Česká hymna
Kde domov můj
Státní hymnu tvoří první sloka písně "Kde domov můj" se slovy Josefa Kajetána Tyla a hudbou Františka Jana Škroupa, který upravil druhou větu z Koncertní symfonie Es dur pro lesní roh, hoboj, fagot a klarinet Wolfganga Amadea Mozarta.
Česká státní hymna Kde domov můj patří podle zákona 3/1993 Sb. mezi státní symboly, které se mohou podle § 1 zákona 352/2001 Sb. užívat jen vhodným a důstojným způsobem. Státní hymna se může podle § 12 zákona 352/2001 Sb. hrát i zpívat při státních svátcích a dalších příležitostech, kdy je to obvyklé.
Úctu státní hymně vzdáváme svým postojem i svým zpěvem. Naše hymna se nemění a nepodléhá změnám režimu. Na začátku 21. století se ozývaly hlasy, aby se první slovo změnilo z "Kde" na "Zde". První slovo naší hymny "Kde", se neptá: kde je náš domov, ale souvisí s odpovědí v poslední větě první sloky: "země česká, domov můj".
Slova písně KDE DOMOV MŮJ napsal v roce 1834 Josef Kajetán Tyl (*4.2.1808 Kutná Hora, +11.7.1856 Plzeň) pro divadelní hru "Fidlovačka, aneb žádný hněv a žádná rvačka". Fidlovačka byl ševcovský nástroj k hlazení (fidlování) kůže na obuvi, ale také název ševcovské jarní pouti v pražských Nuslích. Ševci na této pouti zdobili břízu a na její vrchol připevnili fidlovačku. Hudbu složil František Škroup (*3.6.1081 Osice u Hradce Králové, +7.2.1862 Rotterdam, Jižní Holandsko/Nizozemí). Hra byla uvedena 21.12.1834 a píseň zazpíval Karel Strakatý, který představoval slepého houslistu Mareše. Píseň se líbila a lidé si ji začali prozpěvovat.
Josef Kajetán Tyl napsal tuto píseň v budově kasáren (bývalý kapucínský klášter na Josefském náměstí, dnes OD Palladium) na náměstí Republiky, kde působil jako furýr (zásobovací a ubytovací poddůstojník) pěšího 28. pluku a pojišťovací úředník. V roce 1934 na budovu kasáren umístil Svaz československých rotmistrů pamětní desku.
Píseň "Kde domov můj" použil Josef Kajetán Tyl také v divadelní hře v roce 1849 "Lesní panna, aneb Cesta do Ameriky". Hra pojednává o tom, že lidé v Čechách mají představu lepšího života v Americe. Do Ameriky odjel mladý učitel Isidor, jeho soused Pinta s rodinou a Žid Šimon. Po nějaké době se všichni přistěhovalci shodli, že v Americe není žádný ráj a že jejich domov je v Čechách. Dohodli se, že odjedou zpět domů. Na závěr hry zazpívali všichni herci píseň "Kde domov můj".
13.12.1918 byla schválena první sloka písně "Kde domov můj" jako první část státní hymny. Druhou část tvořila první sloka písně "Nad Tatrou sa blýska". V roce 1990 byla schválena první sloka jako hymna České republiky v rámci Československa a v roce 1992 znovu uzákoněna jako hymna samostatné České republiky.
1.Kde domov můj, |
2.Kde domov můj, |
Původní verze:
1.Kde domov můj, |
2.Kde domov můj, |
Další sloky:
během několika dalších let po vzniku republiky se objevily další sloky písně "Kde domov můj". Zapsány v katolickém františkánském zpěvníku "Serafínská cesta" z roku 1932 a ve Zpěvníku českobratrské církve evangelické z roku 1934.
3. sloka je od neznámého autora, 4. a 5. sloku složil statkář a básník Karel Leger (*21.9.1859 Kolín, +6.4.1934). Ve 4. sloce je zveršovaný citát z knihy proroka Izajáše (Iz 2,4.): "Překují své meče na radlice." - roztavil meč, vzdělal pluh. 6. a 7. sloku napsal v roce 1889 (vydáno 1923) spisovatel J.K.Lenský (Josef Kálenský, vl. jm. Josef Urbánek *12.7.1860 Moravské Budějovice, +14.12.1951 Praha).
3. Kde domov můj, |
4. Kde domov můj, |
5. Kde domov můj,
|
6. Kde domov můj, |
7) Kde domov můj, kde domov můj.
V zemi, kde náš Kníže svatý,
vírou v Krista v duši vzňatý,
krev svou v oběť za vlast vlil,
český národ vykoupil.
V zemi slavné, otcům drahé,
v zemi české domov můj,
v zemi české domov můj!
Další sloky napsal J.K.Lenský ve sbírce Storchův zpěvní věnec (1889) a vztahují se k Moravě, ke Slezsku a ke Slovensku.
3) Kde domov můj, kde domov můj.
Velkomoravská koruna klesla do mořského lůna,
nezůstal nám z oněch dob ani králů našich hrob.
Byla druhdy veleslavná,
zem Moravská, domov můj, zem Moravská, domov můj.
4) Kde domov můj, kde domov můj.
Pro minulost nezoufejme, času novému se vzdejme,
času duch otvírá nám, nové slávy jasný chrám.
Tak se hlásí k Matce Slávě (*)
zem Moravská domov můj, zem Moravská, domov můj.
5) Kde domov můj, kde domov můj.
Bujará orlice pestrá, bílého lva rodná sestra,
snášela s ním nehodu, cítí teď s ním svobodu.
S českým lvem se nerozloučí,
zem Moravská, domov můj, zem Moravská, domov můj.
6) Kde domov můj, kde domov můj.
Bože mocný Hospodine, ruka Tvoje světům kyne,
Tebe vzývá národ můj, věčný Bože při něm stůj.
Světovládný Hospodine,
chraň Moravu domov můj, chraň Moravu domov můj!
-------------------------------------------------
dopsané sloky po roce 1918:
4) Kde domov můj, kde domov můj.
Pro minulost nezoufejme, času novému se vzdejme,
času duch otvírá nám, nové slávy jasný chrám.
Tak se hlásí k Matce Slávě (*)
země Slezská, domov můj, země Slezská, domov můj.
5) Kde domov můj, kde domov můj.
Co zhynulo, nevzbudíme, Svatopluka nevzkřísíme.
Aniž jeho města zdi, zrak náš více uvidí.
Avšak nová sláva vítá
zem Slovenskou, domov můj, zem Slovenskou, domov můj.
------------------------------------------------
(*) ... k Matce Slávě (Slávii) = Matka Slovanů. Okolní národy Slovany nazývaly SCLAVI (Slávové).
------------------------------------------------
K pohřbu Josefa Kajetána Tyla dvě sloky písně složil řeholník řádu premonstrátů Josef František Smetana OPraem. (*24.3.1801, +18.2.1861), bratranec Bedřicha Smetany (*2.3.1824, +12.5.1884).
Pohřební pro J.K.Tyla (1856)
Kde domov můj, kde domov můj.
Cesta tvoje dokonána, žití truchlohra dohrána.
Milovaný druhu náš, v chladném hrobě spočíváš,
v klidném lůně věrné matky, zem posvátná, domov tvůj,
země česká, domov tvůj!
Kde domov můj, kde domov můj.
V nadhvězdné té nebes vlasti, tam jsi zbaven zemských strastí.
Milostivý buď ti Pán, od Něho jsi povolán.
Ať dá tobě v ráji věčném, s vyvolenci domov tvůj,
s vyvolenci domov tvůj!
------------------------------------------------
V roce 1897 vyšla v Křesťanském kancionálu další verze s duchovním obsahem pod označením "Neznámý autor" (kazatel Svobodné reformované církve, dnes Církev bratrská, Alois Adlof 1861-1927):
1. Kde domov náš, 3. Kde domov náš,
|
2. Kde domov náš,
|
Píseň Josefa Kajetána Tyla byla přeložena do 20 jazyků. Vytvořeno přibližně 90 parafrází a parodií.
Jednu z nich napsal v roce 1859 Jan Neruda. Ostatní byly vytvořeny v 19. a 20. století.
Hymny používané na území našeho státu
od raného středověku
První písní, která plnila funkci státní hymny v dnešním smyslu, byla píseň Hospodine, pomiluj ny.
Vznikla na přelomu 10. a 11. století. Jejím autorem je podle tradice druhý pražský biskup sv. Vojtěch. Je prokázáno, že sv. Vojtěch složil několik písní. V době, kdy pobýval v Polsku složil píseň k Panně Marii "Bogorodzica" (Bohorodičko).
V písni Hospodine pomiluj ny jsou ještě některá slova staroslověnská a závěr je v řečtině. Píseň se zpívala při liturgických shromážděních, při bitvách, při intronizaci (uvedení na trůn-nastolování) a korunovaci nového knížete. První zápis o písni je z roku 1055. Nejstarší dochovaný zápis písně je z roku 1397.
Nový text pochází z roku 1832 a byl otištěn v Moravském kalendáři.
Původní text: Hospodine pomiluj ny,
|
Nový text: Hospodine ulituj nás, |
Vysvětlení: Pomiluj ny = smiluj se nad námi. Žizň = život, hojnost. Mir = mír, pokoj. Krleš (něm. zkomolenina Kyrieleis = Kyrie eleison = Pane, smiluj se.
Druhou písní s funkcí státní hymny
byl chorál Svatý Václave.
Svatováclavský chorál vznikl ve 12. století a původně měl 3. sloky. Dřívější česká tradice 17. století příčítala autorství Arnoštu z Pardubic, nebo Janu Očkovi. Prosba ke svatému knížeti „utěš smutné, zažeň vše zlé“ ukazuje na vznik písně pravděpodobně v době braniborské okupace (1278-1283). Ve 14. a 15. století přibyly další dvě sloky: „Ty jsi dědic české země“ a „Maria, matko žádoucí“. V rukopisu litoměřickém z 15. století jsou uvedeny další sloky s prosbou k českým světcům, ale později se přestaly používat. V 19. století dostal chorál konečnou podobu, kterou má dodnes. V roce 1918 po vzniku Československa byly návrhy, aby se chorál stal státní hymnou.
Po staletí je chorál zpíván při významných katolických i státních svátcích. Kněz a spisovatel Jakub Deml (1878-1961) řekl: „Svatováclavský chorál obsahuje z hlediska morálních hodnot myšlenky věčně živé, které odpovídají i ignorovaným požadavkům přítomnosti“. Básník Otakar Březina prohlásil, že je mu to líto: „když se vznešená svatováclavská hymna nestala státní hymnou osvobozeného národa“.
Nejstarší zápis svatováclavského chorálu je z roku 1368 v kronice Beneše Krabice z Weitmile a má tři sloky.
Původní text:
Swaty Waclave wevodo Czeske zemie
kniezie nass pros za ny Boha swateho Ducha Kyrieleison
Nebeske jesť dvorstwo krasne blazie tomu ktoz tam pójde
w zivot wieczny, ohen jasny swateho Ducha Kyrieleison
Pomoci twe zadamy smiluj sie nad nami
utiess smutne otzen wsie zle swaty Waclave Kyrieleison.
V litoměřickém kancionálu z roku 1475 je připsáno dalších šest slok:
Angele swieti nebessti raczte nas k sobie przwiesti
ku kdez slawa neprzestawa wieczneho Boha. Krysteleyson
Marya matko zaduczie tys kralowna wssemohuczie
prosiz za ny za krziestiany Hospodyna. Krysteleyson
Wssickni swieti spomahayte zahynuti nam nedayte
w swietie w bludnem at nezahynem. Krysteleyson
Hrziechuow se nasych lekamy spomoczi wassie zadamy
swaty Wite slawny Woytiesse. Krysteleyson
Wy ste diediczi czeske zemie raczte pomnieti na swe plemie
nedayte zahynuti nam y buducziem
swaty Zykmunde swaty Prokope swata Ludmillo. Krysteleyson
Bohu Otci chwalu wzdaymy swatym se krzizem pozehnaymy
we gmeno Otce y Syna geho y swateho Ducha. Krysteleyson Amen.
V rukopise univerzitní knihovny v Praze je ze 16. století 10. sloka:
Tys nass diedicz Czieske zemie
rozpomeň se na swee plemie
neday zahynuti naam y buduczym
swaty Wacslawe Kristeleyson.
Současný text:
Text: 1683, Matěj Václav Šteyer (1630-1692),
nápěv KSJ (kancionál svatojanský) 1863.
Svatý Václave, vévodo české země,
kníže náš, pros za nás Boha, Svatého Ducha!
Kriste, eleison.
Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě,
nedej zahynouti nám i budoucím, svatý Václave!
Kriste, eleison.
Pomoci my tvé žádáme, smiluj se nad námi,
utěš smutné, zažeň vše zlé, svatý Václave!
Kriste, eleison.
Nebeské jest dvorstvo krásné, blaze tomu, kdo tam dojde,
v život věčný, oheň jasný svatého Ducha.
Kriste, eleison.
Maria, Matko žádoucí, tys Královna všemohoucí,
prosiž za nás, za křesťany, svého Syna, Hospodina!
Kriste, eleison.
Andělé svatí nebeští, račte nás k sobě přivésti,
tam, kde chvála nepřestává věčného Boha.
Kriste, eleison.
Všichni svatí, za nás proste, zahynouti nám nedejte,
svatý Víte, svatý Norberte, svatý Zikmunde,
svatý Prokope, svatý Vojtěše, svatý Jene Nepomucký,
svatá Ludmilo, svatá Anežko, (svatá Zdislavo),
svatý Václave!
Kriste, eleison.
Bohu Otci chválu vzdejme, svatým křížem se žehnejme:
Ve jménu +Otce i +Syna jeho i +Ducha Svatého.
Kriste, eleison.
Třetí hymnou na našem území byla Lidová hymna-Kaiserhymne (rakouská císařská hymna) Zachovej nám Hospodine.
Hymnu složil skladatel Josef František Haydn (1732 -1809) pro císaře Františka II. v roce 1797, na základě chorvatské lidové písně "V jutro rano se ja stanem" (celá píseň je za hymnou).
Německý text hymny: Lorenz Leopold Haschka (1749-1827), český text: Jan Gabriel Seidl (1804 -1875).
Císařská hymna byla přeložena do 13 jazyků monarchie.
1. Zachovej nám Hospodine 3. Čeho nabyl občan pilný 5. Císaři po boku vládne |
2. Plňme věrně povinnosti, 4. Stůjme k sobě v každou chvíli 6. Rozpomeň se, Hospodine, |
Začátek 3. sloky:
"Čeho nabyl občan pilný", upravili Češi jako satiru na spolupracovníky tajné policie. Z prvních slov se stalo jméno a věta dostala jiný význam: "Čehona byl občan pilný"...
Rakouská císařská hymna měla zvláštnost, že v páté (původně poslední) sloce byl jmenován nový panovník i se svojí manželkou. Po smrti císaře Františka Josefa I. byl poslední jmenovaný císař bl. Karel I. a jeho manželka Zita: a Karlovi Františkovi i Zitě rač požehnat!
V české verzi se upravuje refrén v 1. sloce: ...Osud trůnu císařského Evropy je osudem.
Při narození korunního prince Rudolfa (*21.8.1858) byla složena 7. sloka.
7.
Rakušanům císař synem
záruku i spásu dal.
Rodičům s radostí kynem
jméno Rudolf zní nám dál.
Bože prince s korunou chraň,
jeho štěstí požehnej.
Rozkvět jeho od mládí braň,
co nejdelší dobu dej.
Z německého originálu přebásnila Mgr. Kateřina Nohlová.
Přestože se monarchie rozpadla v roce 1918, byly napsány další dvě sloky (7a, 7b) pro případného následníka trůnu Ottu (Habsbursko-Lotrinského 1912-2011), prvorozeného syna posledního rakouského císaře blahoslaveného Karla I. a císařovny Zity.
7a) Císaři po boku vládne
|
7b) Ve vyhnanství cizích zemí |
Pro případného dalšího následníka trůnu Karla Habsbursko-Lotrinského (*1961) byla v roce 2017 napsána nová sloka (7c), kde je zmíněn Karel se synem a předchozí sloka doplněna jeho jménem:
7c) Rozum, práci, odpovědnost
|
7b,d) Ve vyhnanství cizích zemí
|
V jutro rano
(chorvatská píseň byla inspirací pro císařskou hymnu)
V jutro rano se ja vstanem malo pred zorom.
Ter se k vodici prešećem, da se razhladim.
Zagledal sam divojčicu z vrtla šetajuć.
V jednoj ruki grojze nosi, v drugoj rozmarin.
“Oj Marico, dušo moja, daj da podahnem!”
“Ne dam, ne dam, a i ne smim, ar sam žalostna.”
“Oj Marico, dušo moja, zač si žalostna?”
“Snoć se jesam zaručila, s kim me volja ni.”
“Oj Marico, dušo moja, zač te volja ni?
On ti ima srebra, zlata, da mu broja ni.”
“Ča mi hasni zlato, srebro, kad me volja ni!
Rajše Bog daj siromaha, da me volja je.”
Z jitra ráno vstávám krátce před zorou.
Tak držím vodu chladnou a se rozhlížím.
Díval jsem se na divočinu po zahradě.
V jedné ruce tetřeva nesu, v druhé rozmarínu.
"Ach, Mariko, duše moje, nech mě vzdychat!"
"Nechci, já ne, ale nemůžu, jsem smutná."
"Ach, Mariko, duše moje,proč jsi smutná?"
"Bavil jsem se v noci, s kým nechci."
"Ach, Mariko, duše moje, není tam vůle?
On ti ujmul stříbro, zlato, nedal ani zbroj."
"Mám zlato, stříbro, když moje vůle není moje!
Radši Bůh dá sirotkům, že je to moje vůle. "
Čtvrtou hymnou na našem území byla
Československá hymna.
Československou hymnu tvořila první sloka české písně Kde domov můj a první sloka slovenské písně Nad Tatrou sa blýska. V hymně se nevyskytovaly souhlásky těžko vyslovitelné pro Slováky české ř a pro Čechy slovenské měkké ľ nebo dlouhé ŕ, takže Slováci zpívali českou část a Češi slovenskou část československé hymny.
V době komunismu se státní hymna Československa (1. sloka Kde domov můj a 1. sloka Nad Tatrou sa blýska) nezpívala kvůli větě ve slovenské sloce: "zastavme sa bratia, veď sa ony stratia...", kdy vládnoucí komunisté tato slova vztahovali na sebe, že lid chce, aby se ztratili.
Kde domov můj, kde domov můj.
Voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách,
v sadě skví se jara květ, zemský ráj to na pohled!
A to je ta krásná země,
země česká, domov můj, země česká, domov můj!
/: Nad Tatrou sa blýska, hromy divo bijú:/
/:zastavme sa bratia, veď sa ony stratia, Slováci ožijú:/
Původní text z roku 1844: "zastavme ich bratia, veď sa ony stratia...", byl v letech 1918-1990 mylně zapsán "zastavme sa bratia, veď sa ony stratia". Text byl opraven v roce 1990.
-------------------------------------------------------------------------------
Od roku 1993 se slovenskou hymnou staly
první dvě sloky písně "Nad Tatrou sa blýska".
/: Nad Tatrou sa blýska, hromy divo bijú:/
/:zastavme sa bratia, veď sa ony stratia, Slováci ožijú:/
/: To Slovensko naše posiaľ tvrdo spalo:/
/: ale blesky hromu vzbudzujú ho k tomu, aby sa prebralo:/