Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

P A N O V N Í C I     Č E C H

A

M O R A V Y

 

Soubor:Wappen Königreich Böhmen.png

 

České království v rámci Rakouska - Uherska (1867 - 1918)

 

62) František Josef I. 1848 – 1916 + 
    *18.8.1830 Vídeň, +21.11.1916 Vídeň. 34. český král. Syn Františka Karla (bratr Ferdinanda V.) a Žofie Frederiky Doroty Vilemíny Bavorské (Sofie Frederika Dorothea Wilhelma, nevlastní sestra císařovny Karoliny Augusty Bavorské), arcivévodů Bavorských.
    V roce 1854 se oženil. Manželka Alžběta (Sissi) Amálie Evženie Bavorská, spolu měli 4 děti: Žofie (1855-1857), Gisela Ludvika Marie (1856-1932, m. belgický a bavorský princ Leopold, žili v Mnichově), Rudolf (21.8.1858–30.1.1889, následník trůnu, m. Štěpánka Belgická, dcera Alžběta Marie 1883-1963), Marie Valerie Matylda Amálie (1868-1924, vévodkyně toskánská a kněžna bavorská, m. František Salvator Habsbursko-Toskánský).
    František Josef I. měl tři bratry: Maxmilián I. Mexický (1832-1867), Karel Ludvík (1833-1896, měl tři syny: František Ferdinand d´Este, Ota František Karel /otec bl. Karla I., Ferdinand Karel), Ludvík Viktor (1842-1919) byl gay.
    Františkova matka Žofie v něm pěstovala pocit velké nadřazenosti. Mluvil, četl a psal německy, francouzsky, italsky, maďarsky, česky, slovensky, polsky, chorvatsky, srbsky a rumunsky. Rád kreslil, znal detailně právo a státovědu. Oblíbil si vojenské uniformy a po celý svůj život v nich rád chodil. Ve 13 letech se stal v armádě plukovníkem.
    Zvykl si na ranní vstávání a od 6 hodin ráno pracoval v úřadu. Tím byla v monarchii zavedena pracovní doba od šesté hodiny ranní. Po svém strýci Ferdinandovi V. nastoupil ve svých 18 letech na trůn. V našich zemích nejdéle panující vládce, panoval 68 let.
     V roce 1849 potlačil v Uhrách revoluci a rozpustil říšský sněm v Kroměříži. Na návrh Františka Serafa Stadiona byl donucen zrušit absolutismus, umožnit vznik Parlamentu a vydat v r. 1849 oktrojovanou (vnucenou) ústavu, kterou v r. 1852 zrušil a obnovil absolutismus s ministrem vnitra Alexandrem Bachem.
    18.2.1853 zaútočil na císaře maďarský nacionalista János Libényi (krejčí, *1831, +26.2.1853) a bodl ho nožem. Po zadržení a odsouzení byl atentátník popraven. Českým stavům slíbil císař korunovaci, ale tu mu neschválil parlament ovládaný Němci a Maďary, proto se nikdy nedal v Praze korunovat svatováclavskou korunou.
    Za krymské války (1853-1856) si znepřátelil Rusko, válčil s Francií a Sardinií, ale prohrál v Itálii. Tím umožnil sjednocení Itálie.
    V roce 1867 si Maďaři vynutili dualistické soustátí–federaci s jedním panovníkem, vojskem a zahraniční politikou. 8.6.1867 korunován v Budíně (Budapešť) na uherského krále. Od 12.6.1867 změna názvu monarchie na Rakousko–Uhersko s dvěma hlavními městy Vídní a Budapeští.
    Rakousko: Rakouské a České země, Dalmácie a Halič = Předlitavsko.
    Uhry: Dolní Uhry (Maďarsko), Horní Uhry (Slovensko), Slovinsko a Chorvatsko = Zalitavsko.
    Za jeho vlády se rozšířila čeština jako vyučovací jazyk na základních i středních školách, od roku 1867 se používala čeština na území českých zemí jako úřední jazyk.
    --------------------------------------------------------------------------------------------------
    myti-nohou-franzem-josefem.jpgV roce 1528 císař Ferdinand I. obnovil na Zelený čtvrtek (11.4.) biblický zvyk symbolického mytí nohou 12 starcům (známý ještě v románské době). Připomínal Ježíše Krista, který omyl nohy 12 apoštolům při Poslední večeři. Na Zelený čtvrtek ráno císař omyl nohy dvanácti chudým a nemohoucím starým mužům (císařovna omyla nohy dvanácti starým ženám).
    Muži i ženy byli přivedeni do paláce v Hofburgu po řádném umytí a lékařské prohlídce. Po obřadu byli uvedeni ke stolu, kde dostali postní jídlo, džbán s bílým vínem, stříbrný kalich s císařským znakem, měšec s 30 stříbrnými tolary (připomínka Jidášovy odměny) a balíček jídla domů, kam je odvezl císařský kočár.
    Dvě zlaté císařské soupravy Lavabo (na mytí) byly zhotoveny v 18. století v Augšpurku. Používaly se na křtiny císařských dětí, na mytí rukou při slavnostních tabulích a na mytí nohou na Zelený čtvrtek.
    Tento obřad koná kněz při bohoslužbách na Zelený čtvrtek.
    Na fotografii císař František Josef I. myje nohy 12 starcům.   

  -------------------------------------------------------------------------------------------------------------
    Od roku 1868 používal císař František Josef I. titul hrabě z Hohenembsu (původně Hohen–Ems, Hohen Embs v Rakousku, ve znaku zlatý kozorožec na modrém poli, panství vlastnila do r. 1652 sestra sv. Aloise Johana kněžna z Gonzagy a Castiglione, manželka Jiřího Adama Bořity hraběte z Martinic, od ní je zakoupil vnuk sestry sv. Karla Boromejského Hortensie z Arony /1551–1578/ a Jakuba Hanibala I. hraběte z Hohenembsu /1530–1587/, Jakub Bedřich Hanibal III. z Hohenembsu. Viz sv. Alois z Gonzagy a sv. Karel Boromejský). V roce 1868 císaři připadlo panství tohoto rodu v Bystrém u Poličky,.
    Manželku Františka Josefa Alžbětu, zvanou Sissi, zavraždil pilníkem 10.9.1898 v Ženevě atentátník Luigi Lucheni (*22.4.1873 Paříž, +19.10.1910 Ženeva). Přítelkyní císaře byla herečka Kateřina Schrattová (1853, + 17.4.1940 Vídeň), manželka barona Kisse von Ittebe, podle některých historiků se jako vdova tajně provdala za císaře. Pro tento sňatek nejsou důkazy.
    Jeho bratr Maxmilián I. Mexický (*6.7.1832 Schönbrunn, Vídeň, císař v Mexiku), byl povstalci v Mexiku zastřelen 19.6.1867 v Cerro de las Campanas.
    Syn Františka Josefa I., korunní princ Rudolf studoval přírodní vědy. Psal tajně do novin, protože se nehodilo, aby se korunní princ zabýval takovou činností. 10.5.1881 se oženil s princeznou Štěpánkou (Stefanií) Belgickou (*21.5.1864, +23.8.1945).  Dcera Alžběta Marie (Erzsi) se narodila 2.9.1883 (+1963). Rudolf byl závislý na morfiu a alkoholu. Z různých záletů dostal kapavku. V roce 1886 nakazil i svou ženu, která už potom nemohla mít děti. V roce 1888 se seznámil se svojí milenkou Marií baronesou Vetserovou (1871-1889). Císař František Josef požadoval po Rudolfovi okamžité ukončení tohoto vztahu. Rudolf ze zoufalství spáchal 30.1.1889 sebevraždu. Na loveckém zámečku Mayerling zastřelil svoji milenku Marii Vetserovou a potom sebe. Rudolfova manželka Štěpánka se v roce 1900 vdala za císařova komořího uherského hraběte Almara Lónyaye (1863-1946, 1917 povýšen na knížete) a usadili se na zámku v Bratislavě-Rusovcích (Oroszvár). Před Rudou armádou uprchli knížecí manželé v květnu 1945 do maďarského kláštera v Pannonhalmě, kde kněžna Štěpánka zemřela a je pohřbena.
    Syn císařova bratra Karla Ludvíka (1833–1896, 1. manželka Markéta Saská, 2. manželka Marie Annunciata Bourbonsko-Neapolská, 3. manželka Marie Terezie Portugalská), císařův synovec a následník rakouského trůnu následník trůnu František Ferdinand d´Este byl zavražděn. 28.7.1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko Srbsku válku (1. světová válka). Další princ „krásný“ Otto (otec bl. Karla I.) zemřel v r. 1906 na těžkou syfilitidu. Třetí syn Karla Ludvíka Otův bratr Ferdinand Karel (1868-1915), zvaný Ferdinand Burg.
    Během jeho vlády zemřelo pět dalších následníků trůnu, na který usedl jeho prasynovec, syn „krásného“ Otty bl. Karel I. Krátce před smrtí císař František Josef I. řekl: "Převzal jsem trůn za těžkých okolností a předávám ho za ještě těžších."
    Císař byl v soukromí (českých) občanů nazýván Franta Pepa Jednička, Starej Procházka, nebo Franta Procházka. Přezdívku Procházka získal císař díky jezdci na koni, který se jmenoval Procházka a ohlašoval příjezd císaře s průvodem. Tato přezdívka byla používána od roku 1870 a od roku 1890 ji na císaře používal i T.G.Masaryk a Karel Kramář.
    14.6.1901 se prošel císař po nově otevřeném mostě v Praze. Pod fotografií v časopise Světozor byl text: „Promenáda na novém pražském mostě.“ Z toho údajně vznikla věta „Procházka na mostě.“, která se nezakládá na pravdě.
    Původní most 1841-1898 nazvaný most císaře Františka I. (1768-1835),
    nový most 1901-1919 Františka I.
    1919-1940 most Legií
    1940-1945 Smetanův most
    1945-1960 most Legií
    1960-1990 most 1. máje
    od roku 1990 most Legií

  Tituly císaře Františka Josefa I.
    Jeho císařské a královské (c. a k.) Apoštolské veličenstvo František Josef I., z Boží vůle císař rakouský, král český a uherský, lombardský a benátský, dalmatský, chorvatský, slavonský, haličský, vladimírský, ilyrský a jeruzalémský, arcivévoda rakouský, velkovévoda toskánský a krakovský, vévoda lotrinský, salcburský, štýrský, korutanský, kraňský a bukovinský, hornoslezský, dolnoslezský, modenský, parmský, piacenzský, guastalský, osvětimský a zátorský, těšínský, furlanský, dubrovnický a zadarský, velkokníže sedmihradský, okněžněný hrabě habsburský, tyrolský, kyburský, goricijský a gradišťský, kníže tridentský  a brixenský, markrabě moravský, hornolužický, dolnolužický a istrijský, hrabě hohenembský, feldkirchský, březnický, sonnenberský, pán Terstu, kotorský a na Slovinském Krajišti, velkovojvoda srbský et cetera (atd).
   
    Alžběta (Sissi) Amálie Evženie Bavorská (*24.12.1837 Mnichov, +10.9.1898 Ženeva), dcera bavorského vévody Maxmiliána Josefa a vévodkyně Ludviky Vilemíny Bavorské (nevlastní sestra císařovny Karolíny Augusty Bavorské).
    Alžběta měla 7 sourozenců. Uměla německy, maďarsky, česky, polsky, rumunsky, italsky, anglicky, francouzsky, řecky a latinsky. Zabývala se přírodou, uměním a sporty. Byla vynikající básnířka, jezdkyně na koni, gymnastka a plavkyně v moři. V 16 letech byla v roce 1854 provdána za Františka Josefa I., který byl jejím bratrancem. Františkova matka Žofie byla sestrou její matky Ludviky. Její tchyně Žofie ji neustále kritizovala. Nejvíce za jízdu na koni, protože jezdila obkročmo jako muži.
    Po úmrtí dcery Žofie v roce 1857 musela dceru Giselu a později Rudolfa odevzdat na výchovu babičce Žofii. Tchyně ji zkritizovala za nedbalost v péči o děti. Uhájila si výchovu poslední dcery Marie Valerie. Přestala mít ráda Vídeň a oblíbila si Uhry. Prosadila si maďarské dvorní dámy. Za svojí největší pýchu považovala své dlouhé vlasy, které dosahovaly až na zem. Její kadeřnice ji musela vyčesané vlasy předložit na stříbrném podnose a když jich bylo „mnoho“ dala ji císařovna facku. Držela různé diety, pila šťávu z ovoce a syrového masa. Neseděla na židli, ale stála a u jídla měla klekátko, aby si nepokazila postavu.
    Po smrti syna Rudolfa se stala podivínskou, rozdala šperky, oblékla černé šaty a začala cestovat po Evropě. Na řeckém ostrově Korfu si dala postavit zámek.
    Italský anarchista Luigi Lucheni měl zabít orleánského prince Henriho (Jindřich VI. Bourbon-Orleánský, hrabě pařížský, *16.10.1867, +9.8.1901). Ten se o atentátu dozvěděl, a do Ženevy nepřijel. Lucheni si vylil vztek na císařovně, proti které osobně nic neměl. Na jedné z jejích cest v Ženevě ji probodl pilníkem. Byl zajat a odsouzen na doživotí. V roce 1910 se oběsil v cele. 

--- František Ferdinand d´Este (František II.)
    František Ferdinand Karel Ludvík Josef Maria Este (*18.12.1863 Štýrský Hradec, +28.6.1914 Sarajevo), syn Karla Ludvíka a Marie Annuziaty (1843–1871). Synovec Františka Josefa I. a následník trůnu.  V roce 1896 se seznámil s dvorní dámou své tety Isabely Žofií hraběnkou Chotkovou. Podle zákona členové panovnického rodu mohli uzavřít sňatek pouze se členem vládnoucí dynastie.
    František Ferdinand si u císaře trvdohlavě prosadil nerovnorodý (morganatický) sňatek s hraběnkou Žofií. Císař František Josef I. nesouhlasil se svatbou svého synovce. Ke svolení k sňatku mu dal podmínku, že se František Ferdinand vzdá pro své potomky trůnu. Po podepsání dokumentu o vzdání se všech potomků nároků na trůn, císař souhlasil a prohlásil sňatek za morganatický (nerovnorodý) sňatek.
    Sňatek 1.7.1900 na zámku v Zákupech u České Lípy. V den svatby byla hraběnka povýšena na kněžnu z Hohenbergu. Měli 4 děti: Žofie kněžna z Hohenbergu (*24.7.1901 Konopiště, +27.10.1990 Thannhausen ve Štýrsku, Rakousko), Maxmilián Karel František Michael Hubert Antonín Ignác Josef Maria vévoda z Hohenbergu (*29.9.1902 Vídeň, +8.1.1962 Vídeň), Arnošt Alfons František Ignác Josef Maria Antonín kníže z Hohenbergu (*27.5.1904 Konopiště, +5.3.1954 Štýrský Hradec, Graz v Rakousku), syn (*+1908 při porodu, Konopiště), nenarozené dítě (+28.6.1914 Sarajevevo, Bosna a Hercegovina). Žili na zámku Konopiště, který zakoupil František Ferdinand v roce 1887.
    V letech 1913-1914 se stal vychovatelem jejich dětí Otto Lev Stanovský (*8.11.1882 Slatina u Bílovce, +5.12.1945 Praha), římskokatolický kněz a člen řádu kapucínů. Vysvěcen 15.7.1906 v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích. Nadaný sportovec, hudebník a zpěvák.
    V roce 1914 měl František Ferdinand reprezentovat stárnoucího císaře Františka Josefa I. jako vrchní inspektor rakousko-uherské armády na vojenských manévrech v Bosně. Na závěr přehlídky navštívili Sarajevo v Bosně (dnes stát Bosna a Hercegovina). Při průjezdu městem byl spolu s manželkou Žofií zastřelen 28.6.1914 v Sarajevu srbským separatistou Gavrilem Principem (*25.7.1894 Obljaj, Bosna, +28.4.1918 Terezín).
   Zavraždění Františka Ferdinanda a Žofie bylo signálem k rozpoutání 1. světové války. Gavrilo Princip patřil do skupiny 28 srbských vojenských velitelů. Bosenští útočníci byli zadrženi a odsouzeni (7 popraveno, 10 uvězněno v rozmezí 3-20 let, 2 doživotí, 9 osvobozeno).
    František Ferdinand je se svou manželkou Žofií pohřben v Dolním Rakousku v hrobce na zámku Artstetten (ve městě Artstetten-Pöbring), který patřil rakouským císařům. 
    Podle Berlínské smlouvy z roku 1878 získalo Rakousko-Uhersko správu nad Bosnou a Hercegovinou, která byla provincií Osmanské říše. Obyvatelé Bosny se nesmířili s připojením k Rakousku a v jejich odboji je podporovalo Srbsko. Vojenské manévry rakouská armáda konala provokativně u srbských hranic.
    Žofie Marie Josefína Albína hraběnka Chotková z Chotkova a Vojnína, vévodkyně z Hohenbergu (*1.3.1868 Stuttgart, +28.6.1914 Sarajevo), dcera Bohuslava hraběte Chotka a Vilemíny hraběnky Kinské z Vchynice a Tetova. Její otec působil ve Stuttgartu jako velvyslanec u královského dvora. 1.7.1900 ji císař František Josef I. povýšil na Její Jasnost kněžnu z Hohenbergu, v roce 1909 na Její Výsost vévodkyni z Hohenbergu. Při dvorních ceremoniích se nesměla pohybovat v blízkosti trůnu a měla vyhrazeno místo daleko od manžela.
    Cesta do Sarajeva byla její první oficiální veřejné vystoupení, proto seděla ve stejném autě s manželem. Při atentátu byla těhotná Žofie zasažena do břicha a na místě vykrvácela.
     Při pohřbu byla její rakev postavena o stupeň níž než manželova, protože pocházela z méně významného rodu. Pohřbena s manželem v Dolním Rakousku v hrobce na zámku Artstetten, který patřil rakouským císařům. Na Ferdinandově hrobce je nápis IVNCTI CONIVGIO (spojeni společně), na hrobce Žofie je napsáno IVNGVNIVR EISDEM (spojeným /sloučeným/ způsobem).   
     Žofie Chotková byla v 33. generaci potomkem sv. Ludmily a knížete Bořivoje. Její manžel František Ferdinand byl jejich potomkem ve 32. generaci, stejně jako císař bl. Karel I.

63) bl. Karel I. (III.) 1916 – 1918 donucen vzdát se trůnu 
    zvaný Karel Rakouský, v Maďarsku Karel Poslední, *17.8.1887 Persenburg (Dolní Rakousy), +1.4.1922 Funchal na Madeiře. 35. český král. Celým jménem Karel František Josef Ludvík Hubert Jiří Oto Maria Habsbursko-Lotrinský (Karl Franz Joseph Ludwig Hubert Georg Otto Maria von Habsburg-Lothtingen). Pocházel z habsbursko-lotrinského rodu.
    Prapravnuk Františka I. (II.). Vnuk Karla Ludvíka (bratr Františka Josefa I. a otec Františka Ferdinanda d´Este). Prasynovec císaře Františka Josefa I. (bratr Karla Ludvíka), synovec Františka Ferdinanda d´Este.
    Syn arcivévody Otty (1865–1906) a arcivévodkyně Marie Josefy Saské (1867–1944). Karlův otec měl přezdívku "krásný Otto", "nejkrásnější arcivévoda", "nádherný důstojník". 
    Karel studoval na Skotském gymnáziu ve Vídni. Spolužáci mu přezdívali "Arcikarel" a byl mezi nimi velice oblíbený. Po absolvování gymnázia studoval dva roky na Univerzitě Karlově v Praze a bydlel na Hradě. Karlův bratr arcivévoda Maximilián Evžen (1895-1952) měl za manželku Františku kněžnu Hohenlohe (1897-1989).
    Od roku 1906 nastoupil arcivévoda Karel k vojsku v Brandýse nad Labem, kde bydlel na zámku. Při svém pobytu v Brandýse jezdil po městě na kole a bavil se na ulici s obyčejnými lidmi.
    Karel I.  byl  v 38. generaci potomkem sv. Karla I. Velikého  v 32. generaci potomek sv. Ludmily a knížete Bořivoje .
    Poslední nekorunovaný český král Karel III. Jako rakouský císař Karel I. (číslování panovníků jménem Karel je na konci seznamu), jako maďarský Karel IV. (Károly Ferenc József-Karel František Josef). Poslední císař rakouský a král český.
    Plný titul: z milosti Boží císař rakouský, korunovaný apoštolský král uherský, král český, dalmatský, chorvatský, slavonský, haličský, lodoměřský (1), illyrský (2), bosenský a (titulární) král jeruzalémský, arcivévoda rakouský, velkovévoda toskánský a krakovský, vévoda lotrinský (3) a barský, salcburský (solnohradský), štýrský, korutanský, kraňský a bukovinský (4), velkokníže sedmihradský, markrabě moravský, vévoda Dolního a Horního Slezska, Modeny, Piacenzy a Guastally (5), vévoda osvětimský a zatorský (6), těšínský, friulský (7), raguszský (8) a zarský. Okněžněný hrabě habsburský a tyrolský, kyburský (9), gorizijský a gradišský(10), kníže tridentský a brixenský, markrabě Horní a Dolní Lužice a na Istrii, hrabě hohenemský(11), feldkirchský(12), bregenzský(13) a sonnenberský(14), pán z Terstu, z Kotoru (z Cattary, 15) a na Windischské marce, velkovojvoda Vojvodiny Srbské.
    1) lodoměřský = vlodomierský, vladiměřský, vladimírský, hl. město Lvov, Ukrajina, 2) ilyrský = Ilýrie, Slovinsko, 3) lotrinský = Lotrinsko, Francie, 4) bukovinský = Bukovina, Ukrajina a Rumunsko, 5) Guastelly = Quastalla, Itálie , 6) zatorský = Zator, Polsko, 7) friulský = Furlánsko, Itálie, 8) raguzský = Ragusa-Dubrovník, Chorvatsko, zarský = Žary, Polsko (Dolní Luřice), 9) kyburský = Kyburg, Švýcarsko, 10) gorizijský a gradišský = Gorice-hl. město Gradiška, Slovinsko, Itálie, 11) hohenemský = Hohenems, Rakousko, 12) feldkirchský = Feldkirch, Rakousko, 13) bregenzský = Bregenz, Rakousko, 14) sonnenberský = Sonnenberg, Rakousko, 15) z Cattara = město Kotor, Černá Hora.  
   
    13.2.1911 ve Villa delle Pianore u Luccy (Itálie) se Karel zasnoubil s bourbonsko–parmskou princeznou Zitou (*9.5.1892 Pianore u Luccy, +14.3.1989 Zizers ve Švýcarsku), kterou poznal ve Františkových Lázních. 21.10.1911 se vzali na zámku Schwarzau am Steinfeld (Dolní Rakousko) a měli 8 dětí:
    1) Otto, František Xaver Josef Ota Robert Maria Antonín Karel Maxmilián Jindřich Sixtus Felix Renat Ludvík Kajetán Pius Ignác Rakouský (von Habsburg-Lothringen *20.11.1912 Wartholz u Rychnova/Reichenau v Rakousku, +4.7.2011 Pöcking v Bavorsku-SRN), pohřben v Císařské hrobce u kapucínů ve Vídni.
    Sňatek 1951, manželka Regina Sasko-Meiningenská (1925-2010). 7 dětí. Po nástupu jeho otce Karla se předpokládalo, že až nastoupí po svém otci, přijme jako panovník jméno František Josef II. Všichni mu však říkali jeho třetím jménem Ota a to mu zůstalo. Ovládal 15 jazyků.
    2) Adéla (Mädi–Adelheid) Marie Josefa Sixta Antonie Roberta Otanie Zita Šarlota Ludvika (Luisa) Immaculata (Neposkvrněná Maria) Pia Terezie Beatrice (Beatrix) Františka Izabela Henrieta Maxmiliana Jenoveva Ignácie Marek d’Aviano (*3.1.1914, +3.10.1971).
    3) Robert Karel Ludvík Maxmilián Michael Maria Antonín František Ferdinand Josef Ota Hubert Jiří Pius Jan Marek z Aviana Rakouský d´Este (*8.2.1915 Schonbrunn, +7.2.1996 Basilej), sňatek 1953, manželka Markéta Italsko-Savojská (*1930). Poslední titul zdědil po Františkovi Ferdinandovi d´Este. 5 dětí. Pohřben v druhé rodinné kryptě v klášterním kostele v Muri ve Švýcarsku.
    4) Felix Bedřich (Friedrich) August Maria vom Siege František Josef Petr Karel Antonín Robert Ota Pius Michael Benedikt Šebestián Ignác Marek z Aviana Rakouský (*31.5.1916, +6.9.2011 San Angelo v Mexiku), sňatek 1952, manželka Anna Evženie vévodkyně z Arenbergu (1925-1997). 7 dětí. Pohřben v druhé rodinné kryptě v klášterním kostele v Muri ve Švýcarsku.
    5) Karel Ludvík Maria František Josef Michael Gabriel Anton Robert Štěpán Pius Řehoř Ignác Marek z Aviana Rakouský (*10.3.1918 Baden u Vídně, +11.12.2007 Brusel), pohřben 12.1.2008 v Císařské hrobce u kapucínů ve Vídni. Sňatek 1950, manželka Jolanda z Ligne (*1923), měli spolu 4 děti.
    6) Rudolf Syringus Petr Karel František Josef Robert Ota Antonius Maria Pius Benedikt Ignác Vavřinec Justicián Marek z Aviana (*5.9.1919, +15.5.2010). Sňatek 1953, 1. manželka Xenie Sergejevna vévodkyně Černyševová Besobrasová (1929-1968, zahynula při autonehodě), 4 děti. Jedním z jejich dětí byla Marie Anna (*1954), provdaná za ruského šlechtice Petra Galicina (*1955, spolu měli 4 dcery: Xenii /1983/, Tatianu /1984/, Alexandru /1986/, Marii /1988/ a 2 syny: Dmitrije /1990/ a Jana /1992/. Marie /provdaná Singhová, *10.5.1988 Lucemburk, +4.5.2020 Houston, Texas, USA).
    2. manželka Anna Gabriela princezna z Wredy (* 1940). 1 dcera. Pohřben v druhé rodinné kryptě v klášterním kostele v Muri ve Švýcarsku. Sňatek 1971.
    7) Šarlota – Karolina (Lotti-Charlotte) Hedvika Františka Josefina Marie Antonia Roberta Otania Pia Anna Ignácie Marek z Aviana (*1.3.1921, +23.7.1989), sňatek 1956, Jiří vévoda Meklenburský (1889-1963). Manželství bezdětné.
    8) pohrobek Alžběta (Elisabeth) Šarlota Alfonsa Kristýna Terezie Antonie Josefina Roberta Otanie Františka Izabela Pia Marek z Aviana a všichni svatí (*31.5.1922 Madrid, +6.1.1993), sňatek 1949, manžel princ Jindřich Lichtenštejnský (1916-1991), bratranec Františka Josefa II. Lichtenštejnského (kníže z a na Lichtenštejnu, vévoda opavský a krnovský, hrabě z Rietbergu, syn Alžběty Amálie/dcera Karla Ludvíka, neteř Františka Josefa I.). Měli spolu 5 dětí.
    Císař Karel se hned po svém nástupu na rakouský trůn 21.11.1916 snažil ukončit válku a zajistit mír pro svou říši. Propustil na svobodu české politické vězně (Charlottu Masarykovou, Hanu Benešovou). Propustil i další odsouzené k trestu smrti (Karla Kramáře, Aloise Rašína a Václava Jaroslava Klofáče). Propuštění českých politických vězňů mu navrhl zpovědník císařovny Zity, kněz Alois Musil (*30.6.1868, +12.4.1944).
    30.12.1916 byl Karel v Budapešti korunován svatoštěpánskou korunou na uherského krále. Uměl číst, psát i mluvit česky, německy, maďarsky, polsky, chorvatsky. V Čechách byl velice oblíben. Sídlil několik let na zámku svého příbuzného Ludvíka Salvátora Toskánského (1847-1915) v Brandýse nad Labem, který 28.10.1917 koupil. Ludvík Salvátor byl synem Leopolda II. Toskánského (vedlejší větev Habsbursko-Lotrinská), který byl bratrancem Františka Karla (praděda bl. Karla I.).
    Karel chtěl být korunován českou svatováclavskou korunou a rakouskou císařskou korunou až po válce, aby ušetřil peníze za korunovaci ve prospěch raněných, ale vyhlášením Československé  republiky a Republiky Německé Rakousko ke korunovacím nedošlo.
      28.10.1917 zakoupil císař Karel zámek v Brandýse nad Labem.

    --------------------------------------------------------------------------------------------------

 

    V roce 1528 císař Ferdinand obnovil na Zelený čtvrtek (11.4.) biblický zvyk symbolického mytí nohou 12 starcům, který byl známý ještě v románské době a připomínal Ježíše Krista, který omyl nohy 12 apoštolům při Poslední večeři. Na Zelený čtvrtek ráno císař omyl nohy dvanácti chudým a nemohoucím starým mužům a císařovna omyla nohy dvanácti starým ženám.
    Muži i ženy byli po řádném umytí a lékařské prohlídce přivedeni do paláce v Hofburgu. Po obřadu dostali muži i ženy postní jídlo, džbán s bílým vínem, stříbrný kalich s císařským znakem, měšec s 30 stříbrnými tolary (připomínka Jidášovy odměny) a balíček jídla domů, kam byli odvezeni v císařském kočáře.
    Tento zvyk dodržel naposled i na Zelený čtvrtek 28.3.1918 císař bl. Karel I. a císařovna Zita, kdy omyli nohy 12 mužům a 12 ženám.
    Dvě zlaté císařské soupravy Lavabo (na mytí) byly zhotoveny v 18.století v Augšpurku. Používaly se na křtiny císařských dětí, na mytí rukou při slavnostních tabulích a na mytí nohou na Zelený čtvrtek.
    Tento obřad koná kněz při bohoslužbách na Zelený čtvrtek.    

--------------------------------------------------------------------------------------------------  

Poslední nobilitace (povýšení do šlechtického stavu)
    8.11.1918 byl císařem Karlem I. povýšen do šlechtického stavu JUDr., PhDr. Rudolf Granichstaedten-Czervy.(2.5.1885 Vídeň, +18.1.1967 Vídeň), genealog, historik.
  10.11.1918 byl povýšen na hraběte generálplukovník Viktor Julius Ignác Ferdinand Dankl s predikátem z Krásniku. (*18.9.1854 Udine, +8.1.1941 Innsbruck).
  Ve stejný den byl povýšen na barona JUDr. major Albin Schager s predikátem z Eckartsau (*30.10.1877 Mürzzuschlang, Štýrsko, +5.12.1941 Vídeň), pracovník císařské vojenské kanceláře. Na zámku Eckartsau pobýval císař s rodinou po své abdikaci do 24.3.1919 do odjezdu do exilu.
  Hrabě Dankl i baron Schager byli povýšeni osobním listem císaře, který nebyl zapsán v císařské kanceláři ani na ministerstvu vnitra.
    Všechny nobilitace od 11.11. jsou velice sporné.

--------------------------------------------------------------------------------------------------

    Během 1. světové války války postupně sílilo národně osvobozenecké hnutí Čechů a Slováků (a dalších národů v monarchii). 6.10.1918 se od Rakouska odtrhlo Uherské království. 28.10.1918 byla vyhlášena Československá republika. 30.10. vypukla v Uhrách revoluce, Uhry byly přejmenovány na Maďarsko a ve stejný den se Slovensko připojilo k Čechám a Moravě. (9.11.uprchl z Berlína císař Vilém II. a 10.11. abdikoval).
      Revoluční gardy plánovaly atentát na císařskou rodinu. Anglický král Jiří V. vyjednal odjezd a 11.11. byl císař Karel I. donucen k abdikaci a odjel s rodinou z Vídně na svůj soukromý zámek Eckartsau u Vídně. 12.11. byla vyhlášena Německá Rakouská republika.
    Revoluční rudé gardy přepadly a vydrancovaly Schönbrunn, který se stal majetkem Rakouské republiky. Císařské rodině hrozil osud ruské carské rodiny.
    Císař Karel se chtěl s rodinou přestěhovat do Čech na zámek v Brandýse nad Labem, který před rokem koupil. Princ Sixtus, bratr císařovny Zity, se zprostředkovaně obrátil na předsedu československé vlády Karla Kramáře (kterého císař amnestoval při svém nástupu na trůn) a československého ministra zahraničí Eduarda Beneše, zda by nechali císařskou rodinu na svém území. Odpověď československých politiků byla odmítavá: "Karlův pobyt na československé půdě by byl strpěn jen v případě krajní nouze a na co nejkratší čas."

 

     V Thunovském paláci (Roupovský dům, od roku 1993 sídlo Poslanecké sněmovny) na Malé Straně v Praze se konala 14.11.1918 první schůze Revolučního Národního shromáždění. Schůzi řídil předseda Národního výboru Karel Kramář. Ten sesadil českého krále a dal zvolit prezidenta republiky:
      "Všechna pouta, která nás vázala k dynastii Habsbursko-Lotrinské, jsou přervána (výborně, potlesk poslanců ve stoje). Konec jest smlouvám z roku 1526 i Pragmatické sankci (potlesk). Dynastie Habsbursko-Lotrinská ztratila všechna práva na trůn český (tak jest, výborně, potlesk). A my svobodni a volni prohlašujeme, že náš stát Československý jest svobodnou Československou republikou (výborně, sláva, potlesk). A abychom doplnili všechno to, pak prosím vás, abyste prvním presidentem Československé republiky zvolili Tomáše Masaryka (výborně, sláva, potlesk/toto byla vlastní volba aklamací=hlasitým souhlasem).
      Prohlašuji tedy professora doktora Tomáše Garriqua Masaryka jednohlasně zvoleným presidentem Republiky Československé."

    Rakouská vláda dala Karlovi 3. podmínky:
    1) zřeknutí se trůnu a možnost žít v Rakousku.
    2) odmítnutí abdikace, internace v Rakousku.
    3) odjezd do exilu.
     
      24.3.1919 musel s celou rodinou císař odjet do exilu do Švýcarska. Na velikonoční pondělí 28.3.1921 přijel do Budapešti a požadoval odstoupení zemského říšského správce Miklose Horthyho von Nagybánya. Odmítl Karlovi předat uherský trůn. Vojáci věrní Karlovi se 23.9.1920 vrhli do boje s Horthyho vojáky. Protože se mu nepodařilo převzít trůn, po týdnu se vrátil do Švýcarska. 20.10.1921 přiletěl císař Karel s císařovnou Zitou opět do Maďarska. 23.10.1921 došlo k boji císařských a Horthyovských vojáků. 19 císařských vojáků bylo zabito a Karel zavelel k ústupu. 4.11.1920 Národní shromáždění Maďarska odhlasovalo, že práva uherského krále Karla IV. zanikla.   
    1.11.1921 nastoupil na loď a státy Dohody ho na návrh britské vlády poslaly do vyhnanství na portugalský ostrov Madeira v Atlantském oceánu (u Maroka). Tam přijel s doprovodem služebnictva a s těhotnou císařovnou na svátek sv. Alžběty Uherské 19.11.1921. Na památku tohoto dne vybrali pro dítě, pokud by to byla dcera, jméno Alžběta. Císařovna mohla přijet do Švýcarska pro děti a císařovu matku arcivévodkyni Marii Josefu. 2.2.1922 museli Švýcarsko opustit a odjet zpět na Madeiru. Tam jim nad městem Funchal byl přidělen vlhký byt.
     Císař Karel chtěl koupit k narozeninám dárek synovi Karlu Ludvíkovi (*10.3.) a šel 9.3.1922 dolů do města. Tam bylo teplo a svítilo slunce. Při návratu domů se nachladil. Protože pobýval i ve vlhkém bytě, 14.3. se mu nemoc zhoršila. Dostal zápal plic a ležel ve velkých horečkách. Všechny svoje bolesti obětoval za mír v Evropě a ve světě. Protože chtěl ušetřit peníze, kterých bylo málo, dovolil povolat lékaře až 21.3. Svátost nemocných (poslední pomazání) přijal 27.3. I přes lékařskou péči v hrozných podmínkách zemřel v sobotu 1. dubna 1922 ve 12 hodin 23 minut.
    V den své smrti řekl své manželce, že jí pomůže španělský král Alfons, protože mu to dnes slíbil. Protože se však oba králové neviděli už několik let, domnívala se císařovna, že Karel blouzní.
    Později, když přijela do Španělska, jí vyprávěl španělský král Alfons, že v noci před Karlovou smrtí měl neklidný pocit, že jestliže císař zemře, musí se on ujmout vdovy a dětí. Klid nastal, když se rozhodl, že se císařské rodiny ujme a poskytne jim azyl. Král Alfons byl udiven, když mu císařovna Zita vyprávěla, co jí řekl císař Karel před svou smrtí.
    Rakouská vláda natrvalo zamítla císařův převoz do Vídně a pohřbení v rodové hrobce Habsburků v kapucínském kostele. Byl pohřben 5.4.1922 u oltáře v kapli Neposkvrněného Srdce Panny Marie v kostele Nanebevzetí Panny Marie na hoře (Nossa Senhora do Monte=Naše Paní na hoře). V roce 1972 byly Karlovy ostatky přeneseny do sousední kaple. Karlovo srdce je pohřbeno v Loretánské kapli v klášterním kostele v Muri ve Švýcarsku, vedle je pohřbeno srdce císařovny Zity. Později souhlasila rakouská vláda o převezení císaře, ale převoz ostatků zamítl Karlův syn Ota, protože to považoval za urážku obyvatel Funchalu, kteří Karlovi na konci života pomohli.
    V roce 2005 byla před kostelem odhalena bronzová socha posledního rakouského císaře a českého krále bl. Karla I. (autor portugalský sochař August Josef de Matos Sobral Cid *1941).
    265. papež Jan Pavel II. prohlásil 3.10.2004 v Římě císaře Karla I. za blahoslaveného s titulem bl. Karel z domu Rakouského (bl. Karel I. Rakouský), císař a král, patron (ochránce) a orodovník (přímluvce) rodin a za mír ve světě. Den jeho svátku byl určen na 21. října (1911, den sňatku s princeznou Zitou). 1.5.2011 byla uložena relikvie bl. Karla v chrámu Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi.
    cisarovna-zita.jpgZita Marie Milostná z Neiges Adelgonda Michaela Gabriela Rafaela Josefina Antonie Ludvika Anežka (Zita Maria della Gratia des Neiges Adelgunda Michaela Gabriela Rafaela Josephina /Giuseppina/ Antonia Luisa Agnese, *9.5.1892 zámek Pianore u Luccy v Itálii, +14.3.1989 Zizers ve Švýcarsku), dcera Roberta I. Parmského (*9.7.1848 Florencie, +16.11.1907 Lucca) z rodu francouzských Boubornů, titulárního vévody parmského a piacenzského a Marie Antonie Portugalské (otec Michael, král portugalský). Princezna Bourbonsko–Parmská.
     Její otec Robert přišel o své území Lucca (u Pisy) a Piacenza (u Milána) při sjednocení Itálie v letech 1861 – 1870 a byl s rodinou vyhoštěn piemontskou armádou. Přes léto bydleli na zámku Schwarzau v Dolním Rakousku a v létě v Pianore v Toskánsku.
    Zita byla 17 potomkem ze 24 otcových dětí (ze 2 manželství). Měla 11 vlastních sourozenců: Adéla, Františka, Marie Antonie (řeholnice), Isabela (+1984), Sixtus (+1934), Xaver (+1977), Felix (+1970, manželka Karolina Adéla Lucemburská – 6 dětí, syn Jean Lucemburský), René, Ludvík, Kajetán, nejmladší Jindřiška (+1987) byla hluchoněmá.
      Prababička Zity Marie Terezie (1803–1879) byla dcerou Viktora Emanuela I. sardinského krále. Její sestra-dvojče byla Marie Anna, manželka posledního korunovaného českého krále Ferdinanda V. (císaře Ferdinanda I.). 
      Zitiným zpovědníkem byl český katolický kněz, orientalista, diplomat a spisovatel Alois Musil.
    Po zásnubách s Karlem odjela s matkou do Říma na audienci k papeži sv. Piu X. Ten ji řekl: "Provdáte se za následníka trůnu. Karel bude nástupcem císaře Františka Josefa I."
    Poslední korunovaná rakouská císařovna a uherská královna, poslední nekorunovaná česká královna.
    Plný titul: císařovna rakouská, korunovaná královna uherská, královna česká, dalmatská, chorvatská, slavonská, haličská, vladimírská (lodoměřská), illyrská a královna jeruzalémská, arcivévodkyně rakouská, velkovévodkyně toskánská a krakovská, vévodkyně lotrinská a barská, salcburská, štýrská, korutanská, kraňská a bukovinská, velkokněžna sedmihradská, markraběnka moravská, vévodkyně Dolního a Horního Slezska, Modeny, Piacenzy a Guastally, vévodkyně osvětimská a zatorská, těšínská, friulská, raguszská a zarská. Okněžněná hraběnka habsburská a tyrolská, kyburská, gorizijská a gradišská, kněžna tridentská a brixenská, markraběnka Horní a Dolní Lužice a na Istrii, hraběnka hohenemská, feldkirchská, bregenzská a sonnenberská, paní z Terstu, Kotoru (Cattary) a na Windischské marce, velkovojvodkyně Vojvodiny Srbské. Infantka španělská, princezna portugalská a parmská.
    barevne-starsi-zita.jpegCísařovna a královna Zita žila v několika zemích: 1911-1919 Rakousko-Uhersko (Čechy), 1919-1921 Švýcarsko, 1921-1922 Madeira, 1922-1929 Španělsko, 1929-1940 Belgie, 1940-1948 Quebek (Kanada), 1948-1953 USA, 1953-1959 Lucembursko, 1959-1962 Belgie a Německo, 1962-1989 Švýcarsko.
    Zemřela ve švýcarském klášteře Johannistift (stift = ústav, nadace sv. Jana) v Zizersu. 1. 4.1989 byla pohřbena v rodové hrobce rakouských císařů ve Vídni se všemi císařskými poctami, její rakev byla zahalena do rakouské říšské černožluté vlajky. Na závěr zazněla bývalá Rakouská hymna „Zachovej nám Hospodine“. Její srdce je pohřbeno vedle srdce císaře bl. Karla ve švýcarském Muri.
    6. 6.2008 byl biskupem Jacquesem Faivrem v Le Mans zahájen proces blahořečení. Vatikán potvrdil proces 10.12.2009. Nedaleko Le Mans je klášter v Solesmes, kde byly její 3 sestry řeholnicemi a kde sama císařovna Zita ráda pobývala.

Modlitba manželů (modlitba za blahořečení císařovny Zity)
     Bože, náš nebeský Otče, skrze ponížení svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, jsi vykoupil svět. Ten, který byl Králem, se stal služebníkem všech a daroval svůj život jako výkupné za mnohé, a proto jsi ho povýšil.
     Prosíme Tě, aby Tvá služebnice Zita, císařovna a královna, byla pozvednuta ke cti oltáře Tvé Církve. V ní jsi nám dal příklad neotřesitelné důvěry ve Tvou Božskou Prozřetelnost a příklad víry a naděje tváří v tvář soužení. Snažně Tě prosíme, aby se po boku svého manžela, blahoslaveného císaře Karla, stala Zita pro manžele příkladem lásky a věrnosti a pro rodiny průvodkyní po cestách pravé křesťanské výchovy. Ať ta, která za všech okolností otvírala své srdce potřebám druhých, zvláště chudých a potřebných, je pro nás všechny příkladem lásky a služby bližnímu.
    Dopřej nám na její přímluvu vyslyšení této naší prosby (zde vyslovte svou prosbu o milosti, které od Boha žádáte). Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
    1x Otče náš, 3x Zdrávas, 1x Sláva Otci
Imprimatur: 9.července 2009
† Mgr. Yves Le Saux
Biskup z Le Mans (Francie)

  Jejich mladší syn Karel Ludvík se nástupnických práv nezřekl a Rakousko nikdy nesměl navštívit. Po své smrti byl 13.1.2008 přivezen do Vídně a po zádušní mši ve svatoštěpánském dómu byl pohřben v rodové hrobce Habsburků v kapucínském kostele, vedle své matky císařovny Zity, se všemi poctami následníka trůnu. Také na jeho pohřbu zazněla bývala Rakouská hymna „Zachovej nám Hospodine“. Jeho rakev byla zahalena do rakouské říšské černožluté vlajky.

(viz Historické zajímavosti / Pořadí českých králů jménem Karel. Rod Habsbursko-Lotrinský).