císař František Josef I. a 28.3.1918 naposled také císař bl. Karel I. a císařovna Zita, kdy omyli nohy 12 mužům a 12 ženám.
Dvě zlaté císařské soupravy Lavabo (lat. umyj se) byly zhotoveny v 18. století v Augšpurku. Používaly se na křtiny císařských dětí, na mytí rukou při slavnostních tabulích a na obřad mytí nohou na Zelený čtvrtek, který koná kněz při bohoslužbách na Zelený čtvrtek.
--------------------------------------------------------------------------------------------------
Císař Ferdinand I. byl velmi energický panovník, posílil panovnickou moc na úkor panských stavů, zařídil centrální dvorské úřady ve Vídni, podřídil jim Českou kancelář a královskou komoru (úřady).
Králem uherským zvolen 16.12.1526, v r. 1531 byl zvolem králem římským a v r. 1556 se stal císařem římským. V r. 1547 vedly císařovy absolutistické tendence k otevřenému povstání české šlechty a měst (tzv. 1. stavovský odboj), městské stavy byly potrestány, kdy král podřídil městskou a zemskou správu místodržiteli. V roce 1556 pozval členy jezuitského řádu k rekatolizaci České království.
V roce 1561 požádal papeže Pia IV. (*1499,1559-1565) o obsazení úřadu pražského arcibiskupa a chtěl usmířit katolíky s husity (utrakvisty). Další žádost poslal 225. papeži Piu IV. a Tridentskému koncilu v roce 1564, aby bylo povoleno v Českém království podávat přijímání podobojí pro nekatolíky. Pius IV. přijímání podobojí povolil.
Ferdinand I. rozdělil země, kterým vládl, mezi své syny Maxmiliána II. (České země, Uhry, Rakousy), Ferdinanda II. Tyrolského (Tyrolsko a přední země) a Karla II. Štýrského (Štýrsko, Korutany, Kraňsko).
Ferdinand I. Habsburský zemřel ve Vídni. Převezen a pohřben vedle své manželky Anny v mauzoleu chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze.
Anna Jagellonská (*23.7.1503 Budapešť, +27.1.1547 Praha), dcera Vladislava Jagellonského a Anny z Foix, sestra Ludvíka Jagellonského. Neoficiálně korunována otcem 11.3.1509, oficiálně českou královnou 25.2.1527. Manželka Ferdinanda I. Zasnoubena v r. 1504. Sňatek 26. 5.1521 v Linci v Rakousku. Ferdinand dal v r. 1538 pro královnu postavit Belveder (Letohrádek královny Anny), úplně dokončen 1556. Královna Anna se zasloužila o opravu svatovítské katedrály a Hradu po požáru 1541.
Zemřela po porodu dcery Jany a její manžel Ferdinand dal vyvěsit po celém Hradě černé látky. Pražský hrad byl zahalen do černé barvy až do jejího pohřbu. Byla pohřbena v mauzoleu chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě. Od pohřbu Anny Jagellonské se u nás stala černá barva symbolem smutku.
Její vnuk císař a král Rudolf II. dal dokončit ve svatovítském chrámu mramorové mauzoleum s ležícími sochami svých prarodičů Ferdinanda I. a Anny, a svého otce Maxmiliána II.
49) Maxmilián II. (I.) 1564 – 1576 +
*31.7.1527, +12.10.1576 Řezno. V Čechách toho jména I., syn Ferdinanda I., bratr Karla II. Štýrského, strýc Ferdinanda II., manželka Marie Španělská byla jeho sestřenice, spolu měli 16 dětí: Anna (1549-1580, vdaná 1570, manžel španělský a portugalský král Filip II.), Ferdinand (1551-1552), Rudolf II. (V.), (1552-1612, císař a král. Zvolil si Prahu za své sídelní město). Arnošt (1553-1595, nizozemský místodržitel), (*) Alžběta (1554-1592, vdaná 1570, manžel francouzský král Karel IX., Marie (1555-1556), Matyáš II. Habsburský (1557-1619, císař a král), syn (1557, mrtvě narozený), Maxmilián (1558-1618, velmistr řádu Panny Marie-Německých rytířů), Albrecht VII. kardinál (1559-1621, nebyl knězem, arcibiskup Toleda, církevních hodností se zřekl v roce 1598, portugalský vicekrál a místodržitel ve španělském Nizozemí/dnes Belgie), Václav (1561-1578), Bedřich (Fridrich, 1562-1563), Marie (*,+1564), Karel (1565-1566), Markéta (1567-1633, řeholnice), Eleonora (*4.11.1568, +1.3.1580, rakouská vévodkyně).
Roku 1551 odjel s českými šlechtici pro manželku do Španělska, tam poznal novou kulturu–renesanci. Sympatizoval s nekatolickými vyznáními, až se jeho okolí znepokojilo, že je tajný luterán. Roku 1562 složil přísahu věrnosti katolické církvi.
Korunován na českého krále 14.5.1562 pražským arcibiskupem Antonínem Brusem. Za římského krále zvolen a korunován 24.11.1562. Na uherského krále korunován 16.7.1563 v katedrále sv. Martina v Bratislavě (Pressburg, Prešpurk).
V roce 1572 se po smrti polského krále Zikmunda II. Augusta marně pokoušel získat polský trůn. Částí polských stavů byl zvolen jako protikrál proti Štěpánu Báthorymu. Protože ho nepřijala celá polská reprezentace, opustil Polsko. V roce 1575 ústně uznal Českou konfesi (společné vyznání kališníků a Jednoty bratrské), jejím nejdůležitějším bodem bylo, že poddaní nemuseli být stejného vyznání jako vrchnost.
Zemřel na jednání říšského sněmu v Řezně o invazi do Polska. V Řezně byl balzamován, zde byly uloženy jeho vnitřnosti a prozatímně uložen. Pohřben v klášteře Wilhering u Lince. Později převezen do Prahy, kde byl 6.2.-22.3.1577 uložen v kostele sv. Jakuba na Starém Městě pražském. Po dokončení mauzolea byl uložen vedle svých rodičů v Colinově mauzoleu. Mauzoleum bylo zhotoveno na jeho příkaz v letech 1569–1573 nizozemským sochařem Alexandrem Colinem z Mechelenu. Mauzoleum bylo v roce 1577 dovezeno z Innsbrucku do chrámu sv. Víta v Praze a dokončeno 1589.
Marie Španělská Rakouská (*21.6.1528 Madrid, +26.2.1603 klášter Villa Monte ve Španělsku). Dcera císaře Karla V. a Isabely Portugalské. Mariin strýc Ferdinand I. a její otec Karel V. byli bratři. Vlastní sestřenice svého manžela, který si ji vzal v roce 1548. Byla tchyní vlastního bratra a tetou vlastních vnoučat.
V roce 1552 se odstěhovali do Vídně. Korunována na českou královnu 14.5.1562. Po smrti manžela odjela s nejmilovanější dcerou Markétou v roce 1581 do Španělska, kam přijely za rok. Zabydlely se v klášteře, kde se Markéta později stala řeholnicí. Královna poděkovala abatyši za ubytování a řekla: „Jsem šťastná, když můžu žít v zemi bez kacířů". Tak velice neměla ráda Čechy, které nepochopila.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
(*) Sestra Rudolfa II. a Matyáše II. arcivévodkyně habsburská, královna francouzská Alžběta-Isabela (1554-1592), vdova po francouzském králi Karlovi IX., která pobývala v Praze v letech 1577-1581. Roku 1579 královna Alžběta zahájila obnovu královské kaple Všech svatých na Hradě, kam dala převézt ostatky sv. Prokopa ze Sázavy. Oprav se ujal architekt Oldřich Aostalli de Sala (1525-1597). Roku 1580 založila klášter a kostel Matky Boží andělské ve Stallbugu u Vídně. V klášteře žila od roku 1581 do své smrti. V klášterním kostele byla královna Alžběta pohřbena. V roce 1871 byl klášter sekularizován a kostel převzala evangelická augšpurská církev. Ostatky francouzské královny Alžběty byly přeneseny do katedrály sv. Štěpána ve Vídni.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
50) Rudolf II. 1576 – 1611.
Habsburský hrabě Rudolf V., *18.7.1552, +20.1.1612. 21. český král. Syn Maxmiliána II. a jeho sestřenice Marie Španělské, vnuk Ferdinanda I. a Anny Jagellonské, vnuk Karla V. a Isabely Portugalské, pravnuk Filipa I. Sličného a Johany (Jany) zvané Šílené (podle jejího duševního stavu). Oba Rudolfovi dědové Karel a Ferdinand byli synové Jany Šílené.
V letech 1563–1571 byl Rudolf vychováván v Madridu ve Španělsku, kde byl zasnouben se španělskou infantkou (následnicí trůnu) Isabelou (Alžbětou) Klárou Evženií. Ta se po 30 letech vdala za Rudolfova bratra a svého druhého bratrance Albrechta VII. (portugalský vicekrál a nizozemský místodržitel). Rudolf se nikdy neoženil, ale měl s pěti milenkami několik nemanželských dětí. Dospělého věku se dožili jen tři synové a tři dcery. Císař Rudolf je neuznal za legitimní a dal jim přídomek „d´Austria=z Rakouska". Alžběta d´Austria (1580-1624, řeholnice ve Vídni), neznámá matka. Juan Julius Caesar markýz d´Austria (1586-1609), neznámá matka, duševně nemocný (zavraždil sluhu, otec ho poslal do kláštera, později na zámek do Českého Krumlova, kde zabil a rozsekal svou milenku Markétu, dceru lazebníka Pichlera). Matyáš d´Austria (1594-1626), matka Kateřina Stradová, vychováván u jezuitů ve Štýrském Hradci, císařský komoří, rada španělského krále, plukovník. Karel d´Austria (1603-1628), matka Kateřina Stradová, císařský komoří, rada španělského krále, plukovník, zúčastnil se války s Turky a bitev třicetileté války. Karolina d´Austria (1591-1662), matka Eufemie z Rožmitálu? (manželka Františka Tomáše Perrenota de Granvelle knížete z Cante-Croix, 1589-1629). Anna Dorota markraběnka d´Austria (1611-1694, řeholnice v Madridu), neznámá matka.
V roce 1572 byl Rudolf korunován uherským králem svatoštěpánskou korunou v chrámu sv. Martina v Prešpurku (Bratislavě). Korunován českým králem 22.9.1575 v chrámu sv. Víta v Praze pražským arcibiskupem Antonínem Brusem. Korunu přinesl na červeném polštáři vůdce českých katolíků Vilém z Rožmberka (bratr Petra Voka). Císař musel slíbit českým stavům, že v nepřítomnosti svého otce zůstane v Praze a naučí se česky.
1.11.1575 se stal římským králem. Od 12.10.1576 císařem. Původně sídlil ve Vídni, ale po smrti svého otce často pobýval v Praze, ze které udělal své sídlo. Rudolf se rozhodl sídlit v Praze, protože ho znechutily dvorní ceremonie a Vídeň ohrožovali Turci.
Od roku 1580 byl psychicky nemocen, měl deprese, záchvaty zlosti a apatie. Trpěl schizofrenií nebo maniodepresivní psychózou. To souviselo i s hromaděním uměleckých předmětů, upínal se k astrologii a černé magii. V roce 1583 se do Prahy přestěhoval a podruhé z ní udělal hlavní sídelní město Svaté říše římské, evropské a kulturní centrum, za svého života sbíral umělecké předměty. Velká část sbírek byla odvezena za třicetileté války do Švédska.
6.3.1581 napsal papež Řehoř XIII. (Gregor) bulu Inter gravissimas pastoralis officii nostri (Mezi nejnaléhavějšími pastýřskými povinnostmi našeho úřadu), kterou vyhlásil 24.2.1582 změnu kalendáře (z juliánského na gregoriánský). Změna nastala na svátek sv. Františka z Assisi ze čtvrtka 4.10. na pátek 15.10.1582 V Čechách přečetl bulu arcibiskup pražský Martin Medek z Mohelnice a kalendář měl být změněn ze 14. na 25.11.1582, ale protestantská šlechta změnu odmítla. V roce 1583 změnu kalendáře zamítl Zemský sněm. 3.12.1583 vydal císař mandát a bez ohledu na Zemský sněm vyhlásil přijetí gregoriánského kalendáře pro Čechy, kdy po pondělí 6. ledna následovalo úterý 17. ledna 1584. Slezsko změnilo kalendář z neděle 12. ledna na pondělí 23. ledna 1584. Moravské stavy první císařský mandát neuznali. Podřídili se druhému císařskému mandátu a Morava ohlásila (bez jednoho dne za 2 roky) změnu kalendáře, kdy sobota 3. října přešla do neděle 14. října 1584.
Za vlády císaře Rudolfa II. došlo k úplné rekatolizaci, kdy do úřadů obsazoval katolíky římského obřadu (v Čechách a na Moravě bylo 12 % katolíků). V roce 1608 s pomocí jeho bratra, arciknížete Matyáše, Moravané svrhli katolické úředníky a snažili se mu pomoci dobýt trůn, dohodami se mu podařilo získat Uhry, Rakousko a Moravu.
V roce 1577 dal císař do Colinova mauzolea přenést ostatky svého otce Maxmiliána a prarodičů Ferdinanda I. a Anny Jagellonské. Do nové podzemní hrobky dal v roce 1589 přenést ostatky českých panovníků, které se nalézaly ve staré hrobce pod presbytářem (kněžištěm) katedrály sv. Víta.
Duševní stav císaře Rudolfa se stal neudržitelný. Papežského nuncia obvinil ze spiklenectví, svého komorníka bodl dýkou a své rádce chtěl dát popravit. Odmítal jídlo, protože se bál, že je otrávené. Nemohl spát a když usnul vydával zvířecí skřeky. V roce 1600 se pokusil o sebevraždu, zkoušel se probodnout kordem a dýkou, rozbil okno a pořezal si zápěstí. Sluhové ho vždy zachránili. Jeho zdravotní stav zhoršila i syfilida, kterou se nakazil na záletech.
Arcikníže Matyáš, bratr Rudolfa, byl zemským sněmem přijat za budoucího českého krále. Tzv. Rudolfův Majestát 9.7.1609 nuceně uzákonil Českou konfesi (nekatolictví). Rudolf se pokusil tento stav změnit a požádal o pomoc svého bratrance, (nevysvěceného) biskupa Leopolda V. z Pasova (syn Karla II. Štýrského, otec královny Marie Leopoldiny Tyrolské, 2. manželky Ferdinanda III.). Ten poslal v lednu 1611 vojsko, které vtrhlo do Čech a vydrancovalo Prahu, která v té době měla 50.000 obyvatel. Vpád Pasovských vyvolal pobouření nekatolických stavů a arciknížete Matyáše.
Pod vlivem těchto událostí byl císař Rudolf byl v dubnu 1611 donucen abdikovat na český trůn a českou korunu. Zůstal římským císařem a bydlel na Pražském hradě. Tam měl vytápěný zvěřinec, kde byli lvi, tygr, orangutan a levharti, které mu věnoval ruský car.
Císař Rudolf II. za 9 měsíců po abdikaci zemřel na Pražském hradě. Oficiální příčinou smrti císaře Rudolfa II. byla vodnatelnost. Lev Mohamed, kterého choval na Pražském hradě jako symbol českého znaku, pošel 19.1.1612, den před císařovou smrtí. Lev byl podle Tychona Brahe energií spojen s císařem.
/Alžběta (Isabela) Klára Evženie Španělská/, *12.8.1566 Segovia, +1.12.1633 Brusel. Otec španělský král Filip II., matka francouzská princezna Alžběta z Valois (+3.10.1568). V roce 1568 ji zasnoubili Rudolfu II., který po 30 letech prohlásil, že se ženit nebude. 18.8.1599 se vdala za Albrechta VII., s kterým měla tři děti: Filip, Albrecht, Anna. Ani jedno z dětí se nedožilo dospělosti. S manželem byla místodržitelkou Španělského Nizozemí.
Kateřina (vlastním jménem Anna Marie) hraběnka Stradová z Rosbergu, 1579-1629, nemanželská dcera císařova antikváře Ottavia Strady (1550-1606) z Norimberka a Mariany Hofmeistrové. Jeho otec Jacopo Strada pocházel z italské Mantovy.
V letech 1592-1603 milenka císaře Rudolfa II., s kterým měla dva syny: Matyáš d´Austria (1594-1626), matka Kateřina Stradová, vychováván u jezuitů ve Štýrském Hradci, císařský komoří, rada španělského krále, plukovník. Karel d´Austria (1603-1628), matka Kateřina Stradová, císařský komoří, rada španělského krále, plukovník, zúčastnil se války s Turky a bitev třicetileté války.
V roce 1603 provdal Rudolf hraběnku Kateřinu za svého osobního komorníka Kryštofa Ranfta (1561-1642), který byl vdovec a měl několik svých dětí.
Před Kateřinou měl Rudolf ještě tři milenky. S první měl dceru: Alžběta d´Austria (1580-1624, řeholnice ve Vídni), neznámá matka, s druhou syna: Juan Julius Caesar markýz d´Austria (1586-1609), duševně nemocný (zavraždil sluhu, otec ho poslal do kláštera, později na zámek do Českého Krumlova, kde zabil a rozsekal svou milenku Markétu, dceru lazebníka Pichlera), s třetí dceru: Karolina d´Austria (1591-1662), matka Eufemie z Rožmitálu? (manželka Františka Tomáše Perrenota de Granvelle knížete z Cante-Croix, 1589-1629).
Po Kateřině hraběnce Stradové měl s neznámou milenkou dceru: Anna Dorota markraběnka d´Austria (1611-1694, řeholnice v Madridu).
51) Matyáš II. Habsburský 1611 – 1619 +.
*24.2.1557, +20.3.1619 Vídeň. Českým králem korunován 11.5.1611. Bratr Rudolfa II. Manželka Anna Tyrolská (jeho neteř). Manželství bylo bezdětné, proto se následníkem trůnu stali Habsburkové ze štýrské větve na základě Oňatovy smlouvy (Inigo Vélez de Guevara y Tassis, 1566-1644, španělský velvyslanec ve Vídni).
Císař Matyáš přenesl své sídlo do Vídně, a Praha přestala být sídelním městem českého panovníka. Praha se stala hlavním městem Československa až v roce 1918.
24.6.1612 byl Matyáš korunován na císaře ve Frankfurtu nad Mohanem. Za tři dny se stala císařovnou i Anna Tyrolská.
Císař v roce 1615 ustanovil na návrh českého sněmu za jediný oprávněný úřední jazyk češtinu. V roce 1617 prosadili katoličtí páni na českém sněmu, že rozhodl o arcivévodovi Ferdinandu Štýrském (Matyášův a Rudolfův bratranec) jako budoucím českém králi. V březnu 1618 svolali nekatoličtí předáci sněm, který zaslal císaři protestní stížnost na porušování náboženských svobod. 21.5.1618 se na UK konal zakázaný sněm nekatolické šlechty, kde měl plamenný projev karlštejnský purkrabí Jindřich Matyáš hrabě Thurn (*24.2.1567, +26.1.1640 Talinn, Estonsko), který všechny vyburcoval.
Radikálové se sešli na tajné schůzi v paláci Smiřických na Malé Straně a 23.5.1618 zorganizovali předáci protestantské opozice, Ernfried z Berensdorfu a mladý Jan Albrecht Smiřický, defenestraci (lat. fenestro=okno, de fenestro=z okna). Z výšky 15 metrů vyhodili z okna České kanceláře na Pražském hradě dva katolíky Jaroslava Bořitu z Martinic a Viléma Slavatu z Luže a Košumberka s písařem Filipem Fabriciem a zvolili vládu 30 direktorů. To byl začátek stavovského povstání a třicetileté války.
Anna Tyrolská (*4.10.1585 Innsbruck, +14.12.1618 Vídeň), dcera Ferdinanda II. Tyrolského a Anny Kateřiny Gonzagové, vnučka Ferdinanda I. Habsburského. Její babička Eleonora byla sestrou Ferdinanda Tyrolského.
Matka Anna Gonzagová byla neteří svého manžela Ferdinanda Tyrolského a sestřenice své dcery. Manžel Anny Tyrolské Matyáš II. byl synovec Eleonory a Ferdinanda I. Po jejím otci byl její manžel jejím bratrancem, po matce byl vzdáleným strýcem.
27.6.1612 byla korunována na císařovnu ve Frankfurtu nad Mohanem. 25.3.1613 byla korunována v Bratislavě na uherskou královnu. Korunována na českou královnu 29.2.1616. Anna se seznámila s kapucíny v Innsbrucku. V r. 1617 založila ve Vídni kapucínský klášter, kde dala zbudovat Císařskou hrobku, ze které se stalo pohřebiště Habsburského rodu.
52) Ferdinand II. Štýrský 1619, 1621 – 1637 +
*9.7.1578 Štýrský Hradec, +15.2.1637 Vídeň. Zvaný "Krvavý". Ve skutečnosti byl velice přátelský a laskavý. Syn Karla II. Štýrského a Marie Bavorské, vnuk Ferdinanda I. a Anny Jagellonské, bratranec Rudolfa II. a Matyáše. Českým králem zvolen 5.6.1617 a korunován 29.6.1617 v chrámu sv. Víta v Praze. 1. manželka Marie Anna Bavorská, spolu měli 7 dětí: Kristýna (*+1601), Karel Josef (*+1603), Jan Karel (1605-1619), Ferdinand III. Arnošt (1608-1657), Marie Anna (1610-1665, m. bavorský kurfiřt Maxmilián I., bratr otcovy manželky Marie Anny), Cecílie Renata Polská (1611-1644, vdaná 1637, manžel polský král Vladislav IV. Vasa) Leopold Vilém (*5.1.1614, +20.11.1662, 59. pasovský biskup, nizozemský místodržitel). 2. manželka Eleonora Mantovská z Gonzagů, manželství bylo bezdětné. Postupně omezoval vliv císaře Matyáše, který už v roce 1618 neměl v Čechách žádnou moc. Oficiálně se ujal vlády 20. 3.1619.
Vypuklo proti němu stavovské povstání a 31.7.1619 generální sněm v Praze schválil novou ústavu: Český stát jako konfederace rovnoprávných zemí s volitelným panovníkem. Byl sesazen 19.8.1619 generálním sněmem Koruny České a za českého krále zvolen Fridrich Falcký, který po bitvě na Bílé hoře 8.11.1620 uprchl z Čech.
Za římského císaře byl Ferdinand II. zvolen hlasy všech sedmi kurfiřtů, mezi nimi i Fridrichem Falckým a korunován 28.8.1619 ve Frankfurtu nad Mohanem. Po bitvě na Bílé hoře císař ovládl svá území za podpory panovníků spojených v Katolické lize.
21.6.1621 dal popravit 27 vůdců povstání (mylně uváděných jako 27 českých pánů): pouze 3 byli páni/šlechtici, z nich dva byli Češi a to ještě nejnižšího šlechtického stupně: zeman-vladyka, 7 rytířů/5 Čechů/ a 17 měšťanů/11 Čechů/. Ostatní byli Němci.
V roce 1622 císař svěřil UK jezuitům (Societas Iesu / Tovaryšstvo Ježíšovo).
10.5.1627 vydal Obnovené zřízení zemské pro Čechy a v březnu 1628 pro Moravu: „Koruna česká se stala v Habsburském rodu dědičná po meči i po přeslici, němčina zrovnoprávněna s češtinou, katolická víra a vyznání jediným legálním náboženstvím a stát (císař) na sebe převzal úlohu jeho prosazení.“ Součástí zřízení bylo vypovězení českých nekatolických stavů. Na jeho vydání se podílel i 44. olomoucký biskup František kardinál Dietrichštejn.
V roce 1631 obsadili Prahu Sasové, v r. 1632 ji obsadil Albrecht z Valdštejna a tajně vyjednával se Švédy a českými nekatolíky, císař v roce 1635 diplomatické jednání završil Pražským mírem a vzdal se obojí Lužice ve prospěch Saska.
Marie Anna Bavorská (1574-1616), dcera bavorského vévody Viléma V. a Renaty Lotrinské. 1. manželka, sňatek se Ferdinandem 23. 4.1600.
Eleonora Toskánská Mantovská z Gonzagů (* 23.9.1598 Mantova, + 27.6.1655 Vídeň), dcera Vincenta I. mantovského vévody z Gonzagy a Eleonory z Medicejů. 2. manželka, sňatek v r. 1622 v Innsbrucku (Inomostí) v Tyrolsku. Manželství bylo bezdětné. 21.11.1627 byla korunována českou královnou. Zakončila souvislou řadu královen, které byly korunovány českou královskou svatováclavskou korunou. České země a Prahu navštívila nejvíce ze všech habsburských královen a císařoven. Eleonora byla tetou 3. manželky Ferdinanda III. Eleonory Magdaleny Toskánské (Mantovské).
--- Fridrich Falcký 1619 – 1620
český vzdorokrál. *16.8.1596, +29.11.1632 Mohuč. Bedřich Falcký zvaný zimní král, syn falckého kurfiřta Fridricha IV. z Wittelsbachů (1574-1610) a Ludviky Juliany Oranžsko-Nasavské (1576-1644). Manželka Alžběta Stuartovna (sňatek 1613), spolu měli 13 dětí: Bedřich Jindřich (1614-1629), Karel Ludvík (1617-1680), Alžběta (1618-1680), Ruprecht (1619 Praha Hrad-1682 Londýn), Mořic (*17.12.1620-1652), Ludvika Hollandina (1622-1709), Ludvík (1624-1625), Eduard (1625-1663), Jindřiška Marie (1626-1651), Jan Filip Bedřich (1627-1650), Šarlota (1628-1631), Žofie Hannoverská (1630-1714, matka Jiřího I. Anglického), Gustav Adolf (1632-1641).
Německý kurfiřt Fridrich V., jeho hlas přispěl k císařské volbě Ferdinanda II. Kalvinista, předseda Unie německých protestantských knížat a stavů. Byl domýšlivý, ale bázlivý. Do své plnoletosti byl na výchově u svého strýce vévody ze Sedanu. Panovníkem se stal ve 14 letech a jeho sídelním městem byl Heidelberg (zde studoval J.A.Komenský). Pro české stavy zajišťoval Fridrich finanční i vojenskou pomoc.
Jeho zvolení prosadili šlechtici z Jednoty bratrské. Generálním sněmem Koruny České byl 26.8.1619 zvolen králem. Volilo ho 36 ze 42 pánů, 110 ze 111 rytířů a 36 zástupců měst. 30.9.1619 souhlasil se zvolením. Bylo mu 23 let. Do Prahy přijel 31.10.1619 a 4.11.1619 korunován za českého krále.
Spolu s manželkou Alžbětou dal v době 21.-28.12.1619 "vyčistit" katedrálu sv. Víta podle kalvínského zůsobu. I když je před tím varovali jejich rádcové. Ničení interiéru chrámu sv. Víta organizoval jeho dvorní kazatel Abraham Scultet (1566-1624), který oltáře, sochy, obrazy, bohoslužebné nádoby a relikvie svatých (přivezené Karlem IV.) vyházel, zničil a znehodnotil. Tím král s královnou ztratili sympatie Čechů. Ukázalo se, že ani anglický král, ani jiní protestantští panovníci nehodlají podporovat české povstalce.
Podporovaný katolickými panovníky, zahájil císař Ferdinand tažení na Prahu. 8.11.1620 rozhodla dvouhodinová bitva na Bílé hoře o vítězství katolíků, vojska českých stavů byla poražena. Král Fridrich během bitvy hodoval s Angličany v hostinci. Tam se dozvěděl, že na Prahu táhne 25.000 Ferdinandových vojáků. Na bojiště se Fridrich vydal až po bitvě, pak se poradil s manželkou a z Prahy utekli. Zvolený král chtěl odvézt české královské korunovační klenoty, ale ve zmatku je nechal na Staroměstské radnici v Praze.
!!! Utíkali tak rychle, že na Hradě zapomněli i syna Ruprechta (*27.12.1619). Malého Ruprechta položila chůva na pohovku, balila věci a zapomněla na něho. Plačícího Ruprechta, který spadl z pohovky, našel profesor Christofer Dona, když kontroloval palác, zda jsou naloženy všechny věci. Prince zabalil, vyběhl na dvůr a vhodil ho do posledního odjíždějícího kočáru. Tento příběh popsal v roce 2007 britský historik hrabě Charles Spencer, bratr princezny Diany, v knize Prince Rupert the Last Cavalier (Princ Ruprecht, poslední kavalír).
Fridrich s rodinou přijel do Náchoda, kde přenocoval na zámku a druhý den 9.11.1620 odjel do Vratislavi. Slezsko se poddalo císaři a král Fridrich byl odtud v roce 1621 vypovězen do nizozemského Haagu.
Jako kurfiřt přišel Fridrich i o svoji zem – Horní a Dolní Falc, kterou mu císař Ferdinand II. zabral v roce 1623 a zakázal poskytnout útočiště Fridrichovi a jeho rodině. V roce 1632 Fridrich Falcký pobýval u švédského krále, odkud se vydal do Mohuče (Mainz), kde osamocen zemřel na morovou horečku nebo tyfus. Jeho rodina a čeští protestanti byli jediní, kdo uznával jeho titul českého krále, který užíval neoprávněně až do své smrti.
Původně byl pohřben v kostele sv. Kateřiny v Oppenheimu. V roce 1637 se rozhodl jeho bratr Ludvík Filip, že ho převeze do francouzského Sedanu. V září 1637 projel pohřební vůz přes Mety. Rakev z vozu mnohokrát spadla a do Sedanu nebyl přivezen. Pravděpodobně byl pohřben někde po cestě. Místo jeho hrobu je neznámé.
Alžběta Stuartovna (*19.8.1596 Fife ve Skotsku, +13.2.1662 Londýn), dcera krále Jakuba I. a Anny Dánské. Byla prapravnučkou Barbory Celské, manželky císaře Zikmunda.
14.2.1613 se vdala za Fridricha Falckého, vůdce Protestantské unie. Na českou královnu korunována 7.11.1619 v Praze. Při její korunovaci zaznělo v Praze poprvé a naposled kázání v němčině. Při všech korunovacích českých panovníků a královen bylo kázání v latině a češtině.
V Anglii byl 30.1.1649 popraven její bratr Karel I. Stuart. Vlády se zmocnil Oliver Cromwell. V klidnější době obnovy britské monarchie dal její synovec Karel II. svého otce Karla I. v Anglikánské církvi kanonizovat.
V té době navštívila Alžběta svého synovce Karla II. a během pobytu u něho zemřela. Byla pohřbena v kapli Jindřicha VII. ve Westminsteru. Tam byl 6.12.1682 uložen také její syn Ruprecht.
Královna Alžběta Stuartovna si dopisovala s mnoha filosofy a mysliteli (např.: René Descartes). Potomci její dcery Žofie se stali britskými králi.
53) Ferdinand III. 1637 – 1657 +
Ferdinand Arnošt, *13.7.1608 Štýrský Hradec (Graz), +2.4.1657 Vídeň, syn Ferdinanda II. a Marie Anny Bavorské. Uměl psát, číst a mluvit v 7 jazycích. Mluvil česky, německy, španělsky, uhersky, francouzsky, italsky a latinsky. Skládal básně i hudbu a tyto skladby se hrají i ve 21. století. Jeho nejoblíbenější píseň: Svatováclavský chorál.
1. manželka Marie Anna Španělská, 6 dětí: Ferdinand IV. (*1633, +1654), Marie Anna Španělská (1635-1696, vdaná 1649, manžel španělský a portugalský král Filip IV.), Filip August (1637-1639), Maxmilián Tomáš (1638-1639), Leopold I. (1640-1705, císař), Marie (*+1646 při porodu). 2. manželka Marie Leopoldina Tyrolská, syn: Karel Josef (1649-1664, velmistr Německých rytířů), 3. manželka Eleonora Magdalena Mantovská z Gonzagů, 4 děti: Terezie Marie Josefa (1652-1653), Eleonora Marie Josefa (1653-1697, vdaná 1670, manžel polský král Michal Korybut Wiśniowiecki, později vévodkyně lotrinská, babička císaře Františka I. Lotrinského), Marie Anna Josefa (1654-1689, m. německý kurfiřt Jan Vilém Falcký), Ferdinand Josef Alois (1657-1658). V Sopronu byl 8.12.1625 korunován na krále uherského, králem českým korunován 24.11.1627. Římským králem byl korunován 22.12.1636 v Řezně (Regensburg), kde byl (za 6 dní) 30.12.1630 korunován císařem římským.
Po smrti Albrechta z Valdštejna (+25.2.1634) se Ferdinand III. stal vrchním velitelem císařských vojsk. 6.3.1645 utrpěl porážku u Jankova (u Benešova) a diplomatickým jednáním o míru se snažil zachránit celistvost monarchie. 24.10.1648 byl podepsán Vestfálský mír, který ukončil třicetiletou válku, ale kterým poklesla prestiž habsburské dynastie.
Německé území v Římské říši se stalo volným svazkem samostatných států a císař měl pouze reprezentativní pravomoci. V Čechách a na Moravě dokončil rekatolizaci. Obnovil privilegia zrušená Ferdinandem II. V r. 1650 dal na poděkování za zažehnání moru postavit na Staroměstském náměstí Mariánský sloup, který byl 3.11.1918 zbořen socialisty ze Žižkova (tehdy samostatného města).
Marie Anna Španělská (*18.8.1606 Madrid, +13.5.1646 Linec), dcera španělského krále Filipa III. a arcivévodkyně Markéty. Její sestrou byla Anna Rakouská, o které píše Alexandr Dumas ve Třech mušketýrech).
20.2.1631 se vdala za Ferdinanda III. V r. 1645 byla nucena utéci s rodinou z Vídně před Švédy do Štýrského Hradce, později do Lince. Zemřela na následky otravy po porodu dcery Marie.
Marie Leopoldina Tyrolská (*6.4.1632, +19.8.1649), dcera arcivévody Leopolda V. a Klaudie Toskánské z Medicejů. Sňatek s Ferdinandem III. 2.7.1648. Jejich společný děda byl Karel II. Štýrský. Zemřela 12 dní po porodu syna.
Otec Marie Leopoldiny Leopold V. Habsburský (*9.10.1586, +13.9.1632) se stal v roce 1598 ve svých 12 letech jmenovaným 58. pasovským biskupem (viz Rudolf II.). Byl synem Karla II. Štýrského, bratr Ferdinanda II. Štýrského, bratranec císaře Rudolfa II. V r. 1611 obsadila jeho vojska Prahu.
Leopold V. nebyl nikdy vysvěcen na kněze ani na biskupa. V roce 1626 obdržel papežský dispens na uvolnění úřadu a oženil se. S manželkou Klaudií Toskánskou měli 5 dětí.
Eleonora Marie Magdalena Mantovská Toskánská (*18.11.1630, +6.12.1686), dcera vévody Karla II. a Marie z Gonzagy. Hrála na několik hudebních nástrojů. Sňatek v dubnu 1651. Po 30 letech byla v září 1656 korunována českou královnou a byla jí do smrti manžela Ferdinanda III. 2.4.1657.
Pohřbena u kapucínů ve Vídni. Její tetou byla 2. manželka Ferdinanda II. Eleonora Toskánská (Mantovská).
----- Ferdinand IV. 1646 – 1654 +.
*8.9.1633, +9.7.1654 Vídeň. Starší syn Ferdinanda III. Svoji snoubenku Markétu Marii Terezii si nevzal. Svatováclavskou korunou korunován 5.8.1646 na českého krále. Svatoštěpánskou korunou byl korunován na uherského krále 16.6.1647. Římským králem a císařem byl 31.5.1653 zvolen v Řezně a korunován 18.6.1653 v řezenské katedrále sv. Petra.
Dříve než se ujal vlády, zemřel na pravé neštovice ve věku 21 let. Pohřben v rodinné hrobce Habsburků u kapucínů ve Vídni. V některých seznamech panovníků bývá uváděna jeho spoluvláda s otcem 1646 – 1654.
Markéta Marie Terezie (*12.7.1651 Madrid, +12.3.1673 Vídeň), španělská princezna vybraná za manželku. V roce 1676 si ji vzal jeho bratr Leopold I.
54) Leopold I. Veliký 1657 – 1705 +
*9.6.1640, +5.5.1705 Vídeň, mladší syn Ferdinanda III., bratr zemřelého Ferdinanda IV. 1.manželka Markéta Marie Terezie (jeho neteř), 4 děti: Ferdinand Václav (1667-1668), Marie Antonie (1669-1692, macecha Karla VII. Albrechta), Jan Leopold (*+1670), Marie Anna Antonie (*+1672), 2.manželka Claudia (Klaudie) Felicita Tyrolská (jeho sestřenice), 2 dcery: Anna Marie Žofie (*+1674), Marie Josefa Klementina (1675-1676), 3.manželka Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská, 10 dětí: Josef I. (1678-1711, císař, otec Marie Amálie, m. Karla VII. Albrechta), Kristýna (*+1679), Marie Alžběta (1680-1741, nizozemská místodržitelka), Leopold Josef (1682-1684), Marie Anna Josefa (1683-1754, vdaná 1708, manžel portugalský král Jan V. Portugalský), Marie Terezie (1684-1696), Karel VI. (1685-1740, císař, otec Marie Terezie), Marie Josefa (1687-1703), Marie Magdalena (1689-1743), Marie Markéta (1690-1691).
Leopold I. byl vzdělaný a uměnímilovný vladař a komponoval hudbu. Dvůr ve Vídni se stal centrem barokní kultury. Korunován 14.9.1656. Za císaře zvolen 18.7.1658 ve Frankfurtu nad Mohanem, kde byl 1.8. korunován v místní katedrále sv. Bartoloměje.
Císařská vojska vedena Leopoldem I. a spojenci, které vedl polský král Jan III. Sobieski zv. Lev z Lechistánu, zvítězila 12.9.1683 u Vídně nad Turky (Osmanská Porta). K oslavě tohoto vítězství zavedl 241. papež sv. Inocenc XI. svátek Jména Panny Marie (12.9.). Císař Leopold I. za toto vítězství dostal přízvisko "Veliký".
V letech 1679–1680 bylo v Čechách selské povstání (sedláci u Chlumce). Leopold I. vydal 28.6.1680 Robotní patent, který vymezoval vztah mezi vrchností a poddanými: robotní povinnost 3 dny v týdnu, zákaz protiprávních daní a tělesných trestů, zákaz zvyšování dávek a nucení předražených výrobků poddaným.
V r. 1700 vypukla válka o španělské dědictví, která trvala 17 let (po smrti Karla II. si o uvolněný španělský trůn dělali nárok francoužští Bouborni i Habsburkové), konce války se nedožil.
Markéta Marie Terezie Habsburská, Španělská (*12.7.1651 Madrid, +12.3.1673 Vídeň), dcera španělského krále Filipa IV. a Marie Anny Habsburské, která byla dcerou Ferdinanda III. a vlastní sestrou svého zetě. Sňatek 5.12.1666.
Klaudie Felicita Tyrolská (*30.5.1653 Innsbruck, +8.4.1676 Vídeň), dcera arcivévody Ferdinanda Karla Tyrolského a Anny Medicejské. Vnučka (pasovského biskupa) Leopolda V. Byla vzdálenou sestřenicí svého manžela.
Eleonora Marie Magdalena Falcko-Neuburská (*6.1.1655 Düsselsdorf, +19.1.1720 Vídeň), dcera falckého kurfiřta Filipa Viléma a Alžběty Amálie. Měla 16 mladších sourozenců. Pocházela z chudých poměrů a byla velice skromná. Sňatek s Leopoldem I. v roce 1676. Měla silné sociální cítění, odmítla českou korunovaci a peníze věnovala na chudé. V roce 1680 utekla s manželem před morem do Prahy. Byla to její jediná návštěva v Českém království.
V roce 1689 byla uherským sněmem donucena se nechat korunovat uherskou královnou a v roce 1690 císařovnou (obě korunovace musela zaplatit). Podporovala své dva syny jako římské císaře a po smrti Josefa I. byla do nástupu Karla VI. regentkou římské říše.
55) Josef I. 1705 – 1711 +
*26.7.1678, +17.4.1711 Vídeň, syn Leopolda I., na uherského krále byl korunován v 9 letech v r. 1687, v r. 1689 v 11 letech byl korunován na římského krále, na českého krále nebyl korunován.
Manželka Amálie Vilemína, 3 děti: Marie Josefa (1699-1757, vdaná 1719, manžel polský král August III. Polský), Leopold Josef (*1700, +1701), Marie Amálie Rakouská (1701-1756, římská císařovna, vdaná 1722, manžel římský císař Karel VII. Albrecht Bavorský).
Hovořil sedmi jazyky, komponoval hudbu a složil několik oper. Ve válce o španělské dědictví dosáhl pod vedením prince Evžena Savojského několika úspěchů, v r. 1707 byl Františkem Rákoczim II. sesazen z uherského trůnu. Se švédským králem Karlem XII. podepsal 1.9.1707 smlouvu o svobodě vyznání ve Slezsku a dovolil evangelíkům augšpurského vyznání stavět kostely, postaveno 6 kostelů (Těšín, Hirschberg = Jelenia Góra).
Po smrti syna Leopolda Josefa začal Josef I. vyhledávat milenky, od kterých se nakazil syfilidou. Tu později přenesl na svoji manželku.
Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská (*21.4.1673 Lüneburg, +10.4.1742 Vídeň), dcera vévody Jana Bedřicha a falcké princezny Benedikty Jindřišky (Henrietta). Rodina byla původně evangelická, později rodiče přestoupili do katolické církve.
Politický sňatek s Josefem I. v roce 1699, kdy ji bylo 26 let a Josefovi 21 roků. Po smrti manžela začala prosazovat nástupnické právo svých dcer a dostala se do sporu s Karlem VI. a jeho manželkou Alžbětou Kristinou.
Po těchto sporech založila Amálie klášter sester Navštívení Panny Marie a v r. 1719 odešla do kláštera.
56) Karel VI. (II.) 1711 – 1740 +
*1.10.1685, +20.10.1740 Vídeň, syn Leopolda I., mladší bratr Josefa I., španělský král Karel III. Poslední Habsburk (Habichtsburg = jestřábí hrad ve švýcarském Aargau).
Manželka Alžběta Kristina (Elisabeth Christina) Brunšvicko-Wolfenbüttelská. Původně protestantka, jako španělská královna formálně konvertovala (obrátila se) ke katolickému náboženství. Měli 4 děti: Leopold Jan (*13.4.1716, +4.11.1716), Marie Terezie Walburga Amálie Kristýna (1717-1780, panovnice), Marie Anna (1718-1744), Marie Amálie (1724-1730).
V roce 1703 se stal Karel španělským králem a když měl nastoupit na trůn, objevil se francouzský princ Filip z Anjou (Filip V., vnuk Ludvíka XIV.). Ten si nárokoval španělský trůn. Karel byl zvolen císařem ve Frankfurtu nad Mohanem 12.10.1711, korunován za císaře 22.12.1711 ve frankfurtské katedrále sv. Bartoloměje. Uherským králem korunován 22.5.1712 v Bratislavě.
Ve válce o španělské dědictví v bojích se spojenci (Anglie, Nizozemí) proti Francii získal Karel VI. Neapolsko a Sicílii, severní Itálii a Španělské Nizozemí (Belgie). V Českých zemích pobývala ruská vojska. Obrat ve válce nastal smrtí císaře Josefa I. Karel se stal pro koalici nepřijatelný jako španělský král a v r. 1713 uzavřel v Utrechtu mír s Filipem V. Potvrdil mu nástupnictví ve Španělsku a jako kompenzaci dostal od Filipa V. Španělské Nizozemí (Belgii), Neapol, Milán, Mantovu a Sardinii.
19.4.1713 vydal Karel VI. Pragmatickou sankci. Ta zajišťovala nástupnictví na trůn pro děti Karla VI., tedy i pro dcery, pokud by neměl mužské potomky. Pragmatická sankce nabyla aktuálnosti po smrti syna Leopolda Jana. Z této Pragmatické sankce byly vyloučeny dcery Karlova otce Leopolda I. i Karlova staršího bratra Josefa I. Zemské stavy habsburské monarchie schválily Pragmatickou sankci v roce 1720-1723.
Na českého krále korunován 5.9.1723 v katedrále sv. Víta jako český král Karel II.
27.1.1738 vydal Obnowený Robotnj Patent A Wyměřenj Giných Připadnosti A Stjžnosti mezý Wrchnosti a Poddanými W Králowstwj Cžekém A Margkrabstwj Morawském. Léta 1738. Wytisstěn w Králowském Menssým Městě Pražském / w Králowské Dworské Ympressy. S Francií podepsal 18.11.1738 mírovou smlouvu, která ukončila válku o dědictví polské.
Za dva roky císař náhle zemřel. Podle jedné verze na selhání srdce, když se nachladil na lovu, podle druhé snědl jídlo připravené z jedovatých muchomůrek zelených. Jeho smrtí vymřeli Habsburkové po meči.
V roce 1748 potvrdily Pragmatickou sankci všechny evropské mocnosti.
Alžběta Kristina Brunšvicko-Wolfenbüttelská (*28.8.1691, +21.12.1750 Vídeň), pro svoji bledost zvaná Bílá Liz (Bílá Líza). Dcera brunšvického vévody Ludvíka Rudolfa Brunšvicko-Wolfenbüttelského a Kristiny Ludviky Öttingenské. Sňatek 1.8.1708 v Barceloně.
Vychována v evangelickém luteránském náboženství. Velkým problémem bylo, že jako španělská královna musela být katoličkou. Proto musela změnit své evangelické vyznání na katolické.
18.10.1714 byla korunována na uherskou královnu v Dómu sv. Martina v Bratislavě. Českou královnou korunována 5.9.1723 v katedrále sv. Víta v Praze. Po 67 letech to byla v Praze další korunovace české královny.
----- Karel VII. Albrecht (Karel III. Albert Bavorský) 1741 – 1742
Český vzdorokrál. Karel VII. Bavorský. *6.8.1697 Brusel, +20.1.1745 Mnichov. Syn bavorského kurfiřta Maximiliána II. Maria Emanuela Kajetána a polské princezny Terezie Kunhuty Sobieské (dcera Jana III. Sobieského).
Manželka Marie Amálie Habsburská, dcera císaře Josefa I., spolu měli 7 dětí: Maxmiliana Marie (*+1723), Marie Antonie (1724-1780), Terezie Benedikta (1725-1743), Maxmilián III. Josef (1727-1777), Josef Ludvík (1728-1733), Marie Anna Josefa (1734-1776), Marie Josefa Antonie Walburga Felicita Regula Bavorská (1739-1767, vdaná 1764, manžel císař Josef II.).
Po smrti císaře a krále Karla VI. v roce 1740 si dělal nárok na český trůn po své zemřelé maceše Marii Antonii (1. manželka jeho otce, dcera Leopolda I.). Protože neměl dostatek peněz, požádal o pomoc Francii.
7.12.1741 se dal v letohrádku Hvězda českými stavy prohlásit českým králem Karlem III. Korunován náhradní korunou, protože svatováclavská koruna byla uložena ve Vídni. 19.12.1741 mu složilo hold 400 českých pánů. S pomocí francouzských a pruských vojsk „panoval“ 2 roky na českém trůnu do 20.12.1742. Římským císařem zvolen a korunován 24.1.1742.
Slezské války (v Evropě – války rakouské) s Marií Terezií v letech 1740–1742, kdy osvobodila české území a zabrala bavorskou zemi. V roce 1744 přesídlil do Mnichova, kde za rok zemřel.
Jeho syn Maxmilán III. Josef odmítl bojovat a společně se svou matkou Marií Amálií uzavřel mír s Marií Terezií.
Marie Amálie Habsburská (*22.10.1701 Vídeň, +11.12.1756 Mnichov), dcera Josefa I. a Amálie Vilemíny Brunšvicko-Lüneburské. Byla sestřenicí Marie Terezie. V roce 1717 byl dohodnut sňatek, ale svatba se konala ve Vídni až 5.10.1722, pod podmínkou, že oba novomanželé uznají pragmatickou sankci.
Obnovila v roce 1729 vyznamenání za statečnost rytířský řád sv. Jiří. Manželovy korunovace se nezúčastnila, protože se v Čechách bojovalo. Korunována náhradní korunou 9.12.1741. Na císařovnu byla korunována 24.1.1742.
Po manželově smrti v roce 1745 se svým synem uzavřela mír se svoji sestřenicí Marií Terezií a stáhla se z veřejného života. Dožila na zámku v Mnichově.
57) Marie Terezie (Habsburská) 1740 – 1780 +.
*13.5.1717 Vídeň, +29.11.1780 Vídeň. Celým jménem Marie Terezie Walburga (Valpurga) Amálie Kristýna. Zvaná teta Maruška, tchýně Evropy, matka dvou císařů.
Narodila se v císařském paláci v Hofburgu ve Vídni. Měla vychovatelku Charlotu Fuksovou, které říkala mami a po její smrti ji dala pohřbít v habsburské císařské hrobce ve Vídni. Matka dvou císařů. 29. český král (jediná vládnoucí česká královna). Po přeslici poslední Habsburkovna. Hovořila plynně německy, italsky, francouzsky, španělsky, latinsky a česky. Před uherskou korunovací 25.6.1741 se naučila i maďarsky.
Byla manželkou císaře – paní císařovou, ne císařovnou, přesto je v českých zemích (i v zemích střední Evropy) titulována jako císařovna. Podle Zlaté buly Karla IV. z roku 1356, nemohla být jako žena zvolena císařovnou římskou, ale mohla být za císařovnu korunována.
Vzdálený bratranec Marie Terezie František I. Štěpán Lotrinský se stal jejím manželem. Jeho babička Eleonora Marie Josefa byla nevlastní sestrou Leopolda I., který byl dědečkem Marie Terezie. František I. Štěpán a Marie Terezie měli společného pradědečka Ferdinanda III.
Maie Terezie byla věrnou manželkou císaře Františka I. Štěpána, i když o ní Prusové rozšiřovali nepravdivé báchorky o její nevěře. Spolu s císařem měla 16 dětí (11 dcer, 5 synů), 10 se jich dožilo dospělosti: Marie Alžběta (1737-1740), Marie Anna (Mariana, *6.10.1738, +19.11.1789, 51 let, světská abatyše Alžbětinek v Celovci, později v ústavu šlechtičen na Hradčanech, který nikdy nenavštívila. Od roku 1781 pobývala na zámku v Klagenfutru), Marie Karolina (1740-1741), Josef II. Benedikt Augustin (*13.3.1741, +20.2.1790, 49 let, císař a král Josef II.), Marie Kristina Josefa Johana Antonie (Mimi, *13.5.1742, +24.6.1798, 56 let, jí jediné dovolila matka se vdát z lásky, nejmilejší dcera Marie Terezie, narozena ve stejný den jako matka. Sasko-těšínská vévodkyně, manžel Albert Kazimír, syn polského krále Augusta III.), Marie Alžběta (Liesl, *13.7.1743, +22.9.1808, 65 let, princezna krásného vzhledu, 1767 ji napadly neštovice a zohyzdily ji tvář. V roce 1780 ji dovolil bratr Josef II., na přání zemřelé matky, aby z ní byla světská abatyše v ženském konviktu v Innsbrucku. Po obsazení města Napoleonem I. odešla s 50 členy svého dvora do Lince), Karel Josef (1745-1761, 16 let, neštovice, jeho snoubenku Marii Ludviku Španělskou si vzal jeho bratr Petr Leopold II.), Marie Amálie (Mali, *26.2.1746, +16./18.6.1804, 58 let. Pohřbena v královské hrobce v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Měla snoubence Karla Zweibrückera /Karel II. August Christian, kníže falcký/, ale nesměla si ho vzít; vévodkyně parmská, manžel Ferdinand Bourbon Parmský), Petr Leopold II. (*5.5.1747, +1.3.1792, 45 let, císař a král Leopold II.), Marie Karolina (+* 1748, narozena mrtvá), Jana Gabriela Josefa Antonie (*4.2.1750, +23.12.1762, 12 let, neštovice, zasnoubena s Ferdinandem I., králem Obojí Sicílie /F III./ a Neapole /F IV./), Marie Josefa Gabriela (*19.3.1751, +15.10.1767 v den svatby, 16 let, neštovice, zasnoubena s Ferdinandem I., králem Obojí Sicílie /F III./ a Neapole /F IV./),), Marie Karolina (*13.7.1752, +8.9.1814, 62 let, vdaná 1768, manžel neapolsko-sicilský král Ferdinand I. (III., IV.) Matka Marie Terezie Neapolská, manželka Františka II./I.), Ferdinand Karel Antonín Josef Jan Stanislav (1754-1806, 52 let, zakladatel dynastie d´Este, vévoda z Modeny, guvernér rakouské Lombardie, tchán krále Itálie Viktora Emanuela I.), Marie Antonie Josefa Jana Habsburko-Lotrinská (Marie Antoinetta, *2.11.1755 Vídeň, +16.10.1793 Paříž, 38 let, vdaná 1774, manžel francouzský král Ludvík XVI., +21.1.1793. Oba popraveni gilotinou), Maxmilián František (*8.12.1756 Vídeň, +26.7.1801 Vídeň, 45 let, 1780-1801 velmistr řádu Německých rytířů, 1784-1801 biskup v Münsteru u Kolína n. R., 1785-1801 arcibiskup Kolína n.R., založil universitu v Bonnu).
Marie Terezie nastoupila vládu 20.10.1740, kdy zemřel její otec Karel VI. Protože neměl syna, zajistil dceři Marii Terezii nástupnictví přijetím nového řádu tzv. Pragmatická sankce, který se zdráhali přijmout panovníci okolních zemí (Prusko, Sasko, Bavorsko, Francie) a vyvolali válku o rakouské dědictví v letech 1740–1748. Pod vedením Fridricha II. Pruského obsadili Prusové 16.12.1740 bez vyhlášení války Slezsko (1. slezská válka 1740–1742), 3.1.1741 vpadli do Vratislavi (Breslau, Wroclaw) a do Prahy (francouzská, saská a bavorská armáda).
11.6.1742 podepsala vratislavský mír s pruským králem Fridrichem II. a ten získal Kladsko a Slezsko (bez Opavy a Těšína). Tím se trvale změnila rozloha Českého království. Polský král August III. Saský odvolal svá vojska z Čech.
Českým stavům prominula hold Karlu VII. Albrechtovi, ale odmítla právo korunovace 20. pražského arcibiskupa Mořice Gustava z Manderscheidu, který korunoval Karla VII. Albrechta. 12.5.1743 byla korunována královnou českou v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha 51. olomouckým biskupem Jakubem Arnoštem z Liechtenštejna (poprvé a naposled v historii korunovace českého panovníka v Praze korunoval českého panovníka jiný biskup než biskup pražský).
Uherskou svatoštěpánskou korunou byla korunována v Dómu sv. Martina v Bratislavě a jako Marie II. se stala 25.6.1741 uherským králem. Uherští palatini (vysoký uherský úředník), šlechtici, stavy i shromáždění lidé volali: Domina nostra et rex, vivat Maria Theresia, vivat rex Hungriae (paní naše a král, ať žije Marie Terezie, ať žije uherský král).
15.6.1743 odvezla z Prahy do Vídně české korunovační klenoty, aby je zachránila ve válečných dobách.
V letech 1744–1745 probíhala 2. slezská válka, obsazení Prahy, potvrzení podmínek z roku 1742, války o dědictví rakouské ukončil 18.10.1748 cášský mír s rakouskými nepřítelem Francií.
V roce 1749 zrušila Českou dvorskou kancelář a úřad přesunula do Vídně.
1.9.1757 vpadla do Vratislavi a obsadila ji, pruský král Fridrich II. (Bedřich) Veliký (1712–1786) odvetou obsadil Moravu a zvítězil ve Slezsku 22.5.1758. Ve válce o rakouské dědictví dosáhl vítězství náhlými výpady, v sedmileté válce 1756–1763 byl poražen koalicí (Rakousko, Rusko, Francie, Švédsko, Dánsko) a uvažoval o sebevraždě.
Rakouský generál Laudon měl získat pro Rakousko zpět Slezsko, obsadil Kladsko 26.7.1760 a prohrál. Kladsko a Slezsko trvale připadlo Prusku (po 2. světové válce Polsku). Ruská carevna Kateřina II. Veliká nepodporovala ani Koalici ani Prusko a Rusové obsadili v říjnu 1760 Berlín. V roce 1763 se Marie Terezie trvale zřekla Slezska a Kladska.
28.7.1763 vydala královna dekret o vzdělání chlapců v českém jazyce: "Čeština v království Českém a markrabství Moravském chýlí se k úpadku tolik, že největší díl starostů a úředníků jazyka toho jest neznalý, ano, že u zemských a vrchních soudních úřadů, jakož i při městských magistrátech velký nedostatek osob česky umějících se jeví.
A protož ve prospěch nejvyšší služby Její Milosti císařské, jakož i na udržování řádu a spravedlnosti nevyhnutelně zapotřebí jest, aby řeč tak hluboko kleslá se povznesla. Protož přísná je Její Milosti císařské vůle, aby rodičové dávali syny své v jazyku českém pilněji cvičiti, tolikéž, aby studijní komise k tomu bedlivě hleděly, by mládež k pilnému překládání řeských artikulů se přidržovala a tím, aby řeč co možná nejvíce povznesla. Tak jenom bude možno, aby vyrůstali dokonale vycvičení jinoši, kteří jsouce české i německé řeči znalí, úplně schopni byli dostupovati na uprázdněná místa soudních stolic, úřadů, kanceláří a jiných míst." (doc. RNDr. Karel Oliva, Dr., jazykovědec, Lidové noviny 28.2.2019). Vzdělávání v jazyku se netýkalo dívek, které se vzdělávaly jiným způsobem.
V roce 1767 onemocněla královna Marie Terezie neštovicemi, které ji zhyzdily tvář.
Král Fridrich II. uzavřel mír v Hubertsburgu, po rozpadu Koalice získal vyjednáváním většinu území, o která přišel během války. Na radu svého kancléře Václava Kounice přestala královna se svým synem Josefem II. podporovat jezuitský řád, protože chtěla provdat dceru Marii Antonínu (Marii Antoinettu) za francouzského krále Ludvíka Boubornského, který chtěl řádový majetek a školy. Řád zrušen v r. 1773.
6.12.1774 vydala Marie Terezie Všeobecný školní řád, kterým doporučila rodičům školní docházku pro děti 6-12 let. Povinná školní docházka byla 11.8.1805 nařízena Františkem II./I. (vnuk Marie Terezie) na návrh jeho manželky a sestřenice Marie Terezie Neapolské (vnučky Marie Terezie). Královna Marie Terezie zavedla v září a v říjnu dva měsíce prázdnin (na léto - červenec a srpen je přenesl Josef II.).
Zavedla berní systém, celní řád a v r. 1753 vydala patent o soupisu obyvatel (1.sčítání lidu). V Čechách žilo 2.250.000, na Moravě 1.500.000 osob.
Od začátku roku 1775 začala kolovat pověst o zrušení nevolnictví. Vzbouřené sedláky vedl rychtář ze Rtyně v Podkrkonoší Antonín Nývlt. Povstání robotujících sedláků vypuklo 24.3.1775 a vyvrcholilo u Chlumce nad Cidlinou, kde bylo 26.3.1775 poraženo.
5.7.1778 vypukla válka o bavorské dědictví. Král Fridrich II. Veliký opět vpadl do Čech. 13.5.1779 byl uzavřen v Těšíně mír. Bavorsko připadlo Prusku.
V posledních letech měla velké spory se synem Josefem, kterému vytýkala, že se přátelí s jejím úhlavním nepřítelem Fridrichem II. 8.11.1780 se nachladila na lovu bažantů. Mluvilo se o ní jako o věrné a milující manželce, pilné hospodyni a skvělé matce. Zemřela ve věku 63 let.
František I. Štěpán Lotrinský (*8.12.1708 Nancy, +18.8.1765 Innsbruck), syn vévody Leopolda Josefa Lotrinského (zv. Dobrý) a Alžběty Karoliny Orleánské. Přes babičku Eleonoru Marii Josefu byl pravnukem císaře Ferdinanda III. a přes matku Alžbětu byl pravnukem Ludvíka XIII. Jeho otec Leopold byl bratranec Karla VI. otce Marie Terezie. Římský císař.
Za souhlas Francie ke sňatku musel odstoupit Lotrinsko a dostal náhradou Toskánsko, kde vládl Jan Gaston de Medici (+1737). Po jeho smrti se stal František Štěpán majitelem a panovníkem Toskánska.
Sňatek s Marií Terezií 12.2.1736 ve Vídni. Od r. 1730 byl místodržitelem Uherska a sídlil v Bratislavě. Jako generální guvernér Nizozemí tam nikdy nebyl. Stal se z něho podnikatel. Během válek zásoboval armádu, nejen vlastní země, ale i armády nepřátel. Založil několik bank. Vstoupil do zednářské lóže.
Římským císařem byl zvolen 13.9.1745 a korunován 4.10.1745 ve Frankfurtu nad Mohanem. Vládl do roku 1765. Byl prvním císařem Svaté říše římské, který na jejím území neměl žádné statky a pojem říše začal být pouze symbolem. Z Vídně se stalo hlavní město říše.
Královna Marie Terezie po smrti svého otce Karla VI. jmenovala Františka Štěpána spoluvládcem svých zemí. František I. Štěpán Lotrinský nebyl nikdy českým králem.
58) Josef II. 1780 – 1790 +
Josef Benedikt Augustin. *13.3.1741 Vídeň, +20.2.1790 Vídeň. 1. panovník z lotrinského rodu. Nebyl korunován za českého krále, ale na den sv. Ondřeje (30.11.1780) se prohlásil dědičným panovníkem všech zemí Římské říše. 30. český král.
1. manželka Isabela Parmská - (Marie Alžběta/Isabela/ Ludvika Antonie Ferdinanda Josefína Saverie Dominika Jana Bourbonská princezna parmská. Měli dvě dcery: Marie Terezie (1762-1770), Marie Kristýna (*+1763). Svou první manželku velice miloval, ale jeho city neopětovala, protože byla zamilovaná do jeho sestry Marie Kristiny (1742-1798).
Za rok Josefa donutila matka k druhému sňatku a vybrala mu bavorskou princeznu.
2. manželka Marie Josefa Antonie Walburga Felicita Regula Bavorská.
Druhé manželství bylo bezdětné. Jejich společným pradědečkem byl Leopold I. Dědeček Marie Josefy Bavorské Josef I. byl bratrem Karla VI. a ten byl dědečkem Josefa II.
27.3.1764 byl korunován za římského krále. Po smrti otce Františka I. roku 1765 se stal jako římský král i římským císařem a spoluvládcem své matky Marie Terezie. Neměl rád obřady a proto se nedal korunovat za krále českého ani uherského. Zjednodušil dvorní ceremoniál a zpřístupnil císařské zahrady ve vídeňském Hofburgu. Vystupoval bezohledně, despoticky, rušil tradice a zvyklosti, obklopil se ateistickými rádci.
Na naléhání francouzských Boubornů, kteří chtěli řádový majetek a školy navštívil v roce 1769 v Římě papeže Klementa XIV. a důrazně ho požádal o zrušení řádu Tovaryšstva Ježíšova (TJ – Societas Jesu – SJ, jezuité, založen 11. 8.1534 za pp. Pavla III.). Řád zrušen 21.7.1773 pp. Klementem XIV. a všemi katolickými panovníky v celé Evropě. Jezuitský řád byl povolen v nekatolických zemích – v pravoslavném Rusku, kde vládla Kateřina II. Veliká a v protestantském (evangelickém) Prusku (Německu), kde vládl Bedřich (Fridrich II.) Veliký.
Po smrti matky v r. 1780 se ujal jako samostatný vladař v monarchii a začal provádět reformy, v kterých mu matka bránila. 13.10.1781 vydal Josef II. Toleranční patent, kterým povolil veřejně vyznávat luteránské, kalvínské, pravoslavné (a unionistické–řeckokatolické) náboženství. V listopadu 1781 zrušil nevolnictví. 12.1.1782 nařídil zrušit kostely, kláštery a jejich školy. Kaple nařídil zbořit (6.8.1786 dal zbourat Betlémskou kapli). Celkem dal zrušit 750 klášterů.
Byl pracovitý, za dobu své vlády napsal 6000 výnosů (2-3- denně). Sám chtěl řídit státní školství, veškeré úřady a všechno mít pod kontrolou. Zrušil diecézní (biskupské) semináře a založil dva generální semináře (Praha, Olomouc). Zakázal kněžím při bohoslužbách vyslovovat jméno papeže, vydal zákaz poutí, stavění betlémů a božích hrobů v kostelích. U křtu určil 2 kmotry a svátky v roce snížil na 27.
Čechům naschvál dal 14.4.1782 ve vídeňské klenotnici vystavit české korunovační klenoty.
V roce 1784 nařídil pohřbívat nebožtíky v pytlích, aby se ušetřilo za dřevo na rakve. Pro Toleranční patent a zrušení nevolnictví ho prostí lidé začali milovat a byl velice oblíben. Jeho jméno dostávali narozené děti-chlapci i dívky.
Rakouskou část Slezska, získanou při 1. dělení Polska (5.8.1772) připojil úředně 15.3.1783 k Moravě (Moravskoslezská gubernie v Brně). Roku 1766 projížděl na inspekční vojenské cestě přes Sasko, Lužici, severovýchodní Čechy. 1.7. navštívil Hostinné, kde na památku této návštěvy při 140. výročí postavili v roce 1906 mramorový pomník s nápisem: „DEM SCHÄTZER DER MENSCHHEIT KAISER JOSEF II. MDCCXLI–MDCCXC" (vážený od lidí císař Josef II. 1741–1790). Socha byla, jako habsburský symbol, odvezena do Fořtu v r. 1921, odkud se dostala v r. 1999 zpět do Hostinného. 2. návštěvu v Podkrkonoší vykonal Josef II. 13.10.1771 v době, kdy byl v této oblasti hladomor, 3. návštěvu Podkrkonoší uskutečnil 18.8.-9.9.1778 (bitva o bavorské dědictví), kdy byl ubytován na Děkanství ve Dvoře Králové nad Labem.
V roce 1787 zahájil po boku Ruska tažení proti Turkům, osobně se ujal velení, ale onemocněl a velení převzal generál maršál Laudon. Císař Josef II. byl velkým obdivovatelem a přítelem (nepřítele jeho matky Marie Terezie) pruského krále Bedřicha (Fridricha) II. a to vedlo ke zvyšování autority vojenských uniforem. Na konci jeho života vypukla Francouzská revoluce.
Po jeho smrti si lidé vypravovali, že Josef II. žije a chodí v přestrojení mezi lidmi. Oživila se legenda o králi Ječmínkovi, který přijde až lidem bude nejhůř.
Isabela (Alžběta) Parmská (celým jménem Marie Alžběta Ludvika Antonie Ferdinanda Josefína Saverie Dominika Jana Bourbonská princezna parmská *31.12.1741 Parma, +27.11.1763 Vídeň). Své 7. jméno měla po sv. Františku Xaverském. Dcera vévody Filipa Parmského a Ludviky Alžběty Francouzské, dcery Ludvíka XIV.
První dcera zemřela v 7 letech na zápal plic. Isabela byla velkou a blízkou přítelkyní se svojí švagrovou Marií Kristinou, do které byla zamilovaná. I když se denně viděly na vídeňském dvoře, každý den si psaly zamilované dopisy. Svou druhou dceru pojmenovala podle švagrové. Dcera při porodu zemřela. Královna zemřela na neštovice ve 22 letech.
Marie Josefa Antonie Walburga Felicita Regula Bavorská (*30.3.1739 Mnichov, +28.5.1767 Vídeň), dcera císaře a českého vzdorokrále Karla VII. Albrechta a Marie Amálie Habsburské. Vzdálená sestřenice svého manžela. Jejich společným pradědečkem byl Leopold I. Matka Josefa II. královna Marie Terezie byla sestřenice Marie Amálie, matky Marie Josefy.
Sňatek s Josefem II. 13.1.1765 v Mnichově. Josef ji neměl rád a vyhýbal se jí. Její komnaty dal zařídit na druhém konci paláce. Císařovna onemocněla na neštovice a Josef ji nikdy nenavštívil. V paláci zemřela a císař Josef se nezúčastnil ani jejího pohřbu.
59) Leopold II. 1790 – 1792 +
*5.5.1747, +1.3.1792 Vídeň. Petr Leopold, mladší bratr císaře Josefa II. 31. český král. Jeho kmotrou při křtu byla ruská carevna Kateřina II. Veliká (Jekatěrina Alexejevna–Sofie Frederika Augusta, 1729-1796) a na její přání byl pokřtěn jménem Petr (podle jejího manžela cara Petra III.).
Manželka Marie Luisa Španělská (Marie Ludvika Bourbonská). Měli spolu 16 dětí (12 synů a 4 dcery): Marie Terezie (1767-1827), František II./I. Josef Karel (1768-1835, císař), Ferdinand Toskánský (1769-1824), Marie Anna (1770-1809), Karel Ludvík Jan Josef Vavřinec Rakousko-Těšínský (1771-1847, porazil Napoleona v první bitvě u Aspernu 22.5.1809), Alexandr Leopold (1772-1795), Albert (1773-1774), Maxmilián (1774-1778), Josef Antonín (1776-1847), Marie Klementina (1777-1801), Antonín Viktor (1779-1835), Marie Amálie (1780-1798), Jan Křtitel Lotrinský (1782-1859), Rainer Josef (1783-1853, lombardský vicekrál), Ludvík Josef Antonín Jan (1784-1864), Rudolf Jan (1788-1831, 3. olomoucký arcibiskup).
Leopold II. se věnoval přírodním vědám a technice. Byl velice spravedlivý a tolerantní, neměl rád válčení ani uniformy, rád chodil mezi neurozené lidi, což mu matka Marie Terezie vytýkala. Původně se měl stát knězem, ale po smrti otce Františka I. Štěpána Lotrinského v r. 1765 zdědil Toskánské vévodství a přesídlil do Florencie. Toskánsko se za jeho vlády stalo vzorovou zemí se skvělým hospodařením a úrovní obyvatel. Zrušil armádu a zavedl domobranu. Řemeslníkům nabídl založení cechů. Zrušil trest smrti, mučení, vězení pro dlužníky a urážku vladařova majestátu.
Jeho bratr císař Josef II. mu nabídl spoluvládu, ale Leopold odmítl, protože nesouhlasil s jeho reformami. Po smrti bratra Josefa II. předal vládu v Toskánsku svému synovi Františkovi II. a převzal vládu v římské říši. Dohodl mír s Turky.
Naučil se česky. Do Prahy vrátil české korunovační klenoty . Za českého krále korunován 6.9.1791, jeho manželka Marie Luisa byla korunována na českou královnu 12.11.1791. Obnovil diecézní (biskupské) semináře a zrušil většinu nesmyslných nařízení svého bratra. Čeští vlastenci vkládali do jeho vlády veliké naděje, které se nenaplnily, protože císař Leopold II. za rok po korunovaci zemřel.
Marie Ludvika Španělská (Bourbonská) (* 24.11.1745 Portici v Itálii, +15.5.1792 Vídeň), dcera Karla III. (vévoda parmský I., král sicilský VI., král neapolský VII.) Španělského a Marie Amálie Saské. Jejím bratrem byl neapolský a sicilský král Ferdinand I., otec Marie Terezie Neapolské, manželky a dvojnásobné sestřenice a 2. manželky Františka II. (I.).
Sňatek 16.2.1764. 18.8.1765 se s manželem stali toskánskými vévody a přestěhovali se do Florencie. V roce 1790 se museli přestěhovat do Vídně.
České království v rámci Rakouska (1804 - 1867)
60) František II. / I. 1792 – 1835 +
*12.2.1768 Florencie, +2.3.1835 Vídeň. Celým jménem František Josef Karel, syn Leopolda II. a Marie Ludviky Španělské. Poslední císař Svaté říše římské. První císař Rakouska (Uherska).
1.manželka Alžběta Vilemína Württemberská, dcera Ludvika Alžběta (*17.2.1790, +24.6.1791), 2.manželka Marie Terezie Neapolsko-Sicilská. Měli 12. dětí: Marie Luisa (1791-1847, vdaná 1810, manžel francouzský císař Napoleon I. Bonaparte). Jejich syn byl Napoleon II. zvaný Orlík, římský král. Císař František prohlásil manželství své dcery v roce 1815 za neplatné a Orlíka přejmenoval na Františka Karla Josefa a udělil mu titul vévoda zákupský. Ferdinand V./I. Karel Leopold Josef František Marcelín (1793-1875, císař, poslední korunovaný český král), Karolina Leopoldina (1794-1795), Karolina Ludvika (1795-1799), Marie Leopoldina Rakouská Brazilská (1797-1826 Rio de Janiero, vdaná 1817, manžel portugalský princ Petr I. Spolu vyhlásili portugalskou kolonii Brazílii za samostatnou a vyhlásili Brazilské císařství. Jejich syn císař Petr II. byl posledním panovníkem Brazílie), Marie Klementina (1798-1881), Josef František (*+1799), Karolina Ferdinanda (1801-1832), František Karel Josef (1802-1878, m. Žofie Bavorská, sestra císařovny Karoliny Bavorské, otec Františka Josefa I., Ferdinanda Maximiliána /1832-1867, císař Mexika, m. Karolína Belgická/, Karla Ludvíka 1833-1896 – děda bl. Karla I. a Ludvíka Viktora /1812-1919), Marie Anna (1804-1858), Jan Nepomuk (1805-1809), Amalie Terezie (*+1807). Jejich děti trpěly genetickou degenerací a jen někteří byli schopni samostatného života. 3. manželka Marie Luisa (Ludvika) Beatrix Modenská, manželství bezdětné, 4. manželka Karolina Augusta Bavorská.
František studoval botaniku a hrál na housle. Oblékal se jako měšťan a hovořil s prostými lidmi. 1.3.1792 nastoupil na trůn a byl korunován na císaře. Francouzské Zákonodárné shromáždění mu 20.4.1792 vyhlásilo válku. 9.8.1792 korunován na českého krále. Jeho manželka Marie Terezie Neapolsko-Sicilská byla korunována 11.8.1792.
V r. 1793 proběhla 1. koaliční válka, v letech 1799–1801 byla 2. koaliční válka, v r. 1804 císař založil na UK katedru „Pro náboženskou vědu proti úpadku kněží“.
11.8.1804 vyhlásil své země za svobodné císařství a prohlásil se císařem rakouským jako František I. Pod tímto jménem byl i českým králem.
11. 8.1805 nařídil pro děti povinnou školní docházku. Tento zákon císaři navrhla a prosadila jeho manželka Marie Terezie Neapolsko-Sicilská (vnučka Marie Terezie Habsburské). Pro stejné jméno je zaměňována s její babičkou královnou (císařovou) Marií Terezií Habsburskou (ta doporučila školní docházku v roce 1774).
V roce 1805 proběhla 3. koaliční válka, která skončila prohrou 2.12.1805 bitvou u Slavkova. Pod náporem Napoleonovy armády se po tisíci letech zhroutila
Svatá říše Římská (národa německého), která trvala 1006 let, kdy ji v roce 800 založil císař sv. Karel I. Veliký. 2.8.1806 vyhlásil císař František II. zánik římského císařství (800 – 1806). 6.8.1806 abdikoval na císařský trůn, vzdal se koruny Svaté říše římské a říši prohlásil za rozpuštěnou.
Jako římský císař byl František II. (římský císař František I. Štěpán Lotrinský, manžel Marie Terezie), jako císař rakouský František I. Oba tituly (císař římský i císař rakouský) používal až do své smrti. Reagoval tak na svévolné jmenování Napoleona I. Bonaparte za francouzského císaře.
V r. 1810 vdal svoji dceru Marii Louisu za císaře Napoleona I. V r. 1811 nařídil sběr zlata a stříbra po celé říši, aby je odevzdal jako válečnou náhradu Francii za prohranou bitvu u Slavkova. 16.–19.10.1813 porazila spojenecká vojska Napoleona I. v bitvě národů u Lipska a císař se stal hlavou Německého spolku, který nahradil Rýnský spolek založený Napoleonem I. v r. 1806.
V r. 1815 vznikla Svatá aliance Rakouska, Pruska a Ruska, evropské bojiště se uklidnilo a Rakousko opět získalo rozhodující vliv ve střední Evropě a svá ztracená území.
V roce 1833 nabídl císař František I. azyl vyhnanému svému příbuznému, francouzskému králi Karlu X. (1757-1836), který na Pražském hradě bydlel se svými dětmi v letech 1833-1835. Francouzská rodina se přestěhovala do Teplic v Čechách a za několik týdnů do Gorice (Nová Gorice, Slovinsko), kde král Karel X. zemřel a je pohřben. František I. i Karel X. byli prapravnuci Leopolda I.
František I. po otci Leopoldu II., babičce Marii Terezii Habsburské, pradědovi Karlu VI. (bratr Josefa I.).
Karel X. po své matce Marii Josefě Saské, babičce Marii Josefě Habsburské, pradědovi Josefu I. (bratr Karla VI.).
Alžběta Vilemína Württemberská (*21.4.1767 Treptow, +18.2.1790 Vídeň), dcera vévody Bedřicha Evžena a Bedřišky Braniborsko-Schwedtské. Měla 8 sourozenců, mezi nimi byla i ruská carevna Marie Fjodorovna (Sofie Dorota, * 25.10.1759, + 5.11.1828). Sňatek s Františkem 6.1.1788 ve Vídni. Alžběta zemřela den po porodu jediné dcery Ludviky Alžběty (zemřela za půl roku).
Marie Terezie Neapolsko-Sicilská (*6.6.1772 Neapol, +12./13.4.1807 Vídeň). Františkova vlastní sestřenice. Dcera Ferdinanda I. Neapolského (bratr její tchyně) a Marie Karolíny (sestra jejího tchána), která byla dcerou Marie Terezie Habsburské a sestrou Leopolda II. (teta Františka II.). Otec Ferdinand I. neapolsko-sicilský král byl bratrem Františkovy matky Marie Ludviky Španělské (strýc Františka II.). Marie Terezie Habsburská byla společná babička Marie Terezie Neapolské a Františka II./I.
Měla 15 sourozenců. Provdala se za Františka II. 15.8.1790. Poslední římská císařovna.
Marie Ludvika Beatrice Antonie Josefa Jana (Maria Luisa Beatrix Antonia Josefa Johanna) Modenská (*14.12.1787 Monza, +7.4.1816 Verona), dcera Ferdinanda z Modeny a Marie Beatrice Ricciardy d´Este. Sňatek s Františkem I. ve Vídni 6.1.1808. První rakouská císařovna. Snažila se osobně vychovávat všechny vyvdané děti. Byla velkou nepřítelkyní Napoleona Bonaparta. Měla silnou tuberkulózu a pobývala v Karlových Varech a v lázních Teplice v Čechách.
Na konci roku 1815 ji doporučili lékaři lázně v Itálii. Při cestě na léčení zemřela ve Veroně. Pohřbena v kapucínské kryptě ve Vídni.
Karolina (Šarlota) Augusta Bavorská (*8.2.1792 Mannheim, +9.2.1873 Vídeň), Šarlota (Charlotta) dcera bavorského krále Maxmiliána I. a Augusty Vilemíny. Měla dvě nevlastní sestry: Žofie Frederika Dorota Vilemína (1805-1872) a Ludvika Vilemína (1808-1892), které se staly matkami Františka Josefa I. a Alžběty „Sissi“.
V roce 1808 byla Šarlota provdána za Viléma I. württemberského krále. Manželství bylo anulováno v roce 1814. Za Františka I. se provdala 24. 9.1816 a přijala jméno Karolína Augusta.
Na její počest byla v roce 1817 pojmenována pražská čtvrť, původně pražské předměstí Karlín (Karolinenthal).
Měla pevné zdraví. Císař František I. to komentoval: „přinejmenším nebudu mít za pár let místo manželky nějakou mrtvolu.“
61) Ferdinand V. (I.) 1835 – 1848 abdikoval
Ferdinand Karel Leopold Josef František Marcelín *19.4.1793 Vídeň, +29.6.1875 Praha, zvaný Dobrotivý. Pražané mu přezdívali Ferďáček dobráček, nebo Ferďáček blbáček. Vídeňáci mu dali přezdívku hlupák Nandl (Nandl=zdrobněle Ferdinand).
Pravnuk královny Marie Terezie Habsburské. Jeho rodiče: otec František II. a matka Marie Ludvika Modenská byli bratranec a sestřenice prvního stupně, oba jeho prarodiče byli vlastní sourozenci. Děda z matčiny strany Ferdinand I. byl bratrem jeho babičky z otcovy strany Marie Ludviky Španělské. Děda z otcovy strany Leopold II. byl bratrem jeho babičky z matčiny strany Marie Terezy Neapolské.
Jeho manželkou se stala sardinská princezna Marie Anna Karolina Pia Savojská Sardinská, která byla pravnučkou české a uherské královny (císařovny) Marie Terezie Habsburské). Manželství bylo bezdětné.
Od roku 1835 rakouský císař Ferdinand I., 28.9.1830 v Bratislavě korunován svatoštěpánskou korunou na uherského krále. 33. český král jako Ferdinand V. Poslední korunovaný český král 7.9.1836, jeho manželka Marie Anna byla korunována 12.9.1836. Češi tak měli možnost vidět naposledy královskou korunovaci.
Rodinnými sňatky svých předků byl degenerovaný. Měl velkou hlavu a krátké končetiny. Na obrazech mu malíři hlavu zmenšovali a ruce i nohy prodlužovali. Trpěl rachitidou a vrozenou epilepsií s častými záchvaty. V 8 letech se neuměl napít a v 10 letech ho sluhové museli nosit po schodech. Neuměl nic, protože ho to nikdo neučil ani nenaučil, protože někteří lékaři i sluhové tvrdili, že brzy zemře. Jiní lékaři tvrdili, že by učení u něho mohlo vyvolat záchvat epilepsie.
V roce 1804 se stal jeho novým vychovatelem František baron Carnea-Steffanea a ten ho začal učit všechno, co měl už dávno umět. Výsledky byly za krátký čas. Ferdinand měl výbornou paměť. Naučil se 5 jazyků, hrál na trubku a na klavír, věnoval se botanice, pracoval s mikroskopem a vyučil se zahradníkem. Vyznal se v numizmatice a heraldice. Byl znalem opery.
Občas měl záchvaty epilepsie a následkem toho velice laxní, ale byl trpělivý a laskavý. To mu dalo přídomek Dobrotivý.
Při povodni ve Vídni v roce 1830 sám vzal člun a zachraňoval ohrožené. Jeho otec František I. pochyboval o jeho státnických schopnostech, ale ještě v tom roce ho prohlásil za schopného vlády. Vládnout mu pomáhala Státní rada: předseda arcivévoda Ludvík (Ferdinandův strýc), členové: kníže Metternich, hrabě Kolovrat a arcivévoda František Karel, bratr císaře, otec císaře Františka Josefa I. a arcivévody Karla Ludvíka.
Od roku 1846 narůstaly v Evropě revoluční nálady (Švýcarsko, Palermo, Paříž–vyhlášení republiky 25.2.1846). Po zasedání Slovanského sjezdu 12.6.1848 vypukla revoluční bouře v Praze, povstání potlačil generál Alfred kníže Windischgrätz (vindiškréc 1787-1862).
6.10.1848 vypuklo povstání ve Vídni a císař Ferdinand V. uprchl do opevněné Olomouce. Proti své vůli byl donucen předat trůn. Abdikoval 2.12.1848 v arcibiskupském paláci v Olomouci a zřekl se trůnu ve prospěch svého synovce Františka Josefa. Podle dochovaného svědectví položil ruku na hlavu synovce a řekl mu: „Buď hodný.“ Až do konce života žil na Pražském hradě s královnou Marií Annou, která ho přežila o 9 let. Císař František Josef mu určil na Pražském hradě k bydlení jedno křídlo paláce na 2. nádvoří a koupil Ferdinandovi toskánské panství v Čechách se zámky Ploskovice a Zákupy, které si excísař velice oblíbil. Nechal sem vozit nové rostliny až z Holandska. V roce 1867 se vydal do Zákup poprvé vlakem, do té doby jezdil kočárem.
Pražané ho milovali a byli rádi, že excísař sídlí opět na Hradě. Každý den chodil na procházky na Ferdinandovu (dnešní Národní) třídu, kde dával chudým almužnu a dětem bonbony. Městu Praze věnoval 450.000 zlatých. Jednou za rok pořádal výroční ples.
Zemřel při poslechu Haydnovy symfonie ve věku 82 let a jeho tělo bylo s korunovačními klenoty vystaveno v královské kapli Svatého Kříže na 2. nádvoří Hradu. Pohřben v kapucínské kryptě Císařské hrobky ve Vídni.
Marie Anna Karolina Pia Savojská Sardinská (*19.9.1803 Řím, +4.5.1884 Praha), dcera sardinského krále Viktora Emanuela I. a Marie Terezie Rakouské d´Este (vnučka Ferdinanda Karla Habsbursko-Lotrinského, pravnučka Marie Terezie). Její sestra-dvojče byla Marie Terezie (Sardinská, 1803-1879), prababička poslední rakouské císařovny Zity (1892–1989).
Dětství prožila Marie Anna v Turíně, část života ve Vídni a část v Praze na Hradě. Sňatek s Ferdinandem V. per procuration (v zastoupení) 12.2.1831 v Turíně, personam (osobně) 27.2.1831 ve Vídni v kapli císařského hradu Hofburgu.
Poslední korunovaná česká královna. Uměla italsky a česky. Nikdy se nenaučila německy. Zemřela na Pražském hradě. Pohřbena v Habsburské hrobce v Císařské kapli u kapucínů ve Vídni.
