P A N O V N Í C I Č E C H
M O R A V Y
A
S L E Z S K A
České království v rámci Rakouska - Uherska (1867 - 1918)
62) František Josef I. 1848 – 1916 +
*18.8.1830 Vídeň, +21.11.1916 Vídeň. 34. český král. Syn Františka Karla (bratr Ferdinanda V.) a Žofie Frederiky Doroty Vilemíny Bavorské (Sofie Frederika Dorothea Wilhelma, nevlastní sestra císařovny Karoliny Augusty Bavorské), arcivévodů Bavorských.
V roce 1854 se oženil. Manželka Alžběta (Sissi) Amálie Evženie Bavorská, spolu měli 4 děti: Žofie (1855-1857, + na tyfus), Gisela Ludvika Marie (1856-1932, m. belgický a bavorský princ Leopold, žili v Mnichově, 4 děti), Rudolf (21.8.1858–30.1.1889, následník trůnu, m. Štěpánka Belgická, dcera Alžběta Marie 1883-1963), Marie Valerie Matylda Amálie (1868-1924, vévodkyně toskánská a kněžna bavorská, m. František Salvator Habsbursko-Toskánský, 10 dětí).
František Josef I. měl tři bratry: Maxmilián I. Mexický (1832-1867), Karel Ludvík (1833-1896, měl tři syny: František Ferdinand d´Este, Ota František Karel /otec bl. Karla I., Ferdinand Karel), Ludvík Viktor (1842-1919) byl gay.
Františkova matka Žofie v něm pěstovala pocit velké nadřazenosti. Mluvil, četl a psal německy, francouzsky, italsky, maďarsky, česky, slovensky, polsky, chorvatsky, srbsky a rumunsky. Rád kreslil, znal detailně právo a státovědu. Oblíbil si vojenské uniformy a po celý svůj život v nich rád chodil. Ve 13 letech se stal v armádě plukovníkem.
Zvykl si na ranní vstávání a od 6 hodin ráno pracoval v úřadu. Tím byla v monarchii zavedena pracovní doba od šesté hodiny ranní. Po svém strýci Ferdinandovi V. nastoupil ve svých 18 letech na trůn. V našich zemích nejdéle panující vládce, panoval 68 let.
V roce 1849 potlačil v Uhrách revoluci a rozpustil říšský sněm v Kroměříži. Na návrh Františka Serafa Stadiona byl donucen zrušit absolutismus, umožnit vznik Parlamentu a vydat v r. 1849 oktrojovanou (vnucenou) ústavu, kterou v r. 1852 zrušil a obnovil absolutismus s ministrem vnitra Alexandrem Bachem.
18.2.1853 zaútočil na císaře maďarský nacionalista János Libényi (krejčí, *1831, +26.2.1853) a bodl ho nožem. Po zadržení a odsouzení byl atentátník popraven. Českým stavům slíbil císař korunovaci, ale tu mu neschválil Parlament ovládaný Němci a Uhry (Maďary), proto nebyl v Praze korunován svatováclavskou korunou na českého krále.
Za krymské války (1853-1856) si znepřátelil Rusko, válčil s Francií a Sardinií, ale prohrál v Itálii. Tím umožnil sjednocení Itálie.
V roce 1867 si Maďaři vynutili dualistické soustátí–federaci s jedním panovníkem, vojskem a zahraniční politikou. 8.6.1867 korunován v Budíně (Budapešť) na uherského krále. Od 12.6.1867 změna názvu monarchie na Rakousko–Uhersko s dvěma hlavními městy Vídní a Budapeští.
Rakousko: Rakouské a České země, Dalmácie a Halič = Předlitavsko.
Uhry: Dolní Uhry (Maďarsko), Horní Uhry (Slovensko), Slovinsko a Chorvatsko = Zalitavsko.
Za jeho vlády se rozšířila čeština jako vyučovací jazyk na základních i středních školách, od roku 1867 se používala čeština na území Českých zemí jako úřední jazyk.
--------------------------------------------------------------------------------------------------
V roce 1528 císař Ferdinand I. obnovil na Zelený čtvrtek (11.4.) biblický zvyk symbolického mytí nohou 12 starcům (známý ještě v románské době). Připomínal Ježíše Krista, který omyl nohy 12 apoštolům při Poslední večeři. Na Zelený čtvrtek ráno císař omyl nohy dvanácti chudým a nemohoucím starým mužům (císařovna omyla nohy dvanácti starým ženám).
Muži i ženy byli přivedeni do paláce v Hofburgu po řádném umytí a lékařské prohlídce. Po obřadu byli uvedeni ke stolu, kde dostali postní jídlo, džbán s bílým vínem, stříbrný kalich s císařským znakem, měšec s 30 stříbrnými tolary (připomínka Jidášovy odměny) a balíček jídla domů, kam je odvezl císařský kočár.
Dvě zlaté císařské soupravy Lavabo (na mytí) byly zhotoveny v 18. století v Augšpurku. Používaly se na křtiny císařských dětí, na mytí rukou při slavnostních tabulích a na mytí nohou na Zelený čtvrtek.
Tento obřad koná kněz při bohoslužbách na Zelený čtvrtek.
Na fotografii císař František Josef I. myje nohy 12 starcům.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Od roku 1868 používal císař František Josef I. titul hrabě z Hohenembsu (původně Hohen–Ems, Hohen Embs v Rakousku, ve znaku zlatý kozorožec na modrém poli, panství vlastnila do r. 1652 sestra sv. Aloise Johana kněžna z Gonzagy a Castiglione, manželka Jiřího Adama Bořity hraběte z Martinic, od ní je zakoupil vnuk sestry sv. Karla Boromejského Hortensie z Arony /1551–1578/ a Jakuba Hanibala I. hraběte z Hohenembsu /1530–1587/, Jakub Bedřich Hanibal III. z Hohenembsu. Viz sv. Alois z Gonzagy a sv. Karel Boromejský). V roce 1868 císaři připadlo panství tohoto rodu v Bystrém u Poličky,.
Manželku Františka Josefa Alžbětu, zvanou Sisi (Sissi), zavraždil pilníkem 10.9.1898 v Ženevě atentátník Luigi Lucheni (*22.4.1873 Paříž, +19.10.1910 Ženeva). Přítelkyní císaře byla herečka Kateřina Schrattová (1853, +17.4.1940 Vídeň), manželka barona Kisse von Ittebe, podle některých historiků se jako vdova tajně provdala za císaře. Pro tento sňatek nejsou důkazy.
Jeho bratr Maxmilián I. Mexický (*6.7.1832 Schönbrunn, Vídeň, císař v Mexiku), byl povstalci v Mexiku zastřelen 19.6.1867 v Cerro de las Campanas.
Syn Františka Josefa I., korunní princ Rudolf studoval přírodní vědy. Psal tajně do novin, protože se nehodilo, aby se korunní princ zabýval takovou činností. 10.5.1881 se oženil s princeznou Štěpánkou (Stefanií) Belgickou (*21.5.1864, +23.8.1945). Dcera Alžběta Marie (Erzsi) se narodila 2.9.1883 (+1963). Rudolf byl závislý na morfiu a alkoholu. Z různých záletů dostal kapavku. V roce 1886 nakazil i svou ženu, která už potom nemohla mít děti. V roce 1888 se seznámil se svojí milenkou Marií baronesou Vetserovou (1871-1889). Císař František Josef požadoval po Rudolfovi okamžité ukončení tohoto vztahu. Rudolf ze zoufalství spáchal 30.1.1889 sebevraždu, když v ložnici loveckého zámečku Mayerling zastřelil svoji milenku Marii Vetserovou a potom sebe. Císař František dal zbořit část zámku s Rudolfovou ložnicí, a na jejím místě dal postavit kapli.
Rudolfova manželka Štěpánka se v roce 1900 vdala za císařova komořího uherského hraběte Almara Lónyaye (1863-1946, 1917 povýšen na knížete) a usadili se na zámku v Bratislavě-Rusovcích (Oroszvár). Před Rudou armádou uprchli knížecí manželé v květnu 1945 do maďarského kláštera v Pannonhalmě, kde kněžna Štěpánka zemřela a je pohřbena.
Během vlády císaře Františka Josefa I. zemřelo dalších pět následníků trůnu. Krátce před smrtí císař František Josef I. řekl: "Převzal jsem trůn za těžkých okolností a předávám ho za ještě těžších."
Císař byl v soukromí (českých) obyvatel posměšně nazýván Franta Pepa Jednička, Starej Procházka, nebo Franta Procházka. Přezdívku Procházka získal císař díky jezdci na koni, který se jmenoval Procházka a od roku 1870 ohlašoval příjezd císaře s průvodem a lidé volali: „Starej Procházka už jede.“ Ve svém deníku má přezdívku Procházka napsanou i Marie Riegrová (provd.Červinková, dcera F.L.Riegra) a od roku 1890 ji na císaře používal i T.G.Masaryk a Karel Kramář.
14.6.1901 se prošel císař po nově otevřeném mostě v Praze. Pod fotografií v časopise Světozor byl text: „Promenáda na novém pražském mostě.“ Z toho údajně vznikla věta „Procházka na mostě.“, která se nezakládá na pravdě. Podle výzkumů českých historiků v žádných novinách ani časopise nebyla nikdy vytištěna.
Původní řetězový most 1841-1898 nazvaný most císaře Františka I. (1768-1835),
nový kamenný most 1901-1919 Františka I.
1919-1940 most Legií
1940-1945 Smetanův most
1945-1960 most Legií
1960-1990 most 1. máje
od roku 1990 most Legií
Tituly císaře Františka Josefa I.
Jeho císařské a královské (c. a k.) Apoštolské veličenstvo František Josef I., z Boží vůle císař rakouský, král český a uherský, lombardský a benátský, dalmatský, chorvatský, slavonský, haličský, vladimírský, ilyrský a jeruzalémský, arcivévoda rakouský, velkovévoda toskánský a krakovský, vévoda lotrinský, salcburský, štýrský, korutanský, kraňský a bukovinský, hornoslezský, dolnoslezský, modenský, parmský, piacenzský, guastalský, osvětimský a zátorský, těšínský, furlanský, dubrovnický a zadarský, velkokníže sedmihradský, okněžněný hrabě habsburský, tyrolský, kyburský, goricijský a gradišťský, kníže tridentský a brixenský, markrabě moravský, hornolužický, dolnolužický a istrijský, hrabě hohenembský, feldkirchský, březnický, sonnenberský, pán Terstu, kotorský a na Slovinském Krajišti, velkovojvoda srbský et cetera (atd).
Alžběta (Sisi) Amálie Evženie Bavorská (*24.12.1837 Mnichov, +10.9.1898 Ženeva), dcera bavorského vévody Maxmiliána Josefa a vévodkyně Ludviky Vilemíny Bavorské (nevlastní sestra císařovny Karolíny Augusty Bavorské). Přezdívka císařovny Alžběty Sisi se dříve psala chybně Sissi, pod vlivem rakouské filmové trilogie Sissi (1955).
Alžběta měla 7 sourozenců. Ovládala 10 jazyků: německy, maďarsky, česky, polsky, rumunsky, italsky, anglicky, francouzsky, řecky a latinsky. Zabývala se přírodou, uměním a sporty. Byla vynikající básnířka, jezdkyně na koni, gymnastka a plavkyně v moři.
V 16 letech byla v roce 1854 provdána za Františka Josefa I., který byl jejím bratrancem. Františkova matka Žofie byla sestrou její matky Ludviky. Její tchyně Žofie ji neustále kritizovala. Nejvíce za jízdu na koni, protože jezdila obkročmo jako muži.
Po úmrtí dcery Žofie v roce 1857 musela dceru Giselu a později Rudolfa odevzdat na výchovu babičce Žofii. Tchyně ji zkritizovala za nedbalost v péči o děti. Uhájila si výchovu poslední dcery Marie Valerie. Přestala mít ráda Vídeň a oblíbila si Uhry. Prosadila si maďarské dvorní dámy.
Za svojí největší pýchu považovala své dlouhé vlasy, které dosahovaly až na zem. Její kadeřnice ji musela vyčesané vlasy předložit na stříbrném podnose a když jich bylo „mnoho“ dala ji císařovna facku. Držela různé diety, pila šťávu z ovoce a syrového masa. Neseděla na židli, ale stála a u jídla měla klekátko, aby si nepokazila postavu.
Po smrti syna Rudolfa se stala podivínskou, rozdala šperky a oblékala pouze černé šaty. Po prodělané bronchitidě ji lékaři doporučili pobyt na jihu Evropy a tak začala cestovat. Pobývala na Madeiře (kde v roce 1922 zemřel ve vyhnanství císař bl. Karel I.) a na řeckém ostrově Korfu, kde si dala postavit zámek. Na jedné z jejích cest v Ženevě ji probodl pilníkem anarchista Lucheni. Císařovninou dvorní dámou a přítelkyní byla Irma Sztárayová, která byla přítomna její smrti.
Italský anarchista Luigi Lucheni měl zabít orleánského prince Henriho (Jindřich VI. Bourbon-Orleánský, hrabě pařížský, *16.10.1867, +9.8.1901). Ten se o atentátu dozvěděl, a do Ženevy nepřijel. Lucheni si vylil vztek na císařovně, proti které osobně nic neměl. Byl zajat a odsouzen na doživotí. V roce 1900 chtěl spáchat sebevraždu otvírákem na konzervy. Oběsil se v cele v roce 1910.
Syn císařova bratra Karla Ludvíka Rakousko-Uherského (1833–1896, 1. manželka Markéta Saská, 2. manželka Marie Annunciata Bourbonsko-Neapolská, 3. manželka Marie Terezie Portugalská), císařův synovec a následník rakouského trůnu arcivévoda František Ferdinand d´Este byl zavražděn.
28.7.1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko Srbsku válku (1. světová válka).
Další syn Karla Ludvíka princ a arcivévoda „krásný“ Otto Rakouský (otec bl. Karla I.) zemřel v roce 1906 na těžkou syfilitidu.
Třetí syn Karla Ludvíka byl Ottův bratr arcivévoda Ferdinand Karel Habsbursko-Lotrinský (1868-1915), který se roku 1909 oženil s měšťankou Bertou Czuberovou (1879-1979), sňatek prohlášen za morganatický (nerovnorodý) a roku 1911 byl Ferdinand Karel vyloučen z císařské rodiny. Císař mu odebral všechny tituly, vyznamenání a vojenské hodnosti. Ferdinand Karel přijal občanské jméno Ferdinand Burg (Hrad).
--- František Ferdinand d´Este (František II.)
František Ferdinand Karel Ludvík Josef Maria Este (*18.12.1863 Štýrský Hradec, +28.6.1914 Sarajevo), syn Karla Ludvíka a Marie Annuciaty (1843–1871). Synovec Františka Josefa I. a následník trůnu. V roce 1896 se seznámil s dvorní dámou své tety Isabely Žofií hraběnkou Chotkovou. Podle zákona členové panovnického rodu mohli uzavřít sňatek pouze se členem vládnoucí dynastie.
František Ferdinand si u císaře tvrdohlavě prosadil nerovnorodý (morganatický) sňatek s hraběnkou Žofií. Císař František Josef I. nesouhlasil se svatbou svého synovce. Ke svolení k sňatku mu dal podmínku, že se František Ferdinand vzdá pro své potomky trůnu. Po podepsání dokumentu o vzdání se všech potomků nároků na trůn, císař souhlasil a prohlásil sňatek za morganatický (nerovnorodý).
Sňatek 1.7.1900 na zámku v Zákupech u České Lípy. V den svatby byla hraběnka povýšena na kněžnu z Hohenbergu. Měli 3 žijící děti: Žofie Marie Františka Antonie Ignacie Alberta kněžna z Hohenbergu (*24.7.1901 Konopiště, +27.10.1990 Thannhausen ve Štýrsku, Rakousko), Maxmilián Karel František Michael Hubert Antonín Ignác Josef Maria vévoda z Hohenbergu (*29.9.1902 Vídeň, +8.1.1962 Vídeň), Arnošt Alfons František Ignác Josef Maria Antonín kníže z Hohenbergu (*27.5.1904 Konopiště, +5.3.1954 Štýrský Hradec, Graz v Rakousku), syn (*+1908 při porodu, Konopiště), nenarozené dítě (+28.6.1914 Sarajevo, Bosna a Hercegovina).
Podle Berlínské smlouvy z roku 1878 získalo Rakousko-Uhersko správu nad Bosnou a Hercegovinou, která byla provincií Osmanské říše. Obyvatelé Bosny se nesmířili s připojením k Rakousku a v jejich odboji je podporovalo Srbsko.
V roce 1914 měl František Ferdinand reprezentovat stárnoucího císaře Františka Josefa I. jako vrchní inspektor rakousko-uherské armády na vojenských manévrech v Bosně. Vojenské manévry rakouská armáda konala provokativně u srbských hranic. Na závěr přehlídky navštívili císařští manželé Sarajevo v Bosně (dnes hl. město Bosny a Hercegoviny). Při průjezdu městem byl arcivévoda Ferdinand spolu s manželkou Žofií zastřelen 28.6.1914 v Sarajevu srbským separatistou Gavrilem Principem (*25.7.1894 Obljaj, Bosna, +28.4.1918 Terezín).
Zavraždění Františka Ferdinanda a Žofie bylo signálem k rozpoutání 1. světové války. Srb Gavrilo Princip patřil do skupiny 28 srbských vojenských velitelů. Bosenští útočníci byli zadrženi a odsouzeni (7 popraveno, 10 uvězněno v rozmezí 3-20 let, 2 doživotí, 9 osvobozeno).
František Ferdinand je se svou manželkou Žofií pohřben v Dolním Rakousku v hrobce na zámku Artstetten (ve městě Artstetten-Pöbring), který patřil rakouským císařům.
Žofie Marie Josefína Albína hraběnka Chotková z Chotkova a Vojnína, vévodkyně z Hohenbergu (*1.3.1868 Stuttgart, +28.6.1914 Sarajevo), dcera Bohuslava hraběte Chotka a Vilemíny hraběnky Kinské z Vchynice a Tetova. Její otec působil ve Stuttgartu jako velvyslanec u královského dvora. V den její svatby 1.7.1900 ji císař František Josef I. povýšil na Její Jasnost kněžnu z Hohenbergu, v roce 1909 na Její Výsost vévodkyni z Hohenbergu. Při dvorních ceremoniích se nesměla pohybovat v blízkosti trůnu a měla vyhrazeno místo daleko od manžela.
Cesta do Sarajeva byla její první oficiální veřejné vystoupení, proto seděla ve stejném autě s manželem. Při atentátu byla těhotná Žofie zasažena do břicha a na místě vykrvácela.
Při pohřbu byla její rakev postavena o stupeň níž než manželova, protože pocházela z méně významného rodu. Pohřbena s manželem v Dolním Rakousku v hrobce na zámku Artstetten, který patřil rakouským císařům. Na Ferdinandově hrobce je nápis IVNCTI CONIVGIO (spojeni společně), na hrobce Žofie je napsáno IVNGVNIVR EISDEM (spojeným /sloučeným/ způsobem).
Žofie vévodkyně z Hohenbergu roz. hraběnka Chotková byla v 33. generaci potomkem sv. Ludmily a knížete Bořivoje. Její manžel František Ferdinand byl jejich potomkem ve 32. generaci, stejně jako císař bl. Karel I.
Jejich děti:
Žofie Marie Františka Antonie Ignacie Alberta kněžna z Hohenbergu (*24.7.1901 Konopiště, +27.10.1990 Thannhausen ve Štýrsku, Rakousko), provdala se za Fricdricha hraběte Nostice-Rienecka (1893-1973). Měli 4 děti. Dva synové bojovali ve Wehrmachtu a padli na východní frontě. V roce 1945 byl rodině v Československu opět zkonfiskován majetek a dostali povolení vycestovat do Rakouska. Žofie navštívila v roce 1981 zámek Konopiště.
Maxmilián Karel František Michael Hubert Antonín Ignác Josef Maria vévoda z Hohenbergu (*29.9.1902 Vídeň, +8.1.1962 Artstetten). Oženil se s Alřbětou Bonou a měli 6 synů. V roce 1938 byl zatčen gestapem a deportován do koncentračního tábora Dachau, odkud byl převezen roku 1940 do domácího vězení na zámek Artstetten. Ten jim nacisty vyvlastněn. Max zemřel a byl pohřben u svých rodičů.
Arnošt Alfons František Ignác Josef Maria Antonín kníže z Hohenbergu (*27.5.1904 Konopiště, +5.3.1954 Štýrský Hradec, Graz v Rakousku). Oženil se roku 1936 s Marií Terezií Woodovou (1910-1985) a měli dva syny. Roku 1938 byl zatčen gestapem a deportován do koncentračního tábora Dachau, odkud byl převezen roku 1940 do tábora Buchenwald, odkud se vrátil v roce 1943.
Děti v době nepřítomnosti rodičů pobývaly na zámku Chlum u Třeboně, kde se dozvěděly o jejich smrti v Bosně. Po atentátu v Sarajevu se děti vrátily a žily na zámku Konopiště, který zakoupil František Ferdinand v roce 1887 a kde přečkaly 1. světovou válku.
Na Konopišti se o ně starala teta Jindřiška Chotková, sestra matky Žofie a jejich vychovatelem byl Otto Lev Stanovský (*8.11.1882 Slatina u Bílovce, +5.12.1945 Praha), římskokatolický kněz a člen řádu kapucínů. Vysvěcen 15.7.1906 v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích. Nadaný sportovec, hudebník a zpěvák.
Na konci roku 1918 vláda ČSR zabavila všechen habsburský majetek, přestože děti následníka trůnu nepatřily do rodu Habsburků, ale Hohenbergů. Děti se přestěhovaly do Rakouska na zámek Artstetten, kde byli pohřbeni jejich rodiče.
63) bl. Karel I. (III.) 1916 – 1918 donucen vzdát se trůnu
*17.8.1887 Persenburg (Dolní Rakousy), +1.4.1922 Funchal na Madeiře. 35. český král Karel III. Celým jménem Karel František Josef Ludvík Hubert Jiří Oto Maria Habsbursko-Lotrinský (Karl Franz Joseph Ludwig Hubert Georg Otto Maria von Habsburg-Lothtingen).
Karel I. byl prapravnuk Františka I. (II.), vnuk Karla Ludvíka (ten byl bratrem Františka Josefa I. a otcem Františka Ferdinanda d´ Este), prasynovec císaře Františka Josefa I. (bratr Karla Ludvíka), synovec arcivévody Františka Ferdinanda d´ Este.
Syn arcivévody Otty (1865–1906) a arcivévodkyně Marie Josefy Saské (1867–1944). Karlův otec měl přezdívku "krásný Otto", "nejkrásnější arcivévoda", "nádherný důstojník".
Karel studoval na Skotském gymnáziu ve Vídni. Spolužáci mu přezdívali "Arcikarel" a byl mezi nimi velice oblíbený. Po absolvování gymnázia studoval dva roky na Univerzitě Karlově v Praze a bydlel na Hradě. Karlův bratr arcivévoda Maximilián Evžen (1895-1952) měl za manželku Františku kněžnu Hohenlohe (1897-1989).
Od roku 1906 nastoupil arcivévoda Karel k vojsku v Brandýse nad Labem, kde bydlel na zámku. Při svém pobytu v Brandýse jezdil po městě na kole a lidmi se bavil na ulici.
Karel I. byl v 38. generaci potomkem císaře římského sv. Karla I. Velikého a v 32. generaci potomek české kněžny sv. Ludmily a knížete Bořivoje .
Poslední nekorunovaný český král Karel III. 21.11.1916-13.11.1918,
poslední nekorunovaný císař rakouský Karel I. 21.11.1916-11.11.1918, zvaný Karel Rakouský (číslování panovníků jménem Karel je na konci seznamu),
poslední korunovaný uherský král Karel IV. (maďarský) Karel IV. 21.11.1916-11.11.1918 (IV. Károly Ferenc József-Karel František Josef), v Maďarsku zvaný Karel Poslední.
Plný titul panovníka: Jeho císařské a královské Apoštolské Veličenstvo Karel z milosti Boží císař rakouský (1), korunovaný apoštolský král uherský (2), král český (3), lombardský (4) a benátský (5), dalmatský (6), chorvatský (7), slavonský (8), haličský (9), lodoměřský (10), illyrský (11), bosenský (12) a (titulární) král jeruzalémský (13), arcivévoda rakouský (14), velkovévoda toskánský (15) a krakovský (16), vévoda lotrinský (17) a barský (18), salcburský (19), štýrský (20), korutanský (21), kraňský (22) a bukovinský (23), velkokníže sedmihradský (24), markrabě moravský (25), vévoda Dolního (26) a Horního Slezska (27), Modeny (28), Parmy (29), Piacenzy (30) a Guastally (31), osvětimský (32) a zatorský (33), těšínský (34), friulský (35), raguszský (36) a zarský (37). Okněžněný hrabě habsburský (38) a tyrolský (39), kyburský (40), gorizijský (41) a gradišský (42), kníže tridentský (43) a brixenský (44), markrabě Horní (45) a Dolní Lužice (46) a na Istrii (47), hrabě hohenemský (48), feldkirchský (49), bregenzský (50) a sonnenberský (51), pán z Terstu (52), z Kotoru (z Cattary, 53) a na Windischské marce (Vindická marka, 54), velkovojvoda Vojvodiny Srbské (55), ect. (et cetera = a další).
1) rakouský = Rakousko; 2) uherský=maďarský, Maďarsko; 3) český = Čechy (ČR); 4) lombardský = Lombardie, severní Itálie; 5) benátský = Benátky, severní Itálie; 6) dalmatský=Dalmácie, jižní Chorvatsko a Černá Hora; 7) chorvatský = Chorvatsko; 8) slavonský = Slavonie, východní Chorvatsko a Srbsko; 9) haličský = Halič (Galicia), Polsko a Ukrajina; 10) lodoměřský = vlodomierský, vladiměřský, vladimírský (Volyň), hl. město Lvov, severozápadní Ukrajina; 11) ilyrský = Ilýrie, Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, část Itálie; 12) bosenský = Bosna a Hercegovina; 13) jeruzalémský = Jeruzalém, Izrael; 14) rakouský = Dolní a Horní Rakousy, Rakousko; 15) toskánský = Toskánsko, střední Itálie; 16) krakovský = Krakov, Polsko; 17) lotrinský = Lotrinsko, Francie; 18) barský = Bar-le-Duc, severovýchodní Francie; 19) salcburský = Salzburg (Solnohrad), Rakousko; 20) štýrský = Štýr (Steyr), Horní Rakousy, Rakousko a sever Slovinska; 21) korutanský = Korutany, jižní Rakousko a sever Slovinska; 22) kraňský, krajinský = Kraňsko, Krajina, Slovinsko, část severní Itálie; 23) bukovinský = Bukovina, jižní Ukrajina, Rumunsko; 24) sedmihradský = Sedmihradsko (Transylvánie=trans silvae-mezi lesy), Rumunsko; 25) moravský = Morava (ČR); 26) Dolní Slezsko = sever ČR a jižní Polsko; 27) Horní Slezsko = severovýchod ČR a jižní Polsko; 28) Modeny = město v severní Itálii; 29) Parma = město v severní Itálii; 30) Piacenzy = město v severní Itálii; 31) Guastelly = Quastalla, severní Itálie; 32) osvětimský = Osvětim, jižní Polsko; 33) zatorský = Zator, Zátor, jižní Polsko; 34) těšínský = Těšín-Polsko, Český Těšín-Česká republika; 35) friulský = Furlánsko, severovýchodní Itálie; 36) raguzský-dubrovnický = Ragusa-Dubrovník, jižní Chorvatsko; 37) zarský (žarský), zadarský = Zadar, severní Dalmácie, Chorvatsko; 38) habsburský = Habsburg (Habichtsburg=Jestřábí hrad), severní Švýcarsko; 39) tyrolský = Tyrolsko, Tyroly, jihozápadní Rakousko, část seerní Itálie; 40) kyburský = Kyburg, kanton Curych, severní Švýcarsko; 41) gorizijský = Gorizia, východní Itálie, Nová Gorica, západní Slovinsko; 42) gradišský = Gradiška, Gradisca d´Isonzo (Hradiště na Soči), severní Itálie; 43) tridentský = Trident-Trento, severní Itálie; 44) brixenský = Brixen, severní Itálie; 45) Horní Lužice = (Zhořelec) severovýchod Německa, jihozápad Polska, sever ČR; 46) Dolní Lužice = (Chotěbuz) severovýchod Německa, jihozápad Polska; 47) na Istrii = poloostrov Istria, západní Chorvatsko, západní Slovinsko, severovýchodní část Itálie; 48) hohenemský = Hohenems, západní Rakousko; 49) feldkirchský = Feldkirch, západní Rakousko; 50) bregenzský (břežnický) = Bregenz, západní Rakousko; 51) sonnenberský = Sonnenberg, Rakousko; 52) z Terstu = hl. město oblasti Furlansko-Julské Benátsko, severovýchod Itálie; 53) z Cattara, Kotorský = město Kotor, Černá Hora; 54) na Windischské marce, na Slovinském Krajišti = Dolní Kraňsko/Krajina/Slovenska Krajina, Slovinsko; 55) Vojvodina Srbská = Vojvodina, Srbsko; a jiné, a další.
13.2.1911 ve Villa delle Pianore u Luccy (Itálie) se Karel zasnoubil s bourbonsko–parmskou princeznou Zitou (*9.5.1892 Pianore u Luccy, +14.3.1989 Zizers ve Švýcarsku), kterou poznal ve Františkových Lázních. 21.10.1911 se vzali na zámku Schwarzau am Steinfeld (Dolní Rakousko) a měli 8 dětí:
1) Otto, František Xaver Josef Ota Robert Maria Antonín Karel Maxmilián Jindřich Sixtus Felix Renat Ludvík Kajetán Pius Ignác Rakouský (von Habsburg-Lothringen *20.11.1912 Wartholz u Rychnova/Reichenau v Rakousku, +4.7.2011 Pöcking v Bavorsku-SRN), pohřben v Císařské hrobce u kapucínů ve Vídni.
Sňatek 1951, manželka Regina Sasko-Meiningenská (1925-2010). 7 dětí. Po nástupu jeho otce Karla se předpokládalo, že nastoupí po svém otci a přijme jako panovník jméno František Josef II. Všichni mu však říkali jeho třetím jménem Ota a to mu zůstalo. Ovládal 15 jazyků .
2) Adéla (Mädi–Adelheid) Marie Josefa Sixta Antonie Roberta Otanie Zita Šarlota Ludvika (Luisa) Immaculata (Neposkvrněná Maria) Pia Terezie Beatrice (Beatrix) Františka Izabela Henrieta Maxmiliana Jenoveva Ignácie Marek d’Aviano (*3.1.1914, +3.10.1971).
3) Robert Karel Ludvík Maxmilián Michael Maria Antonín František Ferdinand Josef Ota Hubert Jiří Pius Jan Marek z Aviana Rakouský d´Este (*8.2.1915 Schonbrunn, +7.2.1996 Basilej), sňatek 1953, manželka Markéta Italsko-Savojská (*1930). Poslední titul zdědil po Františkovi Ferdinandovi d´Este. 5 dětí. Pohřben v druhé rodinné kryptě v klášterním kostele v Muri ve Švýcarsku.
4) Felix Bedřich (Friedrich) August Maria vom Siege František Josef Petr Karel Antonín Robert Ota Pius Michael Benedikt Šebestián Ignác Marek z Aviana Rakouský (*31.5.1916, +6.9.2011 San Angelo v Mexiku), sňatek 1952, manželka Anna Evženie vévodkyně z Arenbergu (1925-1997). 7 dětí. Pohřben v druhé rodinné kryptě v klášterním kostele v Muri ve Švýcarsku.
5) Karel Ludvík Maria František Josef Michael Gabriel Anton Robert Štěpán Pius Řehoř Ignác Marek z Aviana Rakouský (*10.3.1918 Baden u Vídně, +11.12.2007 Brusel), pohřben 12.1.2008 v Císařské hrobce u kapucínů ve Vídni. Sňatek 1950, manželka Jolanda z Ligne (*1923), měli spolu 4 děti.
6) Rudolf Syringus Petr Karel František Josef Robert Ota Antonius Maria Pius Benedikt Ignác Vavřinec Justicián Marek z Aviana (*5.9.1919, +15.5.2010). Sňatek 1953, 1. manželka Xenie Sergejevna vévodkyně Černyševová Besobrasová (1929-1968, zahynula při autonehodě), 4 děti. Jedním z jejich dětí byla Marie Anna (*1954), provdaná za ruského šlechtice Petra Galicina (*1955, spolu měli 4 dcery: Xenii /1983/, Tatianu /1984/, Alexandru /1986/, Marii /1988/ a 2 syny: Dmitrije /1990/ a Jana /1992/. Marie /provdaná Singhová, *10.5.1988 Lucemburk, +4.5.2020 Houston, Texas, USA).
Sňatek 1971. 2. manželka Anna Gabriela princezna z Wredy (*1940). 1 dcera.
Pohřben v druhé rodinné kryptě v klášterním kostele v Muri ve Švýcarsku.
7) Šarlota-Karolina (Lotti-Charlotte) Hedvika Františka Josefina Marie Antonia Roberta Otonie Pia Anna Ignácie Marek z Aviana (*1.3.1921, +23.7.1989), sňatek 1956, Jiří vévoda Meklenburský (1889-1963). Manželství bezdětné.
8) pohrobek Alžběta Šarlota Alfonsa Kristýna Terezie Antonie Josefina Roberta Otonie Františka Izabela Pia Marek z Aviana a všichni svatí (Elisabeth Charlotte Alphonsa Christina Theresia Antonia Josepha Roberta Ottonia Francisca Isabella Pia Marcus d´Aviano et omnes sancti) *31.5.1922 Madrid, +6.1.1993), sňatek 1949, manžel princ Jindřich Lichtenštejnský (1916-1991), bratranec Františka Josefa II. Lichtenštejnského (kníže z a na Lichtenštejnu, vévoda opavský a krnovský, hrabě z Rietbergu, syn Alžběty Amálie/dcera Karla Ludvíka, neteř Františka Josefa I.). Měli spolu 5 dětí.
Císař Karel se hned po svém nástupu na rakouský trůn 21.11.1916 snažil ukončit válku a zajistit mír pro svou říši. Propustil na svobodu české politické vězně (Charlottu Masarykovou, Hanu Benešovou). Propustil české politiky odsouzené k trestu smrti (Karla Kramáře, Aloise Rašína a Václava Jaroslava Klofáče). Propuštění českých politických vězňů mu navrhl zpovědník císařovny Zity, kněz Alois Musil (*30.6.1868, +12.4.1944).
30.12.1916 byl Karel v Budapešti korunován svatoštěpánskou korunou na uherského krále. Četl, psal i mluvil česky, německy, maďarsky, polsky, chorvatsky. V Čechách byl velice oblíben. Sídlil několik let na zámku svého příbuzného Ludvíka Salvátora Toskánského (1847-1915) v Brandýse nad Labem, který 28.10.1917 koupil. Ludvík Salvátor byl synem Leopolda II. Toskánského (vedlejší větev Habsbursko-Lotrinská), který byl bratrancem Františka Karla (praděda bl. Karla I.).
Karel chtěl být korunován českou svatováclavskou korunou a rakouskou císařskou korunou až po válce, aby ušetřil peníze za korunovaci ve prospěch raněných, ale vyhlášením Československého státu (republiky) a Republiky Německé Rakousko ke korunovacím nedošlo.
28.10.1917 zakoupil císař Karel zámek v Brandýse nad Labem.
--------------------------------------------------------------------------------------------------
V roce 1528 císař Ferdinand obnovil na Zelený čtvrtek (11.4.) biblický zvyk symbolického mytí nohou 12 starcům, který byl známý ještě v románské době a připomínal Ježíše Krista, který omyl nohy 12 apoštolům při Poslední večeři. Na Zelený čtvrtek ráno císař omyl nohy dvanácti chudým a nemohoucím starým mužům a císařovna omyla nohy dvanácti starým ženám.
Muži i ženy byli po řádném umytí a lékařské prohlídce přivedeni do paláce v Hofburgu. Po obřadu dostali muži i ženy postní jídlo, džbán s bílým vínem, stříbrný kalich s císařským znakem, měšec s 30 stříbrnými tolary (připomínka Jidášovy odměny) a balíček jídla domů, kam byli odvezeni v císařském kočáře.
Tento zvyk dodržel naposled i na Zelený čtvrtek 28.3.1918 císař bl. Karel I. a císařovna Zita, kdy omyli nohy 12 mužům a 12 ženám.
Dvě zlaté císařské soupravy Lavabo (na mytí) byly zhotoveny v 18.století v Augšpurku. Používaly se na křtiny císařských dětí, na mytí rukou při slavnostních tabulích a na mytí nohou na Zelený čtvrtek.
Tento obřad koná kněz při bohoslužbách na Zelený čtvrtek.
--------------------------------------------------------------------------------------------------
Poslední císařská nobilitace (povýšení do šlechtického stavu)
8.11.1918 byl císařem Karlem I. povýšen do šlechtického stavu JUDr., PhDr. Rudolf Granichstaedten-Czervy (2.5.1885 Vídeň, +18.1.1967 Vídeň), genealog, historik.
10.11.1918 byl povýšen na hraběte generálplukovník Viktor Julius Ignác Ferdinand Dankl s predikátem z Krásniku. (*18.9.1854 Udine, +8.1.1941 Innsbruck).
Ve stejný den byl povýšen na barona JUDr. major Albin Schager s predikátem z Eckartsau (*30.10.1877 Mürzzuschlang, Štýrsko, +5.12.1941 Vídeň), pracovník císařské vojenské kanceláře. Na zámku Eckartsau pobýval císař s rodinou po své abdikaci do 24.3.1919 do odjezdu do exilu.
Hrabě Dankl i baron Schager byli povýšeni osobním listem císaře, který nebyl zapsán v císařské kanceláři ani na ministerstvu vnitra.
Všechny nobilitace od 11.11. jsou velice sporné, protože císař Karel I. byl nucen abdikovat.
--------------------------------------------------------------------------------------------------
Během 1. světové války války sílilo národně osvobozenecké hnutí Čechů a Slováků (a dalších národů v monarchii). 6.10.1918 se od Rakouska odtrhlo Uherské království. 28.10.1918 byla vyhlášena Československá republika. 30.10. vypukla v Uhrách revoluce, Uhry byly přejmenovány na Maďarsko a ve stejný den se Slovensko připojilo k Čechám a Moravě. (9.11.uprchl z Berlína císař Vilém II. a 10.11. abdikoval).
Revoluční gardy plánovaly atentát na císařskou rodinu. Anglický král Jiří V. vyjednal odjezd a 11.11. byl císař Karel I. donucen k abdikaci a odjel s rodinou z Vídně na svůj soukromý zámek Eckartsau u Vídně. 12.11. byla vyhlášena Německá Rakouská republika.
Revoluční rudé gardy přepadly a vydrancovaly Schönbrunn, který se stal majetkem Rakouské republiky. Císařské rodině hrozil krutý osud ruské carské rodiny.
Císař Karel se chtěl s rodinou přestěhovat do Čech na zámek v Brandýse nad Labem, který před rokem koupil. Princ Sixtus, bratr císařovny Zity, se zprostředkovaně obrátil na předsedu československé vlády Karla Kramáře (kterého císař amnestoval při svém nástupu na trůn) a československého ministra zahraničí Eduarda Beneše, zda by nechali císařskou rodinu na svém území. Odpověď československých politiků byla odmítavá: "Karlův pobyt na československé půdě by byl strpěn jen v případě krajní nouze a na co nejkratší čas."
V Thunovském paláci (Roupovský dům, od roku 1993 sídlo Poslanecké sněmovny) na Malé Straně v Praze se konala 14.11.1918 první schůze Revolučního Národního shromáždění. Schůzi řídil předseda Národního výboru Karel Kramář. Ten sesadil z českého trůnu královskou dynastii (českého krále) a dal zvolit prezidenta republiky:
"Všechna pouta, která nás vázala k dynastii Habsbursko-Lotrinské, jsou přervána (výborně, potlesk poslanců ve stoje). Konec jest smlouvám z roku 1526 i Pragmatické sankci (potlesk). Dynastie Habsbursko-Lotrinská ztratila všechna práva na trůn český (tak jest, výborně, potlesk). A my svobodni a volni prohlašujeme, že náš stát Československý jest svobodnou Československou republikou (výborně, sláva, potlesk). A abychom doplnili všechno to, pak prosím vás, abyste prvním presidentem Československé republiky zvolili Tomáše Masaryka (výborně, sláva, potlesk, toto byla vlastní volba aklamací=hlasitým souhlasem).
Prohlašuji tedy professora doktora Tomáše Garriqua Masaryka jednohlasně zvoleným presidentem Republiky Československé."
Rakouská vláda dala Karlovi 3. podmínky:
1) zřeknutí se trůnu a možnost žít v Rakousku.
2) odmítnutí abdikace, internace v Rakousku.
3) odjezd do exilu.
24.3.1919 musel císař s celou rodinou odjet do exilu do Švýcarska. Na velikonoční pondělí 28.3.1921 přijel do Budapešti a požadoval odstoupení zemského říšského správce Miklose Horthyho von Nagybánya, který odmítl králi Karlovi předat uherský trůn.
Vojáci věrní Karlovi se 23.9.1920 vrhli do boje s Horthyho vojáky. Protože se mu nepodařilo převzít trůn, po týdnu se vrátil do Švýcarska. 20.10.1921 přiletěl císař Karel s císařovnou Zitou opět do Maďarska. 23.10.1921 došlo k boji císařských a Horthyovských vojáků. 19 císařských vojáků bylo zabito a Karel zavelel k ústupu.
4.11.1920 Národní shromáždění Maďarska odhlasovalo, že práva uherského krále Karla IV. zanikla.
Všechny nástupnické státy Rakousko-uherské monarchie se svými představiteli (ČSR zastupoval T.G.Masaryk) se zavázaly, že vyhnané vládnoucí rodině budou vyplácet roční příjem na důstojné dožití. Tento slib nedodržel záměrně ani jeden stát: Rakouská republika, Maďarská republika, Československá republika, Polská republika, Království SHS (Srbů, Chorvatů a Slovinců), Itálie.
1.11.1921 nastoupil císař Karel s manželkou na loď a státy Dohody ho na návrh britské vlády poslaly do vyhnanství na portugalský ostrov Madeira v Atlantském oceánu (u Maroka). Tam přijel s doprovodem služebnictva a s těhotnou císařovnou na svátek sv. Alžběty Uherské 19.11.1921. Na památku tohoto dne vybrali pro dítě, pokud by to byla dcera, jméno Alžběta. Císařovna mohla přijet do Švýcarska pro děti a císařovu matku arcivévodkyni Marii Josefu. 2.2.1922 museli Švýcarsko opustit a odjet zpět na Madeiru. Tam jim nad městem Funchal byl přidělen vlhký byt.
Císař Karel chtěl koupit ke 4. narozeninám dárek synovi Karlu Ludvíkovi (*10.3.1918) a šel 9.3.1922 dolů do města. Tam bylo teplo a svítilo slunce. Při návratu domů se nachladil. Protože pobýval ve vlhkém bytě, 14.3. se mu nemoc zhoršila. Dostal zápal plic a ležel ve vysokých horečkách. Všechny svoje bolesti obětoval za mír v Evropě a ve světě. Protože chtěl ušetřit peníze, kterých bylo málo, dovolil manželce povolat lékaře až 21.3. Svátost nemocných (poslední pomazání) přijal 27.3. I přes lékařskou péči zemřel v sobotu 1.4.1922 ve 12.23 hodin.
V den své smrti řekl své manželce, že jí pomůže španělský král Alfons, protože mu to dnes slíbil. Protože se však oba králové neviděli už několik let, domnívala se císařovna, že Karel blouzní.
Později, když přijela do Španělska, jí vyprávěl španělský král Alfons, že v noci před Karlovou smrtí měl neklidný pocit, že jestliže císař zemře, musí se on ujmout vdovy a dětí. Rozhodl se, že se císařské rodiny ujme a poskytne jim azyl, pak se uklidnil. Král Alfons byl udiven, když mu císařovna Zita vyprávěla, co jí řekl císař Karel před svou smrtí.
Rakouská vláda natrvalo zamítla císařův převoz do Vídně a pohřbení v rodové hrobce Habsburků v kapucínském kostele. Byl pohřben 5.4.1922 u oltáře v kapli Neposkvrněného Srdce Panny Marie v kostele Nanebevzetí Panny Marie na hoře (Nossa Senhora do Monte=Naše Paní na hoře). V roce 1972 byly Karlovy ostatky přeneseny do sousední kaple.
Karlovo srdce je pohřbeno v Loretánské kapli v klášterním kostele v Muri ve Švýcarsku, vedle je pohřbeno srdce císařovny Zity.
Později souhlasila rakouská vláda o převezení císaře, ale převoz ostatků zamítl Karlův syn Ota, protože to považoval za urážku obyvatel Funchalu, kteří Karlovi na konci života pomohli.
V roce 2005 byla před kostelem Nanebevzetí Panny Marie odhalena bronzová socha posledního rakouského císaře a českého krále bl. Karla I. (autor portugalský sochař August Josef de Matos Sobral Cid *1941).
265. papež Jan Pavel II. beatifikoval (blahořečil) 3.10.2004 v Římě císaře Karla I. s titulem blahoslavený Karel z domu Rakouského (bl. Karel I. Rakouský), císař a král, patron (ochránce) a orodovník (přímluvce) rodin a za mír ve světě. Den jeho svátku byl určen na 21. října (den sňatku s princeznou Zitou roku 1911). V promluvě papež pronesl: "Nejdůležitějším úkolem křesťana je hledání, rozpoznávání a následování Boží vůle v každé záležitosti. Křesťanský státník, císař a král Karel I., přijímal tuto výzvu každý den. V jeho očích byla válka něčím děsivým."
Relikvie bl. Karla v Čechách a na Moravě: 1.5.2011 chrám Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi, 15.4.2014 kostel sv. Janů v Brně, 11.11.2019 katedrála sv. Mikuláše v Českých Budějovicích, 24.4.2022 chrám sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze, 19.3.2023 kostel sv. Jana Nepomuckého v Nepomuku.
Zita Marie Milostná z Neiges Adelgonda Michaela Gabriela Rafaela Josefina Antonie Ludvika Anežka (Zita Maria della Gratia des Neiges Adelgunda Michaela Gabriela Rafaela Josephina /Giuseppina/ Antonia Luisa Agnese), *9.5.1892 zámek Pianore u Luccy v Itálii, +14.3.1989 Zizers ve Švýcarsku, dcera Roberta I. Parmského (*9.7.1848 Florencie, +16.11.1907 Lucca) z rodu francouzských Boubornů, titulárního vévody parmského a piacenzského a Marie Antonie Portugalské (otec Michael, král portugalský). Princezna Bourbonsko–Parmská.
Její otec Robert přišel o své území Lucca (u Pisy) a Piacenza (u Milána) při sjednocení Itálie v letech 1861 – 1870 a byl s rodinou vyhoštěn piemontskou armádou. Přes léto bydleli na zámku Schwarzau v Dolním Rakousku a v létě v Pianore v Toskánsku.
Zita byla 17 potomkem ze 24 otcových dětí (ze 2 manželství). Měla 11 vlastních sourozenců: Adéla, Františka, Marie Antonie (řeholnice), Isabela (+1984), Sixtus (+1934), Xaver (+1977), Felix (+1970, manželka Karolina Adéla Lucemburská – 6 dětí, syn Jean Lucemburský), René, Ludvík, Kajetán, nejmladší Jindřiška (+1987) byla hluchoněmá.
Prababička Zity Marie Terezie (1803–1879) byla dcerou Viktora Emanuela I. sardinského krále. Její sestra-dvojče byla Marie Anna, manželka posledního korunovaného českého krále Ferdinanda V. (císaře Ferdinanda I.).
Zitiným zpovědníkem byl český katolický kněz, orientalista, diplomat a spisovatel Alois Musil (1868-1944).
Po zásnubách s Karlem odjela s matkou do Říma na audienci k papeži sv. Piu X. Ten ji řekl: "Provdáte se za následníka trůnu. Karel bude nástupcem císaře Františka Josefa I." Poslední korunovaná rakouská císařovna a uherská královna, poslední nekorunovaná česká královna.
Plný titul (vysvětlivky viz tituly císaře Karla I.): panovnice: Její císařské a královské Apoštolské Veličenstvo Zita z milosti Boží císařovna rakouská (1), korunovaná apoštolská královna uherská (2), královna česká (3), lombardská (4) a benátská (5), dalmatská (6), chorvatská (7), slavonská (8), haličská (9), lodoměřská (10), illyrská (11), bosenská (12) a (titulární) královna jeruzalémská (13), arcivévodkyně rakouská (14), velkovévodkyně toskánská (15) a krakovská (16), vévodkyně lotrinská (17) a barská (18), salcburská (19), štýrská (20), korutanská (21), kraňská (22) a bukovinská (23), velkokněžna sedmihradská (24), markraběnka moravská (25), vévodkyně Dolního (26) a Horního Slezska (27), Modeny (28), Parmy (29), Piacenzy (30) a Guastally (31), osvětimská (32) a zatorská (33), těšínská (34), friulská (35), raguszská (36) a zarská (37). Okněžněná hraběnka habsburská (38) a tyrolská (39), kyburská (40), gorizijská (41) a gradišská (42), kněžna tridentská (43) a brixenská (44), markraběnka Horní (45) a Dolní Lužice (46) a na Istrii (47), hraběnka hohenemská (48), feldkirchská (49), bregenzská (50) a sonnenberská (51), paní z Terstu (52), z Kotoru (z Cattary, 53) a na Windischské marce (Vindická marka, 54), velkovojvodkyně Vojvodiny Srbské (55), infantka španělská, princezna portugalská, ect. (et cetera = a další).
Císařovna a královna Zita žila v několika zemích: 1911-1919 Rakousko-Uhersko (Čechy), 1919-1921 Švýcarsko, 1921-1922 Madeira, 1922-1929 Španělsko, 1929-1940 Belgie, 1940-1948 Quebek (Kanada), 1948-1953 USA, 1953-1959 Lucembursko, 1959-1962 Belgie a Německo, 1962-1989 Švýcarsko.
Zemřela ve švýcarském klášteře Johannistift (stift = ústav, nadace sv. Jana) v Zizersu. 1. 4.1989 byla pohřbena v rodové hrobce rakouských císařů ve Vídni se všemi císařskými poctami, její rakev byla zahalena do rakouské říšské černožluté vlajky. Na závěr zazněla bývalá Rakouská hymna „Zachovej nám Hospodine“. Její srdce je pohřbeno vedle srdce císaře bl. Karla ve švýcarském Muri.
6. 6.2008 byl biskupem Jacquesem Faivrem v Le Mans zahájen proces blahořečení. Vatikán potvrdil proces 10.12.2009. Nedaleko Le Mans je klášter v Solesmes, kde byly její 3 sestry řeholnicemi a kde sama císařovna Zita ráda pobývala.
Modlitba manželů (modlitba za blahořečení císařovny Zity)
Bože, náš nebeský Otče, skrze ponížení svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, jsi vykoupil svět. Ten, který byl Králem, se stal služebníkem všech a daroval svůj život jako výkupné za mnohé, a proto jsi ho povýšil.
Prosíme Tě, aby Tvá služebnice Zita, císařovna a královna, byla pozvednuta ke cti oltáře Tvé Církve. V ní jsi nám dal příklad neotřesitelné důvěry ve Tvou Božskou Prozřetelnost a příklad víry a naděje tváří v tvář soužení. Snažně Tě prosíme, aby se po boku svého manžela, blahoslaveného císaře Karla, stala Zita pro manžele příkladem lásky a věrnosti a pro rodiny průvodkyní po cestách pravé křesťanské výchovy. Ať ta, která za všech okolností otvírala své srdce potřebám druhých, zvláště chudých a potřebných, je pro nás všechny příkladem lásky a služby bližnímu.
Dopřej nám na její přímluvu vyslyšení této naší prosby (zde vyslovte svou prosbu o milosti, které od Boha žádáte). Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
1x Otče náš, 3x Zdrávas, 1x Sláva Otci
Imprimatur: 9.července 2009
† Mgr. Yves Le Saux
Biskup z Le Mans (Francie)
Jejich mladší syn Karel Ludvík se nástupnických práv nezřekl a Rakousko nikdy nesměl navštívit. Po své smrti byl 13.1.2008 přivezen do Vídně a po zádušní mši ve svatoštěpánském dómu byl pohřben v rodové hrobce Habsburků v kapucínském kostele, vedle své matky císařovny Zity, se všemi poctami následníka trůnu. Také na jeho pohřbu zazněla bývala Rakouská hymna „Zachovej nám Hospodine“. Jeho rakev byla zahalena do rakouské říšské černožluté vlajky.
(viz Historické zajímavosti / Pořadí českých králů jménem Karel. Rod Habsbursko-Lotrinský).
