Čeští panovníci

Změny našeho státního znaku 

České knížectví      České království 

přemyslovská orlice                            český lev              malý znak českých králů
zvaná plamenná, svatováclavská      1179 - 1253                   od 14. století 
  do 12. století                                                   klenot: černá orlí pera,
                                                                     zlaté lipové lístky

    Původní znak Přemyslovců a Českého knížectví:
      
Na stříbrném štítu černá plamenná orlice zvaná svatováclavská, vpravo hledící, se zlatou zbrojí. Český kníže dostal pole stříbrné, aby neměl pole erbu ve stejné barvě jako císař (na znaku římských císařů byla černá orlice, později černý orel na zlatém poli).
    Podle kronikáře Dalimila získal kníže Břetislav I. (1034-1055) do znaku plamennou orlici a právo vypálit vesnice na míli v okolí města, kde se říšský sněm konal a tím ohlásit ohněm svůj příjezd na sněm:  "Kdyz ciesar k dvoru pozove tebe, pust ohen na mili okolo sebe. To viec kniezata ceska za pravo vziechu a pro to orlici plamennu na scite nosiechu" (Dalimilova kronika, kapitola 43).
   První zobrazení plamenné orlice je na mincích českého knížete Bedřicha (1141-1189) v letech 1179-1181 a na pečeti Přemysla Otakara I. z roku 1192.
  Ke změně znaku došlo (údajně) podle Dalimila tak, že císař Fridrich I. Barbarossa (Bedřich Rudovous, 1122-1190) vyznamenal českého knížete Vladislava II. za statečnost při dobývání Milána v roce 1158, protože se kníže bil jako lev. Císař povýšil knížete Vladislava II. na krále (Vladislava I.) a změnil figuru na štítu, tím, že: "...dá černého orla, který štít českých knížat zdobil dodneška, jednoocasým lvem zaměnit." Místo černé orlice na bílém štítu byl na červeném štítu umístěn lev s jedním ohonem.

K další změně jednoocasého lva ve znaku (údajně) podle kronikáře Dalimila došlo za vlády Přemysla Otakara I., kdy mu římský král Ota IV.  polepšil lva o druhý ocas za vojenskou pomoc v roce 1206.
Předlohou znaku Přemyslovců byl podle zoologů lev indický (berberský, asijský, do 19. století lev perský). V roce 2015 získala tři lvy indické pražská ZOO.
   Podle Starých pověstí českých se dostal lev do našeho znaku díky knížeti Bruncvíkovi, který se vydal do světa, aby získal znak lva pro svoji zemi. Jeho otec Žibřid (Štylfrýd) získal pro Čechy znak orlice.
    Ve světě zažil Bruncvík mnoho dobrodružství a bojoval s různými příšerami. Jednoho dne přišel na místo, kde bojovala strašlivá devítihlavá saň se lvem. Lev už prohrával, saň mu drápem roztrhla ocas po celé délce na polovinu. Bruncvík vytasil meč, pomohl lvu a v těžkém boji saň porazil.
    Lev prokázal Bruncvíkovi svou vděčnost. Odešel s ním do Čech a byl mu věrný. Předlohou pro tuto pověst byl saský a bavorský vévoda Jindřich Lev z Brunšviku (1129-1195).
(Saň má čtyři nohy a nešlehá oheň, drak má dvě nohy a šlehá oheň, během let se tento rozdíl ztratil.
 Název saň se přestal používat a převážil název drak).
   Nejstarší vyobrazení lva (kde není vidět ocas) je na pečeti moravského markraběte Vladislava Jindřicha (bratr krále Přemysla Otakara I.) z roku 1192. První doklad o dvouocasém lvu je z roku 1247, kdy ho na svém erbu používal markrabě moravský Přemysl Otakar II., jako spoluvládce s otcem Václavem I. Spoluvládu symbolizoval druhý ohon lva. V roce 1253 po smrti krále Václava I. na český trůn nastoupil jeho syn, moravský markrabě Přemysl Otakar II., a nechal si markrabský znak dvouocasého lva jako znak českého krále. Pro Moravské markrabství udělil nový znak: na modrém poli stříbrnou orlici s červeným šachováním.
 
Na českém znaku není dáno křížení ocasů lva:
čestnější kosmý ocas je překřížený nad ocasem šikmým(v letech 1920-1960). V současném státním znaku je křížení ocasů opačně. Pořadí tinktur moravské orlice stříbrno-červené (do roku 1992) je od roku 1993 prohozené na červeno-stříbrné. 

    Znak plamenné orlice se v Českém království přestal používat po smrti krále Václava III. (+1306). V roce 1308 se stala plamenná orlice znakem Tridentského biskupství (italské Trento). V roce 1338 se stal tridentským knížetem-biskupem Mikuláš Alreim (Nicolaus Abrein) z Brna (*1290 Brno, +12.11.1347 Mikulov). Český král Jan Lucemburský mu znak plamenné orlice udělil jako uvolněný v roce 1339.

Ve 13. století se plamenná orlice začala nazývat svatováclavská. Nejstarší barevná kresba plamenné orlice a dvouocasého lva je ve svatojiřském Pasionálu (passio=utrpení) abatyše Kunhuty z let 1313-1321. V Pasionálu je plamenná orlice na levé straně trůnu popsána jako znak sv. Václava (sai Wenceslay) a na pravé straně trůnu je dvouocasý lev uveden jako znak Čech (Boemie).

Oba dva znaky, dvouocasý lev i plamenná orlice, jsou se znakem sv. Jiří (sai Georgy) nakresleny na dedikačním obraze nad trůnem abatyše Kunhuty z kláštera u basiliky sv. Jiří na Hradě pražském.

Země Koruny české

Znak Zemí Koruny české používaný v 16. století. Heraldicky čtený znak: Čechy vládnou ostatním zemím (na srdečním štítku je znak vládnoucí země). Znak tvoří dva štíty: srdeční (přední) a zadní. Zadní štít je rozdělen na dvě poloviny. V horní polovině je 1. a 2. pole. Dolní polovina je rozdělena na tři pole.
  Na předním štítu znak Čech: na červeném štítu stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou zbrojí, hledící vpravo, rozžavených úst, se zlatou zbrojí a zlatou korunou. 
   V 1. poli znak Moravy (červenozlaté polepšení se užívalo v letech 1462-1918, pole je světlemodré): na modrém poli šachovaná červenozlatá orlice se zlatou zbrojí, 2. pole znak Slezska: na zlatém poli černá orlice se stříbrným perisoniem a zlatou zbrojí, 3. pole Horní Lužice: na modrém poli zlaté hradby, 4. pole znak Opavy: na modrém poli zlatá orlice s červenou zbrojí, a 5. pole znak Dolní Lužice: na stříbrném poli červený býk na zeleném pažitu.
    Kolem znaku zlaté listy. Klenot: svatováclavská koruna. 

Země Koruny české                     Rakousko - Uhersko

                                do roku 1918

úplný znak českých králů                              rakouský orel se znaky zemí monarchie   

klenot: černá orlí pera, zlaté lipové lístky                             1867 - 1918   

Znak Rakouska-Uherska se znaky zemí monarchie
  
(odshora dolů heraldicky levá strana):
1. Čechy, 2. Illyrie (Dalmácie), 3. Sedmihradsko (Kluž), 4. půlený erb: Morava a Slezsko, 5. půlený erb: Kraňsko (Lublaň) a Korutany (Celovec),
na ocase: 6. Tyroly (Innsbruck), 
        
(odzdola nahoru heraldicky pravá strana):
7. Štýrsko (Št. Hradec), 8. Salzburg (Solnohrad), 9. Dolní Rakousy (Vídeň), 10. Halič (Lvov), 11. půlený erb: Dolní Uhry (Budapešť) a Horní Uhry (Slovensko).
Uprostřed od roku 1804 erb vládnoucího Habsbursko-lotrinského rodu (vpravo znak Habsburků: na zlatém poli červený lev s modrou zbrojí, uprostřed znak /arcivévodské území Habsburků/ Předních Rakous: na červeném poli bílé břevno, vlevo znak Lotrinků: na zlatém poli kosmé červené břevno se třemi aleriony).

Republika Československá

Československá republika   (RČS, ČSR)

B) Malý znak s erbem Slovenska tvoří červený štít. Na štítu je český stříbrný dvouocasý lev ve skoku, hledící vpravo, rozžavených úst, se zlatou zbrojí a korunou. Na srdečním štítku je znak Slovenska: Na červeném štítu modré trojvrší se stříbrným dvojramenným křížem.        

Při navržení malého znaku došlo k heraldickému omylu: pokud je na erbu srdeční štítek, je na něm znak vládnoucí dynastie (země). Na srdečním štítku je slovenský erb. Heraldicky (chybně) čtený znak: Slovensko vládne Čechám.

Střední znak se skládal ze dvou štítů – srdečního (předního) a zadního.    
   Na předním štítu byl znak Čech: na červeném štítu stříbrný dvouocasý lev ve skoku, hledící vpravo, rozžavených úst , se zlatou zbrojí a zlatou korunou (čelenkou).    
      Zadní štít byl rozdělen na čtyři pole:     
   V 1. poli znak Slovenska: na červeném štítě tři modré vrchy, na prostředním vztyčený stříbrný patriarší (dvojramenný) kříž.     
   Ve 2. poli znak Podkarpatské Rusi: podélně rozdělený štít, v pravé části modré pole s třemi zlatými břevny; v levé části stříbrné pole se stojícím červeným medvědem hledícím vpravo.      
     Ve 3. poli znak Moravy: na modrém štítě vpravo hledící, stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou zbrojí a korunou (čelenkou).
     Ve 4. poli znak Slezska: na zlatém štítě vlevo hledící černá orlice se zlatou korunou (čelenkou), červenou zbrojí a stříbrným perisoniem (lat. pružina, pružec) zakončenou jetelovými trojlístky a uprostřed zdobenou křížkem.

 

           

 

 

 

 

střední znak    1920-1960                      

 

 

                                                                velký znak

Velký znak se skládal ze dvou štítů – srdečního (předního) a zadního. Znak drží dva štítonoši: zlatí dvouocasí lvi s korunkou. Pod znakem se vinula stuha s modrým nápisem „Pravda vítězí“. Na předním (srdečním) štítku byl znak Čech: na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev ve skoku, hledící vpravo, rozžavených úst, se zlatou zbrojí a zlatou čelenkou.
      Zadní štít byl rozdělen na sedm polí třemi vodorovnými pruhy tak, že vrchní dva pruhy byly rozděleny na dvě pole a třetí spodní pruh na tři pole.
      V 1. pravém poli znak Slovenska: na červeném štítě tři modré vrchy (Fatra, Tatra, Matra), na prostředním z nichž vztyčený stříbrný patriarší (cyrilometodějský dvojramenný) kříž.
      Ve 2. poli znak Podkarpatské Rusi: podélně rozdělený štít, v pravé části modré pole s třemi zlatými břevny; v levé části stříbrné pole se stojícím červeným (ruským) medvědem hledícím vpravo.
      Ve 3. poli vpravo znak Moravy: na modrém štítě vpravo hledící, stříbrně a červeně šachovaná orlice se zlatou zbrojí a korunou (čelenkou).
      Na 4. poli znak Slezska (Vratislavské knížectví): na zlatém štítě vpravo hledící černá orlice se zlatou korunou (čelenkou), červenou zbrojí a stříbrným perisoniem (pružinou) zakončenou jetelovými trojlístky, uprostřed zdobenou křížkem.
      V 5. dolním pravém poli znak Těšínska (Těšínské knížectví): na modrém štítě vpravo hledící zlatá orlice.
      V 6. poli uprostřed znak Opavska (Opavské vévodství): červeně a bíle rozpůlený štít.
      V 7. levém poli znak Ratibořska (a Opole) (Ratibořské knížectví): podélně rozdělený štít, v pravé části modré pole se zlatou orlicí se zbrojí a korunou (čelenkou), hledící vpravo; v levé půlené části bílé a červené pole.(Vratislavské knížectví)
    Střední i velký znak byl v platnosti do roku 1960 i se znaky území: část Těšínska a Ratibořsko v Polsku, o které ČSR přišla po roce 1920, Podkarpatská Rus na Ukrajině (tehdy USSR, s názvem Zakarpatská oblast), o kterou ČSR přišla po roce 1945.

Protektorát Čechy a Morava

             

                           malý znak                 1939 - 1945                     velký znak

                     

            

         socialistický znak Slovenska

 

               1960 - 1990

Ve znaku český lev, kterému byla odstraněna z hlavy koruna a místo ní mu byla dána nad hlavu komunistická rudá pěticípá hvězda zlatě lemovaná.
Lev byl umístěn na husitskou pavézu a na hruď mu byl dán štítek s nově vytvořeným znakem Slovenska: na červeném štítku modrý Kriváň, na něm čtyřplamenný zlatý oheň SNP (Slovenské národní povstání 1944, autor akademický malíř Anton Holý). Plamenům zlatého ohně se přezdívalo "Čtyři banány". Cyrilometodějský patriarší dvojramenný kříž byl odstraněn.
Při navržení znaku se opakoval omyl z roku 1920, na srdečním štítku má být znak vládnoucí země. Heraldicky čtený znak: Slovensko vládne Čechám.
Štítek se slovenským erbem (Kriváň s plamenem) nebyl nikdy používán samostatně.

 

Československá federativní republika  (29.3.1990-23.4.1990)
Česko-slovenská federatívna republika 

Česká a Slovenská Federativní Republika  (24.4.1990-31.12.1992)
Česko-Slovenská Federatívna Republika  
                                                     (ČSFR)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                   1990 - 1992

Znak federativního Československa byl čtvrcený, všechna 4 pole byla červená.
V 1. a 4. poli stříbrný český lev ve skoku,
v 2. a 3. poli slovenský dvojramenný stříbrný kříž na modrém trojvrší.

Slovenský název Česko-slovenská federatívna republika vznikl ve sporu "pomlčková válka", kdy slovenští poslanci trvali na pomlčce, která je v češtině rozdělovník, ve slovenštině spojovník. Po spojovníku mělo následovat velké S, to odmítali čeští poslanci.
Jako kompromis vznikl rovnocenný název Česká a Slovenská Federativní Republika, Česká a Slovenská Federatívna Republika, který je pravopisně nesprávný. Podle českého i slovenského pravopisu se přídavná jména píší malým písmenem. Název byl schválen Federálním shromážděním (československý parlament), i když byl v rozporu s pravopisem obou jazyků.

 

Slovenská republika od roku 1990 / 1993

Znak Slovenska: na červeném štítě tři modré zaoblené vrchy (trojvrší), na prostředním vztyčený stříbrný patriarší (dvojramenný) kříž s prohloubenými rameny. Tvar modrých hor a tvar ramen kříže byl změněn, protože Slovenská republika se nehlásí k odkazu Slovenského státu. Současná podoba znaku pochází ze 14. století. Původně bylo uherské trojvrší zelené, v roce 1848 ho Slováci změnili na modré.
Dvojramenný kříž je symbol sv. Cyrila a Metoděje. V 9. století se dostal z Byzance do Uher. Trojvrší jsou tři (tehdy uherská) pohoří: Tatra, Fatra (na Slovensku), Matra (v Maďarsku). Červený štít udělil ve 12. století do znaku uherský král Béla (Vojtěch) III. z rodu Arpádovců. Slovenští obrozenci vykládali znak jako symbol "krvavé oblohy", při maďarizaci (utrpení) Slováků v letech 906-1918.

 

                Česká republika    (ČR)

 

 

 

 

 

 

 

 

       

                     malý státní  znak     od roku 1990 / 1993     velký státní znak

Malý státní znak tvoří červený štít, v němž je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí. 

Velký znak tvoří čtvrcený štít.
V 1. a 4. červeném poli je stříbrný dvouocasý český lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí,
ve 2. modrém poli stříbrnočerveně šachovaná moravská orlice se zlatou zbrojí a korunou,
ve 3. zlatém poli je černá slezská orlice se zlatou korunou, s červenou zbrojí a stříbrným perisoniem (pružinou) zakončeným jetelovými trojlístky, uprostřed s křížkem. Perisonium je v současné době popisováno jako půlměsíc.

                          Země Česká, domov můj