Země Koruny České
oficiálně ustanoveny českým králem Karlem I. (císařem IV.) 7. dubna 1348.
Země Koruny české (Koruna království českého, Koruna česká, České království) byly země pod svrchovaností českého krále: České království, Moravské markrabství, Slezská knížectví, Horní Lužice, Lucemburské hrabství a Chebsko. V roce 1370 byla připojena Dolní Lužice a Horní Falc, v roce 1373 Braniborské markrabství.
Země Koruny české ustanovil český král Karel IV. bulou ze 7.4.1348 a upřesnil tak název Koruna království Českého, který byl poprvé použit za jeho otce krále Jana Lucemburského v roce 1322.
Země Koruny české jako stát patřily sv. Václavovi, kterého zastupovala česká svatováclavská koruna. Král si mohl svatováclavskou korunu a vládu nad jejími zeměmi pouze vypůjčit od dědice a hlavního panovníka českých zemí knížete sv. Václava.
Po volbě Ferdinanda I. v roce 1526 se Země Koruny české připojily k území Habsburků a staly se součástí pozdější Rakouské monarchie.
české království moravské markrabství slezské knížectví
Horní Lužice Dolní Lužice Horní Falc
braniborské markrabství lucemburské hrabství chebské území
Země Koruny České
v 15. století
Země, které patřily k Českému království za Vladislava II. Jagellonského:
Čechy, Morava, Slezsko, Bosna, Dalmácie, Horní a Dolní Lužice, Polsko, Uhry a Lucembursko.
české království moravské markrabství slezské knížectví
Bosna Dalmácie Horní Lužice Dolní Lužice
polské království uherské království lucemburské hrabství
Erby těchto zemí jsou na královské oratoři v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze.
Nástěnná malba: český král Vladislav II. Jagellonský (rex Bene-král Dobře) ve svatováclavské kapli v pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Obraz namaloval v roce 1509 mistr Litoměřického oltáře.
*1.3.1456 Krakov.
+ 13.3.1516 Budín (Budapešť)